Zhoubné zlo - Hororová řezničina Jamese Wana

15.09.2021

Mistr hororových filmů se opět vrací na scénu. A tentokrát se opravdu utrhl z řetězu.

James Wan si za dobu svého působení v Hollywoodu stihl udělat mezi milovníky filmů velké jméno. Jeho horory Saw, Insidious nebo V zajetí démonů si získaly fanoušky prakticky po celém světě a mezi kritiky si vedly také velmi dobře. Nejinak tomu bylo i případě Aquamana, nebo třeba sedmého Rychle a zběsile, které už sice bylo trochu za hranou, ale i přesto v rámci série docela fungovalo. Není tedy žádným překvapením, že když byl oznámen další příspěvek do Wanovy hororové sbírky, všichni jsme čekali, jak to dopadne.

Zhoubné zlo je filmem dvou částí. Zároveň je taky příběhem, který nejde dokonale rozebrat bez použití SPOILERů. I proto jsem se rozhodl, že v první části recenze sepíšu své dojmy bez toho, abych nějak více prozrazoval, kam se příběh vyvine, a posléze přidám dovětek s upozorněním na SPOILER.

První třetina (nebo možná i polovina) je totiž duchařinou, ze které opravdu mrazí. Nezaručuji, že takový strach navodí v každém, protože já pořád patřím mezi skupinu těch, kteří se u hororů občas bojí, ale na mě to fungovalo. Člověk sice absolutně netuší, kam se bude příběhová linka ubírat, protože už od začátku byla základní hranice mezi vědeckou a paranormální linkou stanovena docela nejasně, ale to ho vlastně baví. Malignant (oficiální název filmu) totiž není prvoplánovým horůrkem, který sází na tradiční jump scare scény a prostoduché vyvražďování. V první části tak divák přemýšlí nad tím, co se tady děje, jak se to děje, a proč se to děje. Ofina Madison (hlavní postava) mě sice neuvěřitelně vytáčela, ale jinak si na herecký výkon Annabelle Wallis nemůžu vůbec stěžovat.

Celý film se vlastně trochu překvapivě nese v duchu paranormální detektivky, do které se postupně, tiše a nenápadně, vkrade brutální vyvražďovačka. Žánrově tak má Wan dost blízko k italskému giallu (vysvětlení žánru pod odkazem), které ani v nejmenším nešetří s krví a explicitním násilím. Pokud jste tak zvyklí, že bodání, sekání a vraždění se odehrává mimo kameru, tak rovnou počítejte s tím, že na všechno pěkně uvidíte. Slabším povahám by se mohlo při pohledu na ten masakr udělat možná i trochu nevolno.

Ten kontrast mezi duchařskou první polovinou a brutalitou z druhé pasáže je až neuvěřitelný. Zároveň však představuje jeden z hlavních problémů, který vlastně s filmem mám. Nejsem si jistý, jestli by to mohla vysvětlit případná dvojka, která kvůli tržbám a reakcím běžného publika možná ani nevznikne, ale měl jsem pocit, že občas to prostě nedávalo smysl. Ano, chápu. Horory jsou většinově dost jednoduché a naivní, ale tady mi to moc nesedělo. Přemýšlím nad tím prakticky už od neděle, kdy jsem film viděl, a stále mám pocit, že v některých pasážích se první a druhá polovina trochu popírají. Jakoby Wan chtěl pointu, která je mimochodem skvělá, skrývat až tak pečlivě, že zapomněl na logiku.

K tomu se však vrátím ještě po závěrečném hodnocení. Musel bych totiž čtenářům, kteří ještě Malignant neviděli vyzradit důležitý zvrat, na kterém stojí prakticky celý příběh.

Rád bych vám k filmu řekl ještě mnohem více, ale pokud vám nechci zkazit zážitek, budu si to muset odpustit. Když však na film zajdete, určitě se k této recenzi ještě vraťte a napište mi, co si o filmu myslíte vy. Třeba se mnou budete souhlasit.


Ona logika je vlastně i důvodem, proč si nemyslím, že je Zhoubné zlo tak skvělé, jak by mohlo být. Bál jsem se, hudba mi přišla skvělá, napětí fungovalo prakticky pořád a celý zvrat je v základu vlastně skvělý. Místy je Malignant zvrhlý, ale pokud vám nevadí explicitní znázornění násilí, nebudete mít s pojetím absolutně žádný problém. Jenže pořád tady ve vzduchu visí pachuť toho, jestli to všechno dává smysl nebo je to vlastně jen na oko. Což mě upřímně trochu štve.

Hodnocení - 70 %

Autor recenze - Nevka


Část se SPOILERy

Předpokládám, že pokud čtete i tuto pasáž, film jste už viděli nebo jste jen zvědaví, o co jde. Pevně doufám, že patříte do první skupiny, ale „těm druhým" (**haha**, reference na Lost) ve čtení také nebráním.

Můj celý problém tkví v oné duchařině. Na začátku vidíme, jak přítel Madison pozoruje před svou smrtí podivné paranormální jevy. Zapínající se spotřebiče, hluk nebo silueta postavy na sedačce. Potom dokonce vidíme, jak se něco neviditelného ze sedačky zvedá a o chvíli později zabíjí. No dobře.

Ve zbytku filmu je nám ale vysvětleno, že hlavní postava má vlastně v hlavě zlé dvojče Gabriela, což dává v rámci flashbacků a celkově i příběhu dokonalý smysl. Jenže... Toto zlé dvojče, které sídlí v temeni Madison má sice větší sílu, umí odpálit žárovky, zvládne se připojit na telefon/rádio a dokáže svou sestru zavřít do iluze, ale... Jak je možné, že zvládne dělat všechno to, co před svou smrtí viděl Derek? Ano, Madison ten stín viděla taky, ale v jejím případě se dá vše vysvětlit Gabrielem a jeho iluzí.

Scénář se tak sice tváří, že prakticky všechno mimo hlavu hlavní postavy by mělo být reálné a fyzické, ale přitom zobrazuje scény, které to popírají. To stejné se totiž děje i v tunelech, kdy Gabriel napadne svou matku nebo v bytě jednoho z lékařů. Rozsvítíte světlo, Gabriel je najednou pryč. Zhasnete? Je zpátky! Ale jak? Když detektiv Kekoa nahání Gabriela po městě, jasně vidíme všechny limity, které jeho schopnosti mají. Buď mi něco dost zásadního uniká nebo to tak trochu nedává smysl.

Máte na pointu filmu jiný názor? Napište mi do komentářů na Facebooku, jak jste film pochopili vy.