RECENZE: Muzeum 2: Jízda pokračuje. Sadistický vrah se mění ve stalkera
Myslíte si, že krvavá jízda skončila s prvním Muzeem a teď už nás čeká jen poklidné sbírání drobečků na cestě k sadistickému vrahovi? Roztomilé, ale ne. Druhý díl manga-kriminálky Rjósuke Tomoeho nás rozhodně nenechá vydechnout. Alespoň ze začátku ne a detektiva Hisašiho Sawamuru čekají opravdu perné chvilky. Našemu žabákovi se navíc dostane o dost blíž, než by možná sám chtěl. Policisté jsou na cestě, ale stihnou to včas?
O trojdílné manga-sérii Muzeum – Sériový vrah se směje mezi kapkami deště jsme vás již informovali v recenzi prvního dílu, kterou najdete ZDE. I v případě druhého dílu za překladem stojí skvělý Jan Hromek a v české verzi nám tento 240stránkový kousek Nakladatelství CREW přineslo v říjnu 2023.
První díl nás zanechal na střeše, kde se Sawamura zoufale snažil zachránit život svému mladému kolegovi, který měl tak trochu smůlu, když se ve špatný čas ocitl na špatném místě. V okamžiku, kdy mu Nišinův život proklouzl mezi prsty, a s vědomím, že jeho ženu a malého syna má v rukou nevypočitatelný zabiják, se detektiv rozhodl dopadnout muže v žabí masce za každou cenu. Oficiální vyšetřování končí, teď je to osobní.
Kriminálky všeho druhu nás naučily, že suspendování hlavního hrdiny nikdy není cestou, jak ho udržet stranou od pátrání po zločinci. Kdyby byl Sawamura výjimkou, bylo by čtení druhého dílu Muzea výrazně nudnější záležitostí. Bohům žel – celá tahle hra na kočku a myš není osobní jen pro něho. Stejnou měrou, jakou detektiv postupně shromažďuje potřebné informace o svém cíli, si cíl sám vytváří úhlednou nástěnku tvořící obrázek celého vyšetřovatelova života.
Průlom v Sawamurově stopovací výpravě přinese odhalení neobvyklé nemoci, kterou žabák trpí a která je i důvodem, proč zabíjí výhradně tehdy, když prší. Doktor Sakai se sice úplně nemá k tomu vyklopit interní informace o pacientech vzteky soptícímu detektivovi, ale blízký pohled do hlavně pistole i jinak předpisy striktně dodržujícího alergologa přiměje přehodnotit postoj. Tak, máme jméno, máme místo, máme pořádně horkou stopu. A přesně v tomhle bodě se celý hon na vraha maličko potentuje…
Detektiv a jeho soukromí našeho žabáčka fascinuje natolik, že už nějakou dobu sleduje každý jeho krok (a úkony konané ve zdánlivém soukromí bytu, které by rozhodně neměly sledovat nezvané oči). Sawamura se tak ocitá v další pasti, tentokrát na něho samotného. Společnost v improvizované cele opatřené zámkem, ke kterému musí z předložených hádanek poskládat klíč, mu dělají jen repliky bývalé ženy a milovaného syna v životní velikosti. A čas pořád běží.
Objektivně – ano, Muzeum je čtivá záležitost a i druhý díl jsem si nesmírně užívala. Stále je nám servírován skvěle kreslený thriller plný okamžiků, které vás přimějí se zamyslet (například nad tím, jestli má přísun hamburgerů Sawamurovi a zmizení doktora Sakaie nějakou přímou souvislost). To, kvůli čemu mi celý prožitek trochu zhořkl, je skutečnost, že se minisérie žene ke konci až příliš rychle. Čtenář má jednoduše pocit, jako by se nějaká část přeskočila a celku k dokonalosti tak jednoduše něco chybí. Máme před sebou poslední část a já si upřímně nejsem tak úplně jistá, co přesně by se v ní mělo udát kromě chycení/zabití vraha a šlus. Doufám, že nás Tomoe ještě dokáže něčím překvapit, ale sílí ve mně podezření, že nikoliv.
Závěr:
Druhý díl dal ještě méně prostoru na oddech ve zběsilé honbě za vrahem než díl první. Sawamurovi pomalu dochází, že Haruka s Šótou jsou smrti mnohem blíž, než se bál jen pomyslet, navíc sám musí zabojovat o svůj vlastní život. Zní to skvěle a je to skvělé, ovšem jen do bodu, kdy vás v nejlepším plácne přes tlamu vsuvka v podobě úplně jiného příběhu nazvaného Žena a vrah. Ačkoli si umím představit, že tenhle počin (rovněž) Rjósuke Tomoeho získal ocenění za nejlepší mangu pro mladé čtenáře zaslouženě, fakt, že "sežral" zhruba pětinu obsahu, který jsem doufala, že bude věnovaný čistě Muzeu, mě přiměl nemálo zaskřípat zuby. Nechápejte mě špatně, i tahle malá ochutnávka je dobrá a velmi čtivá, ale mnohem raději bych věděla, jaký kód vypustí detektiva z jeho malé klece. A jestli jsou ty hamburgery náležitě hypoalergenní… Tak snad ve třetím díle.
Autorka recenze – Kristýna Mia Vondřichová