Zločiny Velké Prahy naštěstí nejsou zločinem filmařským (recenze)

Před několika týdny uvedla Česká televize poslední díl jednoho ze svých dalších původních seriálů, tentokráte s kriminální tématikou. Zůstanou Zločiny v divácké mysli stejně tak, jako třeba Četnické humoresky, anebo Hříšní lidé města pražského? Zcela určitě ne, nicméně za pozornost z několika důvodů určitě stojí. Pojďme si je ve stručnosti přiblížit.

1. ledna 1922 se k centru Prahy připojily tehdejší okolní vesničky a části, do kterých byste to dnes neřekli. Dejvice, Holešovice, Karlín, Smíchov a spousty dalších. Vznikla tak Velká Praha, což znamenalo pro tehdejší pražské četnictvo zcela nové zkušenosti a oblast působnosti. To samé platí i pro tři hlavní hrdiny seriálu - Vrchního inspektora Hynka Budíka (Jaroslav Plesl), Obvodního inspektora Rudolfa Havlíka (Jiří Langmajer) a praktikanta Martina Nováčka (Denis Šafařík).

Snad nejméně nadšený je z této změny inspektor Budík. Intelektuál a filozof, jenž se nejraději pohybuje v centru Na příkopech a okolo Národní a rozmýšlí nad stářím. Nicméně i přes své pochmurné nálady je to inteligentní policista s přehledem a dobrým logickým úsudkem, jehož slovo má váhu. Popravdě musím říct, že Jaroslav Plesl mi do této role zpočátku ne úplně sedl, a to z důvodu moc novodobé tváře a rysů. Nicméně s každým dalším dílem mi zapadal do postavy stále více a nakonec mi prolétlo hlavou, že by se na jeho roli hodil málokdo jiný. Pleslův hluboký a zadumaný pohled a některé obličejové výrazy mi tak do role nakonec sedly.

Oddaným spolupracovníkem je mu Havlík, který je jeho úplným opakem. Svobodomyslný policajt, kterého moc nezajímá morální vyústění jeho činů. Prostě chce vyřešit případ stůj co stůj. Vlastní seznamy všech místních kriminálníků a prostitutek (o jednu se zajímá obzvláště), čímž se dokáže napojit na pražské "podsvětí" a získat cenné informace mimo intelektuální kruhy. V podání Jiřího Langmajera je tato postava lehce uvěřitelná a je krásně vidět, že si ji náramně užívá. Ostatně jako každou jinou roli v posledních letech. Možná je trochu škoda, že s ním většina scénáristů dokáže pracovat pouze v rovině sukničkáře a proutníka, protože Jiří dokáže předvést mnohonásobně lepší výkony i v jiných polohách, jak jsme se mohli několikrát v jeho kariéře přesvědčit.

Nakonec tu máme agenta Nováčka. Snaživého a chytrého mladíka, jež se všemu teprve učí a následuje rady a pokyny svých starších a zkušených nadřízených. Jeho druhou vášní, hned po řešení kriminálních případů, jsou slečny. Tedy, hlavně jedna - dcera inspektora Havlíka, což mu přinese mnoho napjatých chvilek. S touhle postavou mám v seriálu asi největší problém, a to jak po stránce příběhu, tak i herecké. Nováček je zcela evidentně jakousi variací na praktikanta Hlaváčka z Cimrmanovského světa a filmu Rozpuštěný a vypuštěný. To znamená, že představuje určité aspekty naivity, neznalosti a nezkušenosti, které mají díky tomu vyústit ve vtipných situacích, popřípadě ukázat, jak je jeho nadřízený intelektuálně a zkušenostně na vysoké úrovni. Funguje to jednou, ale proč na to mám koukat znovu? Co se týká herce Denise Šafaříka, ten mi osobně vůbec nepřirostl k srdci a popravdě moc nechápu, jaký herecký talent v něm mám vidět. Při jeho projevu mám pocit, jako by se chtěl po každé replice usmívat a pochválit se za to, jak mu to pěkně jde. Nevěřím mu emoce jeho postavy a navíc se nedokážu rozhodnout, zda přehrává, či naopak nedohrává. Režisér Zdeněk Zelenka o něm dokonce při natáčení pohádky Kouzelník Žito prohlásil, že je jedním nejtalentovanějších herců nové generace. Jestli to je skutečně tak, pak musím bohužel prohlásit, že naše herecká základna, aspoň co se týká mužů, ztrácí sakra dech.

Ale vrátím se zpět k seriálu.

Kdesi jsem četl myšlenku, se kterou plně souzním. Zločiny jsou prý skvěle natočené, ale už hůře napsané. A skutečně, co se týká vizuálu, kostýmů, lokací, celkové atmosféry dalších detailů okolo, nemám prakticky co vytknout. Návštěvy okrajů tehdejší Prahy jsou stejně zajímavé, jako její centrum. S kostýmy si tvůrci opravdu vyhráli. Navíc se seriál pyšní originálním pojetím přístupu k fungování První republiky. Doteď jsme v podobných seriálech totiž viděli veskrze pozitivní přístup k novému politickému uspořádání, no zde je tomu velmi často opačně. Většina postav spíše volá po návratu starých rakousko-uherských pořádků, ve kterých se vyznali a uměli se v nich pohybovat.

Velmi kladně hodnotím i další a v jiných seriálech nepřiznaný fakt, což je soužití několika národností. Ano, i v tehdejších časech se lidé museli vyrovnávat s "cizáky" ve svém sousedství a naučit se respektovat různé kulturní zvyky, byť byly povětšinou slovanského ražení. Odpovídala tomu i jazyková vybavenost a rozmanitost, která je v jistých momentech i zde nastíněna.

Co je ale už horší, to je samotný scénář. Ne, že by šlo vyloženě o hloupé a nezajímavé příběhy. Nic přelomového, co by odrovnalo vaše mozkové závity, to ale také není. V první řadě jde spíše o oddechovou záležitost, ve které sledujeme myšlenkové postupy a životní osudy ústřední trojice a jejich příbuzných - zde musím vyzdvihnout především linku inspektora Havlíka, který se stará o nemocnou neteř - přičemž kriminální případy jsou zde jakousi doplňkovou, byť důležitou činností.

Jednotlivé díly se mnohdy až moc liší svoji kvalitou a výpovědní hodnotou. Až na jeden díl, kdy známe pachatele od počátku, se jedná o klasický scénář, kdy společně s hlavními hrdiny pátráme po kriminálníkovi, pročež se nakonec ukáže, že je to vždy někdo úplně jiný, než se na první pohled zdá. O žádné šokující okamžiky ale určitě nejde.

Nečekejte žádné velkolepé akční scény, ani teatrální honičky. Seriál se nese spíše v klidnějším duchu s vyváženou dobovou atmosférou a vcelku parádním exteriérem/interiérem, který se sice nenatáčel z většiny v Praze (kvůli historické přesnosti), ale to vám bude úplně jedno, protože to zkrátka nepoznáte.

Suma sumárum, Zločiny Velké Prahy možná nebudou seriálem, na který si za 10 let vzpomenete jako na skvělou kriminální podívanou se zatajeným dechem, ale na druhé straně to není vůbec žádná katastrofa a až na pár detailů, a jeden herecký výkon, se tento projekt nemusíte bát pustit. Lehce nadprůměrná a dobře odvedená práce celého týmu zaručuje několik hodin příjemné zábavy. A navíc zde najdete mnoho vedlejších postav, které ztvárňují leckdy i poměrně známí herci, jenž dokáží jednotlivou epizodu významně povznést.

Režie - Jaroslav Brabec, scénář - Petr Zikmund, Jan Drbohlav, Zdeněk Zapletal

Hodnocení - 72,5 %

Autor - Michal Černý