One Love: Bob Marley si zaslouží lepší filmové zpracování

Je to už nějaký ten pátek, kdy Bohemian Rhapsody roztrhlo pytel s novou vlnou mainstreamových filmů o slavných hudebních legendách. Ke Queenům se přidal Eltonův Rocketman, Whitney Houston s I Wanna Dance With Somebody, zanedlouho se k nim přidá Michael Jackson... A to zdaleka nebude vše.

Nepočítaje Lhurmannového Elvise, který je v této kategorii vysoce autorské a hodnotné dílo, a jistě i pár dalších výjimek, jako by se všechny tyto snímky zakládaly na stejném příběhovém i vizuálním mustru. Je to pochopitelné, jedná se o filmy pro masovou populaci, které mají za úkol jediné – vytěžit diváckou emoci na maximum, přiživit pozlacenou legendu slavných hudebníků a prodat co nejvíc desek s filmovým soundtrackem. To, že další nasnadě bude můj oblíbenec Bob Marley, mě zarazilo, avšak je to věc naprosto předvídatelná a logická.

Jen však pochopte moje zaražení, ono se totiž k rastafariánskému reggae umělci tato klasická soudobá šablona hudebních filmů prostě nehodí. Velké davové scény typu Bohemian Rhapsody, hollywoodské svícení a vizuálně opulentní motivy, to není něco, co si na první dobrou s tímto odvětvím spojuji. Navíc většina těchto moderních hudebních blockbusterů nevykresluje skutečné spektrum a váhu osudů portrétovaných. Kdyby se onehdá stalo, že Bohemian Rhapsody bude režírovat Sacha Baron Cohen, třeba by se trend vydal jiným směrem, to se ale nestalo. A Bob Marley měl opravdu silný příběh a určitě zajímavější a pro film barvitější než například Elton John. Bohužel, ačkoli se film snaží tyto pasáže mapovat, nevzejde z toho ve finále nic než sled pohlednic. Na ty se sice hezký dívá a hudba se u nich dobře poslouchá, v konečném důsledku však nenabízí naprosto nic závratného a neviděného.

Shrnutí

Troufám si tvrdit, že pokud člověk nemá vyloženě vztah s daným tématem a umělcem, film si užije o mnoho méně než zmíněnou konkurenci. V porovnání s ní totiž Marley maličko strádá. Má snaživého Kingsleyho Ben-Adira, avšak v porovnání s Malekem nebo Egertonem zaostává, má místy něco jako režijní klíč, avšak nic co by působilo nosným a soudržným dojmem. A je to škoda. Film naťukne pár potenciálně skvělých momentů, pro současné fanoušky sem tam zmíní i jeho syna Ziggyho a další věci, avšak nikdy nepřestane působit rutinně a kýčovitě. Bob Marley si zaslouží lepší a určitě hodnotnější film.

Autor recenze – Wade Wright