Shang-Chi aneb překvapení, které opravdu potěší
Velmi rád to tady veřejně přiznám. Pletl jsem se. A zatraceně mě to těší.
Na Shang-Chiho jsem se už od jeho ohlášení těšil. Jenže pak přišly trailery, které mě docela vyděsily. Bál jsem se promrhané příležitosti a dalšího propadáku, který by mohl po mizerné Black Widow zatlouct další hřebíček do rakve nové éry MCU. Dokonce jsem na toto téma napsal i článek, ve kterém jsem byl k blížící se marvelovce značně skeptický. Ale stal se zázrak.
Shang-Chi je výborným originem, který mě sice místy neuvěřitelně vytáčel nedotaženým CGI, ale jako celek funguje nádherně. Když se nad tím zamyslíte, s těmi vizuálními efekty je to těžké. Čím více člověk nakoukává jednotlivé filmy, tím více si uvědomuje, jaké technologické možnosti momentálně máme. Proto ho (minimálně) mrzí, když některé scény vypadají gumově a digitál z nich přímo ční. Mluvím hlavně o sekvenci z autobusu, která se sice - všechna čest - natáčela s fyzickou kopií autobusu, ale pochopitelně se zeleným plátnem na pozadí. To stejné platí i o některých pohledech do „přírody" nebo o závěrečném souboji. Stačí přitom projet marvelovky, které vycházely před Civil War, a ihned poznáte, že i před několika lety to vypadalo mnohem lépe. Co se dá dělat. Nejsem fanouškem této filosofie, ale tohle je prostě daň za to, že Marvel produkuje 4 filmy a 4 seriály ročně. Na ladění detailů tak nezbývá moc čas.
Hlavním pozitivem je však fakt, že Simu Liu je mnohem sympatičtější než v trailerech. Perfektně dostál své pověsti pohodového týpka, kterým se prezentuje i na sociálních sítích. Umím si představit, že ho fanoušci budou milovat. Proti němu navíc stojí výborný Tony Leung Chiu-wai jakožto jeho otec, a hlavně také Mandarin, který dostává pověsti pošramocené Trevorem Slatterym ve třetím Iron Manovi.
Když už jsem u toho Mandarina, rovnou zmíním, že komiksová předloha se dočkala mimo otcovství několika dalších poměrně výrazných změn. Ať už jsou to prsteny, které na plátně jako prstence fungují na jedničku, nebo samotné pojetí charakteru postavy. Jedná se o prvky, které možná hardcore fanouškům budou vadit, ale mě jednoduše bavily. Shang-Chi navíc plní svou roli tak skvěle, že i ta jindy protivná Awkwafina se dala překvapivě snést.
Výrazně navíc bodují i souboje tělo na tělo, které dávají vzpomenout na vynikajícího Winter Soldiera - tedy na jednu z nejlepších marvelovek, které jsme kdy dostali. Nejsou sice tak vizuálně dokonalé a vymazlené, ale choreograficky jsou zajímavé a bez zbytečných střihů (styď se Natašo) plní přesně to, co byste od nich očekávali.
Marvel znovu sází na rodinné drama, ale na rozdíl od Black Widow je v tomto případě mnohem preciznější. Emoce v něm fungují na jedničku a i Wenwu (Mandarin) je osobou, jejímuž psychologickému vývoji rozumíte. A právě díky tomuto „přirozenému" a „lidskému" rozměru můžu říct, že v marvelovce po delší době opravdu fungovala „záporná strana", která jen bezmyšlenkovitě nechtěla ničit světy a dobývat. Jasně, samotný závěr toto tvrzení částečně vyvrací, ale já poslední souboj beru už jen jako takový menší bonus.
Sám se tomu divím, ale i když jsem napsal už spoustu pochvalných slov, stále si vybavuji další a další věci, které mě jednoduše bavily a zaujaly. Například takový Ben Kingsley, který se vrací jako Trevor Slattery, dotahuje svou postavu k naprosté dokonalosti. Je to sice takový humorný „šáša", ale už dlouho jsem nezažil, že by se lidé v kině tak upřímně smáli. A to platilo pro prakticky celý film, jehož vtipy byly většinou přirozené a funkční.
Není tedy žádným překvapením, že já jsem si tohle čínské „fantasy“ ohromně užil.
Jasně, je tady hromada patosu typického pro asijské příběhy, ale až na drobné výjimky to člověku překvapivě vůbec nevadí. Mám sice drobné výtky, ale Marvel to dokázal. Shang-Chiho naprosto žeru a těším se na jeho budoucnost. Pokud jste nad Marvelem zlomili po Black Widow hůl, rozhodně dejte Shangovi v kině šanci. Ten kluk si to zaslouží.