Paní Harrisová jede do Paříže - Jednoduchá a předvídatelná pohádka, přesto má své jedinečné kouzlo

03.10.2022

Proč by ovdovělá britská uklízečka nemohla toužit po šatech od Diora?... Zeptal se mě oficiální tiskopis k promítání, usedl jsem tedy do křesla a s naprosto nulovým očekáváním se nechal unášet poměrně jednoduchým a v mnoha ohledech kýčovitým vyprávěním. A byť jsem podobných snímků už viděl miliony, zde jsem na konci nelitoval jediné minuty zhlédnutí. 

Photo © CinemArt
Photo © CinemArt

Jistě každý z vás zná pohádku o Zlatovlásce, za kterou se vydává bezelstný a přátelský Jiřík, jenž na své dobrodružné cestě pomůže rybce, mravencům, ptáčatům a mouše, ti mu pak na oplátku pomáhají ve chvíli, kdy on sám to nejvíce potřebuje. Jiřík díky své dobrosrdečnosti všechny překážky s pomocí těchto přátel zvládne, vezme si princeznu a spolu žijí šťastně až do smrti. 

Příběh paní Harrisové je v podstatě poválečná variace téhož příběhu, akorát namísto princezny tu máme šaty od Diora, které ani nakonec nejsou tím pravým cílem, a namísto zástupců fauny tu jsou skuteční lidé. 

Stejně jako ve správné pohádce, i zde máme od první vteřiny u každé postavy jasné, zda je dobrá či zlá a jaký osud ji pravděpodobně čeká. Tihle dva se do sebe nakonec zamilují, tahle bohatá dáma doplatí na svoje povyšování se nad ostatními, tahle postava zase nakonec získá svoje vytoužené cokoliv... zkrátka, nečekejte od filmu žádné překvapení, žádné mrazivé drama se ždímáním kapesníků, ani úžasnou komedii, při které se budete válet pod sedačkou. Jde o slušně natočený příběh o snech, které se plní díky odvaze a tak trochu i drzosti udělat ve správnou chvíli správné rozhodnutí. Samozřejmě nesmí chybět ani přísně pohádkové chování všech postav, kterým stačí říct i mnoha letech zajetých kolejí - Udělej něco jinak a teď hned! - a ony to udělají, protože se správně rozčílíte nebo usmějete. 

Předvídatelný a místy přeslazený příběh o postarší uklízečce, která za poslední peníze odletí do Paříže, kde pozná svoji hodnotu a díky tomu se dokáže i znovu zamilovat, a to nejen do sebe. A víte co? Já si ho docela užil. Proč?

Velkou zásluhu na tom má představitelka hlavní role - Lesley Manville - jíž jsem věřil každou emoci, každý úsměv i slzu, každý typicky anglický vtip z ní vychází přirozeně a skutečně pobaví. Takhle skvěle zahranou uklízečku, jdoucí za svým snem, jsem neviděl už hodně dlouho. Obstojní jsou ale i její herečtí kolegové. Kupříkladu jsem si moc užíval bookmakera v podání Jasona Isaacse, jenž paní Harrisovou tajně miluje, Alba Baptista je, jakožto přední modelka pracující pro Dior, skutečně pohádkově nádherná, sympatický je i Diorův účetní v podání Lucase Brava. 

Nebudu vyjmenovávat všechny, stačí poznamenat, že každý ví, co má hrát a více či méně kvalitně se toho ujal. Ale Anthony Fabian, režisér a scénárista v jednom, si své dílo dobře pohlídal a natočil sice stokrát viděné, ale udělal to moc pěkně. Čímž se dostávám ke dvěma důležitým aspektům snímku, což je vizuál a hudební doprovod. 

Vizuální stránka, jak asi vidíte na obrázcích či v traileru, je krásně digitálně čistá práce, upravená pro potřeby žánru. Šaty se úžasně třpytí, stejně tak noční Paříž svítí magicky do noci, podzim je sytě barevný a i přes stávku popelářů je špinavá Francie stejně nádherná, jako by se nic nedělo.
Hudba je velmi povedená a vždy dokáže uspokojivě doplnit aktuální děj. Některé melodie mi dokonce zní v hlavě doteď, což osobně považuji za úspěch, neboť soundtrack si u podobných filmů většinou nedokážu ani vybavit. 


Shrnutí

Je pravdou, že bez přítomnosti Lesley Manville by snímek nedosahoval takových „kvalit“, avšak ona tam je, za což si lidé z castingu zaslouží pochvalu. Nejde v žádném případě o revoluční snímek v žánru, ani jím určitě nechtěl být, jde o čistě příjemně převedenou knihu na stříbrné plátno. Atmosféra přelomu 50. a 60. let tomu navíc dodává moc pěkný retro feeling a bylo fajn se aspoň na tu chvíli ponořit do časů, kdy se svět těšil z nabyté svobody a míru.

Film jistě nedostane vysoce nadprůměrná hodnocení, ono popravdě ani není moc za co, avšak osobně si dokážu představit, že se na něj jednou za pár let podívám, a to ve chvíli, kdy se budu chtít podívat na něco nenáročného, laskavého a se špetkou zvláštního kouzla, který tenhle film má. 

Hodnocení - 70 %

Autor recenze - Michal Černý


Nejnovější články

Přečtěte si jako první, co je nového

Myslíte si, že krvavá jízda skončila s prvním Muzeem a teď už nás čeká jen poklidné sbírání drobečků na cestě k sadistickému vrahovi? Roztomilé, ale ne. Druhý díl manga-kriminálky Rjósuke Tomoeho nás rozhodně nenechá vydechnout. Alespoň ze začátku ne a detektiva Hisašiho Sawamuru čekají opravdu perné chvilky. Našemu žabákovi se navíc dostane o dost...

Dva současní oscaroví velikáni, sympaťáci a krasavci v jednom, spolu s režisérem, který má na svědomí prvního Johna Wicka, druhého Deadpoola, anebo Bullet Train. To snad ani nemůže dopadnout špatně, ne? Jak už se u nás pomalu stává zvykem, podíváme se na nejnovější kino pecku očima Wadea a Stevena, kteří vám snad pomohou se rozhodnout, zda jít na ...

V blízké budoucnosti vypukne občanská válka mezi autoritářskou vládou Spojených států a různými secesionistickými hnutími. Známý válečný fotograf Lee Smith zachrání začínající fotoreportérku Jessie před sebevražedným bombovým útokem v New Yorku. Tím začíná celý příběh, který je... o čem vlastně příběh je? Jedná se o politické vyjádření,...

S klepajícími se prsty datluji tyto dojmy ihned po novinářské projekci. Pokračování filmu, který označuji za jedno z předních sci-fi dékady, byť ne každý se mnou souhlasí. Pomalé tempo leckoho odradí, leckdo namítne, že je Duna nabubřelá a působí jako velký trailer na pokračování. Jaké jsou tedy moje pocity ze dvojky?