Želvy Ninja: Mutantí chaos – Zábavná akční oddechovka, která se marně snaží působit dospěle

Kdo by neznal želvy Leonarda, Donatella, Rafaela a Michelangela? Čtveřice mutantů se za dobu své existence dočkala několika filmů i seriálů. Nejnovější animované adaptace se scenáristicky chopil komik Seth Rogen, což byl určitý příslib kvality. A z hlediska zábavnosti se rozhodně jedná o úspěch, nové Želvy totiž fungují výborně až do chvíle, než se začnou až příliš tvářit vážně.

Na první pohled se při sledování Mutantího chaosu nelze ubránit srovnání s animovaným Spiderverse, které se nedávno dočkalo pokračování. Želvy si z audiovizuálu těchto snímků berou opravdu hodně, což ale není na škodu. Animace je na pohled skvělá, ačkoliv není tak hravá a nápaditá – nové Paralelní světy zkrátka nečekejte. Inspirace je zřejmá i u hudby, jež jako by hrála přímo ze sluchátek Milese Moralese. Akce je díky animaci stylová a zvládá bavit při několika bojových sekvencích i při automobilové honičce. Parádní je například montáž, kdy se v sestřihu spojí útoky na několik různých gangů.

Jak je audiovizuální stránka propracovaná, příběh působí dost obyčejně. Želví bratři se snaží zapadnout mezi lidi tím, že budou konat dobro. Pomáhá jim při tom ve škole ne moc oblíbená April, jež si chce pro změnu udělat jméno mezi spolužáky. Hlavním cílem hrdinů je dopadení padoucha Supermouchy, který chce z mutantů udělat nadřazený druh a podmanit si lidstvo.

Úvod hezky ukáže původ všeho a zrod samotných želv, či jejich vztahu s Mistrem Třískou. I seznámení s April je fajn a první půlka skutečně baví, a to především díky chemii mezi bratry. Snímek určitým způsobem zpracovává motivy odlišnosti a vyřazení z kolektivu, případně ze společnosti, ale rozhodně se nedá mluvit o nějaké propracovanější osobní lince. Pořád se jedná primárně o odlehčenou podívanou, která pouze místy nakousne vážnější téma. Film trochu ztrácí tempo ve druhé polovině, kdy se na sebe začnou vrstvit klišé, hodně momentů působí až zbytečně zrychleně, a naopak jiné jsou zase tlačené na sílu ve snaze obohatit děj o „silné“ scény, kdy si postavy osudově uvědomují, co je správné a podobně. To ve výsledku kazí dojem z konce, jenž nepůsobí tak uspokojivě, protože cesta k němu je v závěru dost kostrbatá.

Nejzábavnější na nových Želvách je bezesporu sledování hlavní čtveřice při všem možném. Jak se popichují, když se Leonardovi líbí dívka, jak natáčí videa na sociální sítě, potají koukají na film v letním kině, či jdou na první vážnou akci. Chemie mezi bratry je výborná, ačkoliv se z jejich vztahu možná dalo vytěžit ještě více z hlediska emocí. To však souvisí i se zmíněným příběhem, který bohužel není tak povedený a nezvládá moc dobře vystavět silnější scény. A to jak mezi bratry navzájem, tak třeba ve vztahu s Třískou.

Vedlejší postavy poté neurazí ani nenadchnou, což je způsobeno hlavně tím, že nemají moc prostoru, a to včetně hlavního záporáka. Zpívající mutant-rejnok je ovšem geniální.

V originálním znění je obsazení herecky nabité, tuzemský dabing nicméně zážitek nijak nekazí a například humor funguje i v českém znění. Většina vtípků je podařených, některé jsou vyloženě skvělé. Navíc se perfektně hodí do celkové atmosféry, jelikož se jedná o typický pubertální humor, kterým se bratři popichují nebo s jeho pomocí zmírňují napětí.

Shrnutí

Želvy Ninja: Mutantí chaos jsou zdařilou zábavnou akční podívanou, která i díky střídmé 100minutové stopáži nemá výraznější hluchá místa. I přes sympatickou ústřední čtveřici však snímek po příběhové stránce nemá příliš co nabídnout a funguje primárně jako oddechovka, což mu nelze moc vyčítat. Minimálně kvůli animaci rozhodně za zhlédnutí stojí.

Autor recenze – Steven47