Zátopek - Film, který musíte vidět

Film Zátopek se chystal neuvěřitelně dlouho. Režiséru Davidu Ondříčkovi trvalo šest let, než přesvědčil Danu Zátopkovou, aby mu přenechala osobnostní práva na film. Dalších pět let oba hlavní představitelé Martha Issová a Václav Neužil trénovali, aby své role ztvárnili co nejvíce přesvědčivě.

Zátopek, jak již napověděly veškeré propagační materiály, nás zavede o pár let zpět a seznámí nás s Emilem Zátopkem a posléze i Danou Ingrovou, která se později stala paní Zátopkovou. S Emilem procházíme jeho běžeckými začátky. Emil se ze začátku na běžeckou disciplínu necítil, svůj první závod běžel víceméně z donucení. Ale později ho chytlo, a tak se do něj pustil se vší vervou. A ta se, jak již dnes víme, vyplatila.

Při kvalifikaci na olympiádu potkává Danu Ingrovou, oštěpařku, která se narodila ve stejný rok i den jako on. Zátopek to bere jako znamení a Danu osloví. Ta je sice z Emila nejprve rozpačitá, ale jejich společný osud známe.

Bylo zajímavé sledovat, jak se Emilův život vyvíjel. Jak zpočátku věřil v komunismus a pomáhal s jeho propagací, ale v roce 1968, tak jako mnozí, vystřízlivěl. Líbilo se mi, že nám tvůrci nic nezamlčeli a našeho skvělého sportovce nijak neidealizovali. Postavili ho před nás přesně takového, jaký byl. I když je ve filmu několik málo nesrovnalostí s realitou, myslím, že charakter postav zůstal nepozměněn.

Musím na tomto místě vyzdvihnout především výkon herce Václava Neužila, který Emila ztvárnil brilantně. Do své postavy se vžil natolik, že i jeho dikce a přízvuk byli podobné těm Zátopkovým. Občas jsem se sama sebe tázala, zda opravdu sleduji Václava Neužila, protože jeho přízvuk se ve filmu objevoval minimálně.

Když přišla v příběhu na řadu olympiáda v Helsinkách v roce 1952, bylo to jako být přímo na místě, nebo alespoň v té době. U scén, kdy Zátopek běží maratón, se probralo i mé vlastenecké a sportovní srdce. Měla jsem silné nutkání vstát a fandit spolu s diváky na ochozech. Tak skvěle a autenticky David Ondříček přenesl atmosféru té doby na plátno. Ovšem tuším, že naše česká kultura by na to v kině nebyla připravená. A tak jsem si jen užívala dojetí a tiché fandění a obrovskou hrdost na český sport.

Podařilo se mu tím nás i trochu propojit s našimi dědečky a babičkami, kteří Emila Zátopka sledovali právě v roce 1952 a pro které byl tento muž idolem. Možná díky filmu, který nyní běží v kinech, můžeme více chápat, jak tehdy žili a v co věřili.

Zároveň se mi líbila i návštěva Rona Clarkea v Československu. Možná se zdála být trochu zbytečná, ale myslím, že právě ona nám měla přinést poselství, že někdy jsou překážky a obtíže v životě jen v naší hlavě. Že nezáleží na tom, zda vyhrajeme, ale na tom, že máme přátele a někoho, s kým můžeme sdílet radost z účasti.

Určitě vám doporučuji si na film zajít a vidět na vlastní oči tu úžasnou atmosféru Helsinek a Zátopkova skvělého triumfu.

Autorka recenze - Katie Dark