RECENZE: V horách šílenství 2: Za pravěkým zlem a ještě dál

Přiznávám bez mučení, že s touhle recenzí jsem si dala až hříšně načas. Druhý díl novely H. P. Lovecrafta v Tanabeho manga-verzi jednoduše není čtení, které byste jen tak sfoukli za nudného večera. Hned úvodem je třeba říct, že druhá kniha Hor šílenství je v mnohém zajímavější a akčnější než kniha první. Dalo by se říci, že i zábavnější. A ty kresby! Oh, prastaří bohové našeho světa, ty nádherné, znepokojivé Tanabeho kresby!

Na tokijského rodáka Gó Tanabeho a jeho posedlost Lovecraftem jsem neskrývaně pěla ódy již v recenzi na první díl V horách šílenství. Druhou knihu v českém vydání nám Nakladatelství CREW přineslo v říjnu 2023 a překladu se stejně jako v prvním díle se ctí zhostil Vít Ulman.

Druhý díl Hor šílenství se uvolil smilovat nad zmateným čtenářem a hned úvodem nám přináší stručný přehled hlavních postav, tedy účastníků arktické výpravy Miskatonické univerzity. Ti, kteří v prvním díle nepochytili, kdo je kdo a v tvářích z většiny skrytých v huňatých kapucích tápali, mají z kraje druhé části jasno a mohou si případně i odškrtávat, o kolik z nich se nám polárnická parta zmenšila. Celý zbytek četby pak můžete věnovat bilancování, zda rozhodnutí velitele výpravy vydat se hledat ztracené kolegy bylo správné.

V návaznosti na předešlou recenzi jsem znovu nucena vyzdvihnout Tanabeho perfekcionismus a lásku k Lovecraftově dílu. Oprášila jsem text původní novely, jen abych si ujasnila, že za jeho zmangování by si tenhle šílenec zasloužil nějakou formu ocenění na úrovni Zlatého glóbu. Tam, kde Lovecraft přináší určitou míru zmatku (mnohdy způsobenou archaickým jazykem, v němž je původní novela psána), vnáší Gó Tanabe světlo pochopení. Nikdy toho muže nepřestanu podezřívat, že se nějakou formou vyššího vědomí napojil na mysl samotného autora a jednoduše překreslil, co tam našel. Odvážný chlapík, jen co je pravda.

Zatímco první kniha se soustředila na samotnou výpravu a motivaci jejích jednotlivých členů, kniha druhá je věnována Prastarým a jejich kultuře, příchodu a ano, i zániku. To se ukáže být stěžejním prvkem Hor šílenství, protože zlo, které na konci (nebo spíš těsně před polovinou) na čtenáře čeká, není to, čím se ze začátku zdá být. Na tomto místě si dovoluji malou vsuvku – pokud se zrovna nacházíte ve starobylém městě, které by dle všeho, co znáte, nemělo existovat, a uvidíte obrovské tučňáky vydávající nespokojené pípání, utíkejte. A neohlížejte se při tom. Ne, pokud je vám vaše příčetnost drahá.

Pokud doufáte, že si z druhé knihy odnesete nějaké to pochopení a definitivní rozseknutí toho, co přeživší profesorstvo provede se svým objevem, nedočkáte se. Respektive – ne tak úplně. Čistě za sebe mohu říci, že Dyerovo rozhodnutí zcela chápu a nejspíš bych učinila stejné. Nicméně ani tím a návratem domů příběh tak docela nekončí, protože pokud se jednou odhodláte vypravit do dosud neprobádaných končin, můžete počítat s tím, že někdo dříve či později půjde ve vašich stopách. Občas jednoduše existují věci, které by měly zůstat skryté, a ani lidstvo lačné objevů ke své klidné existenci nepotřebuje vědět všechno.

Shrnutí: 

Tanabeho zpracování ikonické novely praotce fúze hororu a sci-fi jednoduše zanechá hluboký dojem. Ve druhé knize je sice více textu, který čtenáři mnohé osvětlí, včetně úvodní sekvence jako vyňaté z encyklopedie, ale také více neuvěřitelně detailních kreseb, které vás donutí na několik okamžiků zastavit a jen zírat na příslušnou stranu. Jedná se o dílo, které je nemožné plně vstřebat na první přečtení a bude třeba se k němu vrátit nejlépe víckrát než jednou. Já se před sepsáním této recenze vrátila celkem třikrát a pokaždé objevila něco, co mi prve uniklo. Už teď vím, že se vrátím znovu, protože jednoduše CHCI porozumět, i když toho možná budu litovat.

Autorka recenze – Kristýna Mia Vondřichová