Je prequel Hunger Games zbytečným ždímáním slavné značky nebo stojí Balada o ptácích a hadech za zhlédnutí?

Na úvod je vhodné říct, že Hunger Games jsou už od původní trilogie jednou ze sérií, které se velmi dobře drží svojí předlohy. A co si budeme... Tohle je věc, kterou fanoušci knih dokáží určitě ocenit. Ale nalijme si čistého vína, protože je to právě předloha, která představuje pro pátý film ten „největší problém".

Začněme však od samotného začátku. Co se týká prvních dvou částí (film se skládá ze tří), asi nemám moc co vytknout. Atmosféra, přenesení hlavní myšlenky na plátno i casting jsou super. Rachel Zegler si sice v očích „běžných diváků" uškodila svými prohlášeními, které měla pár měsíců zpátky k chystaném celovečeráku se Sněhurkou, ale roli Lucy Gray si krade pro sebe. Zejména její hudební čísla, povaha a energie jsou něčím, co ji perfektně odliší od Katniss Everdeen. Podobně sympaticky by na vás působil i Tom Blyth v roli Coriolana Snowa, ale jelikož všichni víme, kam to všechno v budoucnosti směřuje, někde vzadu v hlavě cítíme, že jemu bychom rozhodně fandit neměli.

Co se týká samotné arény, občas sice lehce hapruje logika (Sochora a její máchání sekerou na sloupu nebo Lucy pár centimetrů od větráku), ale jinak to funguje skvěle. Tady musím předem varovat, že pokud jste nečetli předlohu, neměli byste počítat s nějakou komplexní a originální arénou. Je to „prostě aréna". Nic víc, nic míň.

Příběh je totiž zasazen do doby 10. her, kdy jsou Hunger Games společensky neoblíbené, a na rozdíl od dob původní trilogie nikoho nezajímají. Už kniha je geniální v tom, jak skvěle dokáže pracovat s myšlenkou, kdy je nutné z Her udělat show. Protože k čemu takový trest, když se na to nikdo nedívá? Scénář sice s ohledem na marketing her občas trochu zjednodušuje (nákupy potravin a jídla pro splátce jsou jen berličkou pro jednu až dvě konkrétní scény), ale i tak zvládá téma prodat.

Problém však přichází v podobě hlavní postavy. Ano, marketingově by kdokoliv jiný než „prezident Snow" nefungoval tak dobře, ale právě jeho postava je základním kamenem úrazu. Protože když film bereme jako snahu ukázat jeho přerod v cynickou bestii z původní trilogie, moc to nefunguje. Mnohem lépe by tady fungovala jiná hlavní postava, která by se přátelila právě se Snowem, jehož transformace by se odehrávala na pozadí příběhu. Stačilo by pouze změnit jméno, přidat Coriolana někde jako další postavu, a pak by to všechno dávalo mnohem větší smysl.

Tím se dostávám i ke třetí části, kterou bych asi jako jeden z mála minimálně o deset minut protáhl. Popravdě, protáhl bych ji klidně i o půl hodiny, protože mi přijde, že v tomto formátu jednoduše není šance, aby pořádně vyzněly jednotlivé motivace a divák pochopil, proč je najednou Snow takový idiot... Ale tohle je třeba problém, který měla už kniha (minimálně v 50 posledních stranách).

Linka s Lucy je přitom paradoxně uzavřena smysluplněji, nebo minimálně přehledněji, než v knize, což mě potěšilo. Do dneška si totiž přesně pamatuji svoje zmatení, když jsem v závěru absolutně nechápal, co se to přede mnou sakra děje.

To stejné se však nepodařilo u Sejana. Jeho příběh, který je ze všech postav reálně napsaný asi nejlépe, tady nemá moc prostoru vyniknout a je to škoda. Protože právě on je jednou z krásných ukázek toho, jak zvrácený celý systém Panemu je...

Když to ale shrnu, Balada o ptácích a hadech je důstojným přírůstkem do série, který bohužel selhává ve svém hlavním úkolu. Tedy ukázat, kde se zrodila tak nechutná lidská existence jakou je prezident Snow. Nemůžu se tak zbavit dojmu, že tady byl potenciál klidně na celou trilogii. Jak knižní, tak filmovou.

Hodnocení - 70 %

Autor recenze - Nevka

Pokud vás zajímá i naše recenze na knižní předlohu, můžete si ji přečíst pod ->tímto<- odkazem.

Nejnovější články

Přečtěte si jako první, co je nového