Třetí Strážci Galaxie momentálně vládnou kinům. Zvládne s tím něco udělat tento týden třeba Ben Affleck?

Pokud jste viděli některou z ukázek, asi tak nějak tušíte, co byste od nejnovějšího počinu Roberta Rodrigueze měli zhruba čekat. Zachmuřeného Afflecka, který se při snaze najít svou ztracenou dceru zoufale nahání s hypnotikem v podání Williama Fichtnera. Trailery navíc lákají na ohýbání reality, hrátky s myslí nebohých obětí a (snad) i zajímavou akci. Že to zní fajn? Souhlasím. Problémem však je, že to tak opravdu jen zní.

Zejména první dvě třetiny filmu působí naprosto katastrofálně. Affleck po většinu času jen nechápavě krčí obočí nebo si mrmlá pod fousy o tom, co se to tady sakra děje, a kde je do háje jeho dcera… Hypnotik Fichtner mezitím chodí okolo jako kouzelný strýček, který prohodí s obětí pár slov a ta má hned potřebu vyloupit banku nebo poskakovat polonahá kolem uraženého hydrantu. O tom, že postavy o hypnotických schopnostech ví, ale rozhodnou se je podle potřeb scénáře vesele ignorovat, radši ani nemluvím.

Hlavní kámen úrazu ale vidím v tom, jak Rodriguez, potažmo Borenstein, celý příběh budují. Rozumím tomu, že se prostřednictvím mysteriózních kliček a zvráceného chování ovlivňovaných postav snaží postupně odhalovat jednotlivá tajemství představeného světa, ale v rámci příběhu jako celku to vůbec nefunguje. Celé představení hypnotiků totiž po většinu stopáže stojí a padá jen na tom, jestli se tomu rozhodnete věřit… A to osobně nemám nic proti představě hypnózy, sugesce, nebo čemukoliv podobnému. Jen to tady prostě působí jako pěst na oko.

Divák je totiž v samotném úvodu vhozen do světa, kterému nemá absolutně žádnou šanci rozumět. A nedej bože, když jde na film s tím, že tady půjde o nějakou „reálnou hypnózu" (což v úvodu podvědomě čekáte). V takovém případě jen nechápavě sedí a kroutí hlavou nad tím, co to je za hovadinu. Ano, ono se to třeba za deset, třicet nebo padesát minut vlastně nějak vysvětlí a člověku dojde, že to trápení asi mělo nějaký význam. Ale nic to nemění na skutečnosti, že těch x minut seděl v kině s pocitem, že tohle musí být nějaký omyl. Akce ho nebaví, příběh mu připadá pitomý a utrpení je jednoduše reálné (nejvíce asi v „Inception" scéně). A fakt, že na vás scénář na konci zčistajasna vytasí několik solidních twistů, to nezachrání.

Rád bych tady Hypnotika přirovnal k filmům, které mají silný zvrat v závěru, a přitom vás baví od začátku do konce, ale neudělám to. Protože v tu chvíli bych vzal Rodriguezovi jediný ostrý náboj, který jeho příběh má (aneb SPOILERy všude). Můžu vám jen slíbit, že pokud někdy na tento film narazíte, závěrečné plot-twisty zaručí, že možná nebudete mít pocit, že jste právě ztratili hodinu a půl z vašeho drahocenného času.

Hodnocení – 50 %

Autor recenze - Nevka

Nejnovější články

Přečtěte si jako první, co je nového