Civil War: Hutné téma, ale v jádru jde pouze o chytřejší akční žánrovku

V blízké budoucnosti vypukne občanská válka mezi autoritářskou vládou Spojených států a různými secesionistickými hnutími. Známý válečný fotograf Lee Smith zachrání začínající fotoreportérku Jessie před sebevražedným bombovým útokem v New Yorku. Tím začíná celý příběh, který je... o čem vlastně příběh je? Jedná se o politické vyjádření, dokumentární road movie, anebo tu jde ještě o něco jiného?

Se svými dojmy z filmu se s vámi nyní podělí dva naši redaktoři. 

Wade Wright

Tématem britského tvůrce Alexe Garlanda je kombinace žánrového filmu a sociálních otázek. Jeho filmy využívají této příjemné rozpolcenosti a nabízejí spoustu zajímavých podnětů pro ambivalentní témata. Povedlo se mu to ve sci-fi Ex Machina, dělal to i v provokativním hororu Men, a není tomu jinak ani v jeho „posttrumpocalyptické“ Občanské válce. Nutno však říct, že tentokrát je jeho film docela oříšek.

Snímek je ve skutečnosti road trip válečných fotografů, mezi nimiž se pohybují Kirsten Dunst, Cailee Spaeny, Wagner Moura a Stephen McKinley Henderson, kteří projíždějí zpustošenými Spojenými státy hledajíce prezidenta, který za to všechno může. Zpočátku jsem byl spíše rozpolcen „stylizací“. Film je sugestivní, vizuálně dechberoucí a podmanivý a často se snaží navodit dokumentaristické záběrování. Pracuje zajímavě i se střihem, kdy do akčních vypjatých sekvencí prostřihává fotografie pořízené postavami. Zvukově jde o jeden z nejlépe namixovaných filmů, co jsem letos slyšel, i celková zvuková dramaturgie je prostě výtečná.

Zároveň však kombinuje drsnou a blízkou krutost války a naléhavost a bezradnost válečné fotografie s žánrem postapokalyptických filmů. Garland tady působí, jak kdyby zase psal 28 dní poté, tentokrát ale bez zombíků, naprosto reálně a s apelem na voliče v blížících se volbách. Je to znát jak v dialogu mezi postavami, nejsem si jistý, že se váleční fotografové takto skutečně chovají a pracují, tak i v celkové struktuře vyprávění. Chvíli jsem s tímto slučováním neslučitelného bojoval, než mi došlo, že musím maličko poodstoupit.

Film je na jednu stranu politická zpráva, na druhou je to prostá žánrovka. I když mám pořád z určitých scén spíše ambivalentní pocity, musím říct, že Alex Garland si je naprosto vědom toho, co dělá a svoji vizi předkládá bravurně. Je asi jen na divákovi, co si z toho vezme a co to s ním udělá.

Mě osobně například bavilo téma o honu za senzací a samotné nátuře válečných fotografií, síle fotografie a celkově investigativní žurnalistiky. Konec je právě díky tomuto tématu a nejen řemeslnému zpracování útok na všechny vjemy. Útok, který vybízí k hlubšímu zamyšlení.

I přes jednotlivosti však úplně nedokážu rozklíčovat, kam tím vším Garland mířil. Snad je to něco víc, než jen vytvoření povyku. Neřekl bych ani, že film má nějaký závratný a věcný komentář právě k volbám. Mám právě proto pocit, že se na Občanskou válku musí nahlížet, stejně jako na další Garlandova díla, spíše jako na fikční žánrový film a senzaci, která v sobě skrývá jisté paralely a narážky na reálný svět. Jako odraz témat, které bychom jako společnost měli probrat a kterým bychom se měli snažit předejít. Rozhodně jde v tomto směru spíše o satiru a chytrý akční film zároveň, ale o nic víc. Trochu se tedy bojím některých lidí, kteří to můžou z hlediska „message“ vzít jakkoli. Uvidíme, film je to rozhodně zajímavý.

Steven47

Alex Garland se ve své novince, která je zároveň podle všeho minimálně na nějakou dobu jeho posledním filmem, vydal poněkud jinou cestou, jež možná nebude všem divákům po chuti. Navzdory názvu Občanská válka se o samotném konfliktu příliš nedozvíme, snad jen to, že v něm stojí separatisté proti americké vládě. Pro potřeby snímku to však vůbec nevadí, ba naopak. Garland se zaměřuje na novináře, jejichž úkolem je události pokud možno nezaujatě dokumentovat. Prostřednictvím několika válečných reportérů a fotografů sledujeme v podstatě road trip napříč konfliktem zpustošenou Amerikou, který je rámovaný několika situacemi, s nimiž se postavy setkávají.

Těmto „epizodám“ s přehledem vévodí ta s Jessem Plemonsem, která naplno šponuje napětí a po jejím skončení na diváka stejně jako na hlavní hrdiny dolehne tíha všeho. Ačkoliv k postavám (mimochodem skvěle obsazeným) si během těch několika dialogů příliš silný vztah neuděláme, tak se díky sugestivnímu stylu natočení staneme v podstatě jejich parťáky, kteří všechno prožívají s nimi. Tyhle pocity umocňuje třeba chytré využívání pořízených fotografií, kterými jsou „prostříhány“ některé scény.

Tím však Garland (bohužel) nekončí a v závěrečné dvacetiminutovce nabízí pompézní válečnou sekvenci, která je sice brilantně natočená, ale umocňuje pocit, že je Občanská válka pořád spíše chytřejší akční žánrovkou než vyloženě hloubavým sociálním dramatem, což je možná trochu škoda. Témat se totiž nabízí opravdu hodně, film je však spíš nadhazuje, než že by je zvládl hlouběji rozpracovat a v závěru zužitkovat v emocionálním finiši. Film toho tak ve výsledku ani příliš neřekne, což bylo vzhledem k jeho povaze dost možná cílem, ale z diváckého hlediska není finále příliš uspokojivé a vyvolává otázku, čeho chtěl vlastně Garland docílit. To jsou však spíše menší nedostatky jinak opravdu zdařilého počinu, který jsem si extrémně užil.