Stínadla - Hra v uličkách Prahy, která téměř boří hranici mezi fikcí a realitou

07.11.2021

Tento rok byla pro dobrodruhy a příznivce Rychlých šípů vytvořena už druhá venkovní hra s odkazem Jaroslava Foglara, a to s prostým názvem Stínadla. No a jestliže jsem byl předchozím hledáním stop klubu Mirka Dušína ve výlohách obchodů, oknech domů a na zdech nadšený, musím říct, že aktuální hra mě naplňuje ještě víc zvláštním pocitem radosti a potěšením z toho, že tohle je přesně to zpracování, které opět posouvá Stínadla do skutečného světa. 

Děti města, vystupme z uliček!

Tak zní jeden z řady nápisů, značek a šifer na zdech Starého Města, starodávného území Prahy, v níž se událo mnoho tajemných a podivných událostí, mezi než se jistě řadí období, kdy zde aktivně působili Vontové

Vontové žijí! Stínadla jsou naše! Sejdeme se na Belmutce! Střez se hněvu Vontů! Kdo nebojuje, nikdy nevítězí!

Pro někoho perfektně vymyšlená městská legenda, pro dalšího zase jen pár obyčejných knih, jiný zase neví vůbec o co kráčí. Každopádně ať s hrou či bez ní, návštěva centra tohoto města vám dá vždycky vědět, že minimálně v tomto směru je Foglarův odkaz nadále živý a jen zasvěcení ví, kdo tam neustále ty nápisy přidává a obnovuje. 

Když jsem se tedy dozvěděl, že se opět mohu pohybovat v Temných uličkách, a při tom se dopídit i několika zajímavých informací o historii míst, která budu navštěvovat, ani jednu vteřinu jsem neváhal. Už jsem věděl, co mohu zhruba očekávat a při nejhorším by šlo aspoň o příjemnou procházku městem za krásného podzimního počasí s vůní zetlelých listů.
A o co tedy jde?

V prvé řadě je dobré říct, že se jedná o doprovodný program výstavy Město jako přízrak/Pražské inspirace Jaroslava Foglara, probíhající v Domě U Zlatého prstenu u Staroměstského náměstí. Ale hru si samozřejmě užijete i bez výstavy, pokud se chcete pohybovat pouze venku.

Vše začíná tím, že si na pokladně zakoupíte za 50 Kč slepou herní mapu, na níž je označeno 17 míst, která musíte navštívit a najít písmeno, jež si poté zapíšete do příslušného políčka v tajence. Tady hned musím podotknout, že pokud se nevydáte postupně od jedničky, ale začnete plnit úkoly na přeskáčku, může se vám podařit to co nám, tedy uhádnout tajenku při 4 písmenech, avšak i v takovém případě doporučuji pokračovat dál. Přece jen, přišli byste o návštěvu několika opravdu pěkných a zajímavých stanovišť.

Jak už jsem psal, na vaší cestě vás kromě úkolů potká spousta dalších nápisů a vzkazů na zdech domů a kostelů, které nejsou součástí vašeho tažení, ale projevem místních obyvatel, jenž nadále udržují tep stínadelského srdce v dobrém rytmu. U toho musím zmínit jako zajímavost pro neznalé, že kupříkladu 17. prosince se v uličkách Starého Města udržuje zvyk zvaný Večer světel, kdy si lidé po celé zemi zapálí v okně svíčku či lampión na připomenutí prvního kresleného vydání příběhu Rychlých šípů v Mladém hlasateli roku 1938. Tato aktivita vychází nepřekvapivě z vontské historie, kdy se první vládce Stínadel - Vojtěch Vont - dožadoval pro místní mládež hřiště, které doposud neměli. Jenže úředníci a dospělí obecně se jim vysmáli s tím, že pro pár kluků nebudou stavět hřiště, když doteď nikdo žádné nepotřeboval. Dokonce mu hrozili soudem pro pobuřování.

Vojtěch Vont se nezalekl a vydal pro celá Stínadla vyhlášení, které požadovalo po každém chlapci a děvčeti, kteří si hřiště přejí, aby vyvěsili do okna barevný lampión. A ještě ten večer se v oknech rozsvítily stovky lampiónů. Dospělí byli velmi překvapeni zájmem a soudržností mládeže, dalo by se určitě říct, že veskrze je to dojalo, a tak začali tlačit na úřady, aby stavbu povolily. Začaly se o to dokonce zajímat noviny. I stalo se, že díky tomuto nátlaku skutečně v jedné staré ohradě takové hřiště vzniklo. I za pomoci Vontů, kteří se ke stavbě střídavě přidávali. 

Na počest tohoto odporu a vítězství stínadelské mládeže se pak každoročně vyvěšovaly do oken lampiony. Postupně však tato tradice, jako jiné další, zanikla a až teprve s nástupem Žlutého květu (s Vláďou Dratušem v čele) do vedení Stínadel byla obnovena. To už je ale jiný příběh.

Jak bylo zmíněno, předchozí venkovní hra byla sestavená z hledání předmětů ve výlohách a oknech a nápisech či kresbách na zdech. Současné dobrodružství si půjčilo nápisy, ale figurky a předměty za sklem vyměnilo geniálně za celé domy a různé objekty, jež jsou přímou součástí okolí, a to třeba už několik stovek let. Na těchto místech se vždy událo něco zajímavého ať už v naší historii, anebo té Vontské. Jednou jste na místě, kde se prý utopil jeden Vont, dále jste na dvoře, kde byla uťata hlava ženy a kde archeologově skutečně našli v bedýnce ženskou lebku, poté zase v ulici, kde se měla odehrát krvavá bitva mezi dvěma partami Vontů, přičemž ta vítězná si zde zřídila klubovnu, nakonec zase v zapadlé a téměř nepostřehnutelné uličce, která po velkých povodních v r. 1890 nechtěla uschnout, a tak ji Vontové začali říkat Na M******* (odhalení až na místě). Mimochodem, tohle označení tam kdosi křídou na zeď také napsal, jen je špatně čitelné. 

A přesně tohle je jedna z věcí, která je na celé té věci tak úžasná.

Když totiž projdete všechna místa, což se dá zvládnout během dvou hodin klidné chůze, vyplníte tajenku a vydáte se s ní zpět k pokladně, obdržíte nádherné malované karty, na kterých ke každému navštívenému místu příběh či zajímavost, jež se s ním pojí. A způsob, jakým je ta ,,foglarovská část" podaná, ta jistota, že se jedná o reálný historický fakt a vlastně i to, že jste na všech těch místech osobně byli, dodává celému zážitku jistou příchuť toho, že i vy sami jste součástí toho velikého příběhu, jemuž dal život Foglar ve svých textech.

Co se týká těch zajímavostí, které se dozvíte až po dohrání hry, původně jsem si myslel, že by bylo lepší, aby je hráč poznal přímo na místě, avšak nakonec to není tak nerozumná volba. Člověka to aspoň přinutí projít si trasu kdykoliv znovu a s nově nabitými znalostmi obdivovat historii města. Jakoukoliv. A u toho objevit i další skrytá tajemství okolí. Není jich zrovna málo.

A ještě před závěrečným shrnutím zmíním věc, která mi chyběla i u první hry. A tou je plná interaktivita s prostředím ve formě najatých skupinek, které by zpestřovaly výpravy v ulicích hranými scénkami a zapojením hráčů do života ve Stínadlech různými úkoly. Vše samozřejmě po ujištění, že zvolený způsobe vyhovuje všem stranám, tedy i té, která v aktivitách Stínadel pokračuje dodnes svoji vlastní formou. Umím si představit docela nenáročný rozpočet pro několik dobrovolníků a celkem bohaté město, které tuto kulturní aktivitu dokáže utáhnout. Navíc by se mohli zapojit i amatérští či zkušení divadelní herci, kteří jistě po posledních dvou letech budou rádi za jakýkoliv možný projev svého hereckého umu. A ještě ve Foglarově odkazu. Prosím vás, koho by to nezaujalo?

Nevím, zda by se to mohlo podařit už v druhé části této hry, která začne příští rok v dubnu, ale dostane-li se toto psaní k organizátorům, což je Muzem města Prahy, zkuste prosím oslovit ty správné lidi a dodat celému zážitku další úroveň navíc. Milerád se do akce se svými podrobnějšími návrhy zapojím. 

Hodnocení na závěr 

I přesto, že většina úkolů je až příliš jednoduchých a jednotvárných(opisujete písmena z názvů ulic a nápisů na zdech či předmětech) a vše zvládnete během velmi krátkého času, lze si to náramně užít. Věřím totiž, že několik míst jste ani jako lokální člověk v životě nenavštívili. Najdete spousta zákoutí v průchodech mezi domy, o nichž jste nikdy neslyšeli a nikdy byste se tam jinak nedostali. Navíc to má skvělou atmosféru, když jdete pomaličku kolem velmi pomalované zdi, kde hledáte docela malý obrázek Ginga, anebo probíháte s mapou v ruce úzkou uličkou a hledáte vontský vzkaz. Možná bych i doporučil hrát hru spíše za tmy kvůli autentickému prostředí jako v knihách, kdy Stínadla ožívala až se svitem plynových lamp

Taktéž získáte nádherné sběratelské kartičky a mapu na památku, což potěší každého, kdo schraňuje věci spojené s Jestřábem. Pokud bych měl celou akci shrnout do nějakého číselného hodnocení, musím trošku ubrat za nevyužití potenciálu podobné venkovní akce a hlavně, je to jen první část. Uvidíme tedy, co přinese jaro 2022. Já jsem ale jinak plně spokojen a rozhodně doporučuji si udělat výlet aspoň ve dvou lidech. S trochou fantazie se z toho dá udělat výlet na celý den. 

Jo a je dobré asi trošku znát nejen historii centra Prahy, ale i některé reálie ze stínadelské trilogie a botaniky, protože v jednom okamžiku hledáte kupř. znak Žlutého květu, v jiném zase symbol Uctívačů Ginga. Hodit se vám určitě bude znát jeden středověký název velkého náměstí. Díky tomu se totiž budete ihned orientovat v mapě. 

Hodnocení - 95 %

Autor článku - Michal Černý