Ztracený na Nevděku - Rozporuplný odkaz foglarovské tradice

Když jsem se dozvěděl, že autor Petr Hugo Šlik pracuje na pokračování jednoho z těch nejlepších Foglarových románů Chata v Jezerní kotlině, ihned mě to zaujalo. Přeci jen, taková nabídka nepřichází zničehonic, takže jsem předpokládal, že jeho dosavadní práce bude natolik unikátní, že si tak ohromnou poctu zaslouží. I sáhl jsem tedy po jeho nejnovějším románu Ztracený na Nevděku, abych zjistil, co mám od pokračování Jezerní kotliny očekávat.

Abych byl hned na začátku upřímný a bylo celé moje hodnocení fér, přiznávám, že jsem nečetl žádné předchozí Šlikovy knihy, které se stejně jako ta nejnovější řadí do kolonky - foglarovská tradice. Nicméně mě stačí znát autorův momentální styl tvorby a vyjadřování, neboť ten se samozřejmě promítne do Zkázy Jezerní kotliny, jak se pokračování Chaty jmenuje. 

Otázka tedy zní - Jsem spokojen a těším se na ,,nového Foglara"? Odpověď je zcela prostá - ne.

Příběh pojednává o chlapci jménem Ondra, jenž není v kolektivu nijak oblíbený, ostatní ho šikanují a on je za to na oplátku ke všem sprostý a neurvalý. K té sprostotě se ještě dostanu. I jednoho dne vyrazí třída s panem učitelem Cihlářem na výlet do Žlutic, kde se podle pověstí ukrývá v podzemí peklo.

Zprvu vypadá jejich výprava jako další otravný povinný školní výlet, na kterém vlastně nikdo nechce být, ale skončí to ještě hůř, než kdokoliv předpokládal. Ondra po nařčení z krádeže utíká kamsi do lesů a záhadně zmizí. Před čtenářem se tak rozehrává poměrně svižný a pěkně odvyprávěný (až na poslední kapitoly) příběh, kdy autor hovoří mluvou moderního světa a celé dílo je tak dobře čtivé i pro novou generaci čtenářů. 

Děj je přímočarý, jednotlivé akce postav na sebe dobře navazují a povětšinou mají i dobře zpracované motivy svého chování. 

V podstatě mohu říct, že jako dobrodružný příběh funguje román velmi dobře a nebýt věcí, o kterých pohovořím nyní, pak bych byl určitě nadšený a pana Šlika velebil až do nebes. To se ovšem nestane.

První věcí, která mě jakožto obdivovatele Foglarova díla trochu drásá na duši, je slovní vyjadřování dětí, zejména Ondry. Chápu, že se autor snaží co nejvíc přiblížit modernímu čtenáři, jehož slovník je poněkud jiný než chlapců z Foglarových románů, ale je-li přímo v anotaci díla napsáno, že se jedná o navázání na jeho tradici, pak slova jako kretén a debil určitě do takové knihy nepatří, minimálně ne do slovníku hlavního a de facto kladného hrdiny. Těch pasáží není moc a jsou hlavně na začátku, ale přesto si myslím, že by se vůbec nic nestalo, kdyby byla vynechána.

Podstatně mě taky dost zklamal samotný závěr, který mi jednak přijde uspěchaný a nedořešený, zejména vezmu-li v úvahu setkání s temným a děsuplným tajemstvím, které je naznačeno hned v úvodu. Jednoduše, není vůbec tak děsivé, jak asi mělo být a ačkoliv mělo být v příběhu jakýmsi ozvláštněním a posunutím předchozích událostí do roviny mnoha a mnoha otázek, pak to se také nestalo. Ani u mě, ani u hlavních postav. A na to, že jejich objev by mohl otřást doslova celým světem a vesmírem, přijmou toto poznání s naprostým klidem a ještě pro něj najdou sice obhajitelné, ale evidentně narychlo splácané řešení, neboť už je konec příběhu a není čas to nijak rozvádět. Pokud se ovšem chystá pokračování, budu překvapen rozvinutím tématu.

A když už jsem u toho, také si nemyslím, že by tento fantasy-mýticko-náboženský prvek měl být součástí foglarovských příběhů. A to hlavně v případě, kdy v ději vůbec nehraje absolutně žádnou roli a kdyby byl z příběhu vynechán, nestane se nic. 

Než shrnu celou knihu do několik závěrečných vět, pochválím aspoň ilustraci Petra Morkese, jenž má s panem Šlikem bohatou historii spolupráce a je to znát. Obrázky jsou povedené, postavy jsou ztvárněny skvěle a ztvárněné úryvky příběhu jsou vybrány taktéž perfektně. Tady žádnou výtku prakticky nemám.

Závěrem - Ztracený na Nevděku je určitě zajímavý počin, který si bere některé z pilířů Foglarových románů a snaží se je s příměsí tajemna smíchat v moderní dobrodružný román pro mládež, se kterým se mohou ztotožnit. Ovšem jak už bylo řečeno výše, děje se tak na mnoha místech spíše napůl a pokus přidat do příběhu mystické prvky tak vychází docela naprázdno. Což je škoda. Kdyby se namísto toho děj věnoval kupříkladu napravení vztahů mezi Ondrou a jeho spolužáky, udělal by autor mnohem lépe. Namísto toho se dočkáme jakéhosi vyústění vztahu mezi ním a panem učitelem, které je sice díky předchozím událostem logické, ale opět příliš uspěchané a tím pádem nevyvolává žádnou emoci. Stejně jako posledních pár kapitol.

A jaké je tedy mé očekávání ohledně Zkázy Jezerní kotliny? Teď vím, že Petr Hugo Šlik dokáže napsat jednoduchý a čtivý příběh se svižným dějem, avšak mám lehké obavy z toho, že příběh Pavla a Ludvy se odebere úplně do jiného stylu vyprávění, které nemá z poloviny s Foglarem nic společného. Každopádně mám ještě důvěru v Albatros a všechny správce Foglarova díla, kteří snad ví, co dělají. 

Hodnocení - 60 %