Stínadla II - Povedlo se pokračování oblíbené venkovní hry?

Pokud by se náhodou našel někdo, kdo by nevěděl o čem je řeč, pak Stínadla byla celkem povedená podzimní venkovní hra, při které jste chodili částí Starého města pražského a s pomocí různých nápisů a symbolů na domech a názvů ulic jste luštili tajenku pod slepou mapou, za jejíž správnost jste poté dostali sadu velmi pěkných sběratelských kartiček, která vám o navštívených místech prozradila navíc nějaké tajemné zajímavosti. Recenzi na první část si můžete přečíst ZDE. Hra je ke všemu „jen“ doprovodná součást výstavy Město jako přízrak/Pražské inspirace Jaroslava Foglara, jež se nachází ve sklepení Domu u Zlatého prstenu. O té však někdy příště. 

K jarní část této hry bylo slíbeno, že je těžší a podíváme se na jiná místa než v první části. Bylo to splněno? A jak moc jsem si užil druhé putování po Praze s mapou? Je něco, co bych hře vytknul? Pak čtěte dál, vše se dozvíte!

V první řadě chci určitě říct, že jsem si vědom veškerého úsilí, času a energie, které muselo být vynaloženo na vymýšlení a realizaci této hry. Téměř nikdy to nefunguje tak, že člověk něco takového vymyslí a hned se to dá realizovat. Někdo to musí vyzkoušet, dát zpětnou vazbu, pak se to musí případně upravit, taktéž musíte myslet na to, aby se úkoly neopakovaly z první části a hlavně také to, aby několik měsíců zůstaly na místech ty nápovědy, které potřebujete. 

Zkrátka, ať už budu dále kritizovat cokoliv, jsem si vědom veškeré práce, jež za celou organizací stojí a organizátoři, dostane-li se k nim toto psaní, je budou moci brát jako podnět k zamyšlení do dalších případných částí.

A vezměme to pěkně postupně.

Mapa

Jak bylo slíbeno, hra se tentokrát odehrává téměř v jiné lokalitě než první část. Jakousi spojnicí je tu Haštalské náměstí, které je ale důležitým bodem Stínadel a není divu, že se sem dostáváme znovu. 

Co mne trochu mrzí je už jen počáteční nenáročnost na orientační smysl. Zatímco v prvním případě byla mapa opravdu slepá (označení náměstí jako Rynek pomůže jen těm, kdo znají historii) a lidé mimopražští, ale i místní, mohli mít z počátku trochu zmatek v tom, kde mají začít hledat. Tady je to mnohem jednodušší. Prostě máte na mapě označený Anežský klášter, takže se nemusíte vůbec namáhat s přemýšlením.

Druhá věc, která mi přišla trochu škoda, je rozlehlost pátrací oblasti. Vše se totiž odehrává prakticky v blízkém okolí kláštera v několika málo ulicích, a to navíc máte i jednu uličku, kde řešíte celých pět úkolů, k tomu se ale dostanu v další pasáži.

Co se mapy týká, do příště bych se nebát udělat ji mnohem větší co do počtu navštívených lokací (stejně jako v předchozím případě) a udělat ji opravdu slepou, ať se naše mozky snaží (ano, je to hlavně hra pro děti, ale i ty umí používat google mapy a hledat podle satelitních záběrů, popřípadě se někoho zeptat). Nicméně, větší či menší, pořád je tu ušlechtilý plán dostat děti ven od počítačů do ulic k dobrodružství. To zásadní jsou hlavně úkoly. Pojďme se tedy podívat na ně. 

Tajenka a úkoly

Byla nám slíbena větší náročnost, ale abych pravdu řekl, nejsem si úplně jistý, zda tohle bylo splněno. Ano, úkoly jsou jiné, už jen nečteme nápisy na zdi, musíme počítat, všímat si detailů, u jedné otázky dokonce prokázat důvtip a umět rozeznat rozdíl mezi slovy „nachází“ a „zdobí“, každopádně také tu jsou úkoly, kdy stačí znát jeden Foglarův román a odpověď máte hned, či jen stačí vypátrat, komu je zasvěcen kostel či jak se jmenuje postava, jež je vystavena v podobě sochy. Chci tím říct, že úkoly nejsou vyloženě těžší, jen jsou trochu jiné a v podstatě jsou svojí náročností stejné jako v první části.

Ale budiž, prvotním plánem je prostě pobýt venku nejlépe s kamarády či rodinou a dobře se bavit, objevovat zákoutí města a vontské nápisy na zdech, které ke hře nepatří, tvoří je kdosi neznámý a dávají celému Starému městu nádech toho, že Stínadla ve skutečnosti svoji aktivitu nikdy nezhasla. 

Na co si ale postěžovat chci je konkrétně jedna lokace a jeden úkol, kde stačilo opsat písmeno ze jména jednoho světců, kterým je zasvěcen jistý objekt. V jeho jméně je krátká varianta písmene, avšak tajenka, jak ihned zjistíte, vyžaduje dlouhou variantu. Ono se to takhle možná nezdá jako překážka, ale nám přišlo divné, že by na úpravu diakritiky nikdo neupozornil. A přece se tak stalo a ta úprava potřebná je. Byť v první části k ničemu takovému nedošlo.

Ponechali jsme tedy krátkou variantu a díky tomu zkombinovali odpověď z předchozí tajenky tak, aby nám vyšlo jiné písmeno, které se tam taky hodí a utváří jiné slovo s tou krátkou variantou písmene. Což bylo samozřejmě špatně a paní na pokladně se při výdeji kartiček moc netvářila. Až když jsem jí řekl správnou variantu, dostali jsme všechny karty.

Taktéž mi přišlo škoda, že je na jednom místě ke splnění celkem 7 úkolů, přičemž dva z nich jsou jen o znalosti jedné knihy a mohly být úplně kdekoliv, třeba i v dalších dvou ulicích směrem k centru, čímž by mohl hráč objevit o něco větší část města. 

Na druhé straně některé úkoly se odehrávají na moc pěkných místech, na jedním z nich dokonce přemýšlím doteď, neboť máte najít na určitém místě tvář s vyplazeným jazykem, no nepomohlo nám projít to místo desetkrát tam a zpátky, prohlédnout každou výlohu a okno, obličej jsme nenašli. Naštěstí místo, které díky tomu máte najít, se tam nachází taktéž jedno, a tak písmenko do tajenky získáte poměrně snadno. Až tudy půjdu příště, musím ten obličej stůj co stůj najít. 

Co se tedy úkolů týká, spíše než na náročnost bych se příště zaměřil na lepší rozmístění po městě a takové úkoly, kde není třeba nic číst ani hledat, by bylo lepší prostě nahodit na nějaké zajímavé místo a rozšířit tak oblast pátrání. Tím ale neříkám, že nově vybraná lokalita není pěkná ani zajímavá. V okolí Anežského kláštera a přímo v něm je nádherně a starodávnými příběhy mladých chlapců a děvčat to dýchá na každém kroku, ať svítí slunce či by v šeru syčely plynové lampy. 

Hodnocení

Mohu i přes to všechno, co jsem napsal výše, hru doporučit? Ale samozřejmě! Je to skvělý nápad, projdete se po krásných zákoutích města, když se necháte unést místní energií, navnímáte neustálou přítomnost Vontů, leccos zajímavého se dozvíte a ještě nakonec dostanete skvěle vyvedené kartičky do foglarovské sbírky. Ostatně ono je skvělé vidět, že i po tolika desítkách letech, kdy vznik fenomén Stínadel, najdou se stovky a tisíce lidí, kteří jsou ochotni přistoupit na tuto legendu a jednou za čas se pomocí jakékoliv hry do ní ponořit. 

Dokud je ještě k dostání první část, určitě neváhejte a zahrajte si obě, a to nejlépe během jednoho víkendu, já osobně bych volil první část dopoledne a druhou po obědě. V takovém případě vás čeká skvělý, občas trochu zapeklitý, výlet pražskými uličkami s plným pytlem zážitků při objevování nejen zapadlých zákoutí Starého města. 

Jestliže jsem dal první části 95 %, pak tady musím trošku ubrat, každopádně ono ta hodnocení berte trochu s nadhledem. Hodnotit takto specifickou práci není úplně fér a většina z nás by si vylámala zuby jen na vymýšlení těch úkolů, natož pak s jejich realizacemi. Nicméně jsem jen obyčejný redaktor, který to chce nějak shrnout a ať dám jakékoliv číslo, v tomto případě 90 %, rozhodně akci doporučuji. Osobně jsem poté navštívil i své rodné Vinohrady, kde Foglar taktéž vyrůstal, a připomněl si jej v Korunní ulici č. 16, kde měla jeho maminka papírnictví.

Autor článku - Michal Černý