Když se v roce 2019 na streamovací platformě MALL.TV objevil osmidílný seriál #martyisdead, jednalo se o velmi příjemné české překvapení. Skvělé herecké výkony, aktuální téma, zvolený formát, napětí při postupném odhalování pravdy... dostali jsme prostě parádní mix výše uvedeného a dalších detailů. A tak není divu, že se (byť po 4 letech) zrodila Anna, jejíž příběh si opět bere na paškál ožehavé téma současnosti, přesto rodičům velmi často vzdálené. Opět pod režijní taktovkou Pavla Soukupa tu tedy máme zjevně další podařený thriller, jen ve filmové podobě. A vrací se i výše uvedená pozitiva.
Přečtěte si dojmy našich dvou redaktorů z projekce, myslíme, že vás přesvědčí si do toho kina zajít.
#annaismissing je od začátku velmi dobře vystavěný thriller, který si výborně pohrává s očekáváním diváka a nejednou zvládne překvapit. První polovina je na můj vkus zbytečně natažená a nebál bych se na její úkor zkrátit stopáž. Až v závěrečné třetině se totiž naplno rozjede možná až překvapivě intenzivní nářez, který nabízí zajímavé zvraty i hodně silné momenty, které diváka nutí k zamyšlení. Na filmu oceňuji, že naprosto přirozeně zpracovává téma sexuálních predátorů a nepůsobí jako další z mnoha rádoby vzdělávacích projektů, kterým jde především o to varovat mladistvé. Ne, tohle je opravdu klasický thriller, a na české poměry navíc skvěle natočený a kvalitně zahraný, a to jak mladšími herci, tak těmi staršími, kteří jsou vesměs neokoukaní, což je dost osvěžující. Snímek navíc slouží i jako výborná sonda do dnešní mladé generace. Být to kratší a intenzivnější, asi bych neměl co vytknout.
Steven47
Čeští filmaři se v posledních letech opravdu snaží. Sice u nás pořád vzniká stádo generických komedií (čest výjimkám), ale stále častěji se setkávám s tím, že mám chuť zajít do kina i na něco, co už z trailerů a propagačních materiálů působí opravdu originálně a atraktivně. Obdobným příkladem může být například loňské Promlčeno, které na mě fungovalo stejně dobře jako tady Anička... Precizně vystavěný thriller s mrazivou atmosférou, kterému díky výborně napsanému příběhu odpustíte i to, že občas v samotném „pátrání“ zbytečně zjednodušuje. Protože i když máte spoustu zaručených teorií o tom, jak se všechno vlastně odehrálo, stejně jste ve finále „mile“ překvapeni z toho, jak moc se tvůrcům podařilo odvádět pozornost jiným směrem. Pokud do kina můžete, určitě běžte. #annaismissing si zaslouží vaši pozornost.
Lukáš Nevídal
Od čtvrtých Postradatelných jsem neočekával vůbec nic. Měl jsem zrovna den volna, takže mi kino přišlo vhod, a stejně tak i mozkový relax v podobě nenáročného akčního filmu. A i přesto, že mi bylo jaksi jedno, co uvidím, jsem odcházel ze sálu s pocitem, že ty necelé dvě hodiny šly strávit mnohem zajímavějším způsobem a tak trochu jsem své...
Festival ilustrace a komiksu LUSTR, největší přehlídka svého druhu v Česku, vstupuje do jubilejního ročníku.
Před rokem se poprvé nad Prahou nesl hlas Zvonu #9801, který symbolicky připomíná 9 801 rekvírovaných zvonů, odvezených v srpnu 1942 z protektorátu do válečných továren v Říši. Tak mohutný zvon byl v Praze naposledy umístěn před téměř pěti sty lety. Zrod Zvonu #9801 podnítila stejnojmenná iniciativa, odlití v nejstarším rakouském zvonařství...
Jak autor hororových mang dokáže svým čtenářům podat nehororový příběh o roztomilých kočkách? Pakliže jste už někdy slyšeli například o titulech Ryby– Útok z hlubin, Tomie, Spirála, nebo Balónky oběšenců od známého a obdivovaného mistra horrorových mang Džundžiho Itóa, pak si jistě říkáte to samé.
