V horách šílenství: Lovecraft jako manga? Vemte si moje prachy!

Když se do mého čtecího koutku dostal tenhle neobvyklý kousek, trochu jsem váhala. Novela H. P. Lovecrafta jako černobílá manga? A mami, bude to bolet? Nebolelo. Zejména filmy nás naučily, že vnášet novinky do „starého dobrého“ nedělá zpravidla dobrou službu. V tomto případě je to naopak. Až znepokojivě detailní kresba Gó Tanabeho vytáhla z díla praotce „weird fiction“ to nejlepší a dala Horám šílenství tvář. Děsivou. Tajemnou. Nádherně lovecraftovskou.

Nestydím se prohlásit, že pro to, aby kreslil Lovecraftovo dílo, se Gó Tanabe narodil. Tenhle tokijský rodák si to zřejmě myslí taky, protože V horách šílenství není jeho jediné „zmangované“ dílo z temné mysli stvořitele Cthulhu. Své kreslířské umění vložil také do děl The Outsider (2007), The Color Out of Space (2015), The Haunter of the Dark (2016), The Hound and Other Stories (2017), The Shadow Out of Time (2018) a The Call of Cthulhu (2015). V horách šílenství (At the Mountains of Madness) bylo rozděleno do dvou svazků a oba vyšly v roce 2019. Nakladatelství CREW nám českou verzi první části přineslo v červnu letošního roku.

Zabořit nos do mangaverze Hor šílenství a nevzít si k tomu originál je počin na hranici hereze, takže jsem po většinu četby po očku pokukovala po textu původní novely. Kdo toto Lovecraftovo dílo zná, dobře ví, že přímé řeči pan autor moc nedal. Tanabe se tedy musel ponořit mezi řádky a kde nemohl upirátit původní rozhovor, musel ústy postav hovořit sám. Toto učinil s lehkostí a úctou k autorovi, která se jen tak nevidí, a já za to mohu jen dát palec nahoru. V horách šílenství není žádná novodobá verze více než 90 let staré novely, jedná se o téměř doslovný záznam v originále rozsahem poměrně skromného díla, který se Lovecraftově deníkovému a popisnému stylu vyrovnává precizní kresbou popisovaných scenérií a událostí.

Na každý sebekratší rozhovor připadá několik více či méně rozsáhlých panelů, kdy si čtenář může prohlédnout samotnou loď Arkham, jednotlivé části vybavení expedice Miskatonické univerzity a především smrtící ledovou krásu Antarktidy, kam se početný tým složený převážně z akademiků a jejich studentů vydává na geologicko-archeologický průzkum. Nejedná se o žádného předchůdce moderní vyvražďovačky tajemným emzákem – výprava Miskatonické univerzity je na svou cestu velmi dobře vybavena a díky mimořádně štědrému sponzoringu mají k dispozici i „skládací“ letadla, speciální vrták, který je dílem jednoho z profesorů, spoustu zásob a dobré zázemí v podobě potřebného laboratorního vybavení. Máme tu tedy poměrně velkou skupinu lidí, kteří nic nepodcenili, pamatují na všechno a nedělají hloupé chyby. Co by se jen mohlo pokazit…

Lovecraft rád pracuje s myšlenkou, že přílišná zvědavost může být smrtící a v některých případech je lepší nevědět. Tak by se ostatně dala shrnout i hlavní myšlenka Hor šílenství. Tím, kdo udělá pomyslný špatný krok a pod jehož podrážkou křupne ona jediná suchá větvička, co na vás upozorní smrtícího nepřítele, je ambiciózní profesor Lake. Nadšenému vědci nedají spát záhadné otisky nalezené na kusu břidlice a rozhodne se pídit po jejich původu. To, co se svým týmem objeví, mu ale vytouženou slávu ve vědeckých kruzích nepřinese. 

Co jsou zač podivná hvězdicovitá monstra, která sám Lake ve svých pečlivých záznamech pro ostatní členy výpravy označuje lehce posměšně jako Prastaré, se V horách šílenství nedozvíme, neboť tato manga je prvním ze dvou dílů. Napínavý příběh tak končí v tom nejlepším a čtenář spolu s profesorem Dyerem, vůdcem celé expedice, zůstává v nejistotě (samozřejmě jen v případě, že nečetl originál).

Závěrem si mohu jen znovu slastně povzdechnout a toužebně mrknout na ty pracovníky Nakladatelství CREW, kteří mají na starosti výběr toho, co se bude pro chtivé oko českého čtenáře překládat dát. Pokud bych totiž chtěla být hnidopich a přece jen si na něco postěžovat, pak by to bylo toto: Kde je sakra druhý díl?!

Shrnutí

Tanabeho pocta Lovecraftově dílu je nádhernou ukázkou toho, jak by podobné počiny měly vypadat. Ačkoli na první pohled do původního díla nevnáší nic nového, opak je pravdou. Kde se čtenář nenavyklý náročnému tempu vyprávění původního autora mívá tendenci zadrhávat a trochu dusit slovy, tam tento nadaný kreslíř přináší možnost vydechnout si nad s neuvěřitelným detailem vykreslenými scénami, které kvalitně a v mnoha případech doslovně nahrazují „vatu“ v původním textu. Vidíme vše, co vidět máme, tak, jak to vidět máme. Střídavě jsme tak fascinovaní, uhranutí i zmatení stejně jako sami členové výpravy, když postupně naráží na nové a nové kousky záhady, jejíž rozluštění zmarnilo tolik životů. 

Pokud chcete oddechové čtení do vlaku, pak je třeba sáhnout jinam, protože na Hory šílenství budete potřebovat klidné místo a prostor na to vstřebat nejenom vše, co čtete, ale zejména to, co není vyjádřeno něčím tak prostým, jako jsou slova. Tanabeho kresby svou až rozumem nepochopitelnou podrobností budí dojem, jako by mu po celou dobu stál za zády sám Lovecraft, dramatickým našeptáváním vedl každý jeho pohyb a nutil ho neustále posouvat schopnosti běžného kreslíře zachytit scénáristovu myšlenku až na samou hranici šílenství.

Autorka recenze – Kristýna Mia Vondřichová