Zabijáci rozkvetlého měsíce: Film o důležitém tématu, který toho chce říct možná až příliš

Novinka Martina Scorseseho, jednoho z nejlepších světových režisérů, patřila od svého oznámení k nejočekávanějším premiérám podzimu. Ve mně se mísilo značné očekávání s velkými obavami a dá se říct, že mě výsledek ničím moc nepřekvapil. Skvěle zahraný a technicky zpracovaný historický snímek zpracovávající důležité téma táhne nejvíce dolů takřka tří a půlhodinová stopáž.

Děj se věnuje vraždám indiánského kmene Osedžů, ke kterým došlo v první polovině 20. století na území amerického státu Oklahoma. V místech, kde sídlili Osedžové, se totiž našla ropa, což jim přineslo velké bohatství a také k nim přivedlo nespočet bílých mužů, kteří jim ho chtěli sebrat. V jednu chvíli začali někteří obyvatelé „záhadně“ umírat a dlouho nikdo podobné případy nevyšetřoval, dokud se na scéně neobjevila FBI.

Pro americké obyvatelstvo se jedná o hodně důležité téma a film mezi nimi bude z tohohle důvodu pravděpodobně velmi silně rezonovat. Pro Scorseseho tak může jít o jeden nejzásadnějších projektů v rámci jeho bohaté tvorby. To, že si na něm dal opravdu záležet, naznačuje už 206 minut dlouhá stopáž. Režisér se očividně snažil událost pokrýt z co nejvíce úhlů pohledu, což ale snímku paradoxně možná trochu škodí.

Úvodní hodina ještě funguje opravdu výborně. Scorsese dokáže naprosto přesně vystihnout atmosféru dané doby i místa, takže je divák během pár minut v ději naprosto ponořený. Pomáhají tomu i špičkové herecké výkony obohacené o typické místní přízvuky. Leonardo DiCaprio v tomhle ohledu všechny převyšuje a předvádí skvělý výkon v roli ústředního antihrdiny Ernesta. Jeho seznámení a počátky vztahu s Mollie z kmene Osedžů mě neskutečně bavily a Lily Gladstone bravurně ztvárnila její křehkost, chytrost a následně i bezmocnost. Do toho se na několika rovinách rozjíždí další vedlejší zápletky týkající se především strýčka v podání Roberta De Nira.

Pochvalu zaslouží také soundtrack, který ještě více podporuje dobovou atmosféru. Na několika nápaditých kamerových záběrech a celkově technickém zpracování je poté znát velká Scorseseho zkušenost, v téhle rovině zkrátka není co vytknout.

Bohužel jak snímek ubíhá, na hlavní zápletku se nabalují další a další podrobnosti, přichází více a více postav a je snadné se v ději ztratit. Příliš tomu nepomáhá ani fakt, že tón je po celou dobu prakticky neměnný a po nějaké době začnou být Zabijáci rozkvetlého měsíce lehce úmorní. Jakékoliv zlomové momenty, které by třeba tempo narušily a změnily, absentují.

Film navíc jako by po celou dobu spíš nezaujatě a odosobněně vyprávěl jednu událost za druhou a Scorsese ve své snaze pojmout toho co nejvíc nezvládá jít do takové hloubky, aby výjevy na plátně dokázaly silněji rezonovat, či snad vyvolat jakékoliv emoce. K vidění je málo vyloženě sympatických postav, ačkoliv se režisér zjevně snažil v divákovi vyvolat pocit oprávněné lítosti vůči Osedžům. Mnohem více prostoru mají všichni ti, kteří jim různým způsobem škodili. Dalším problémem je poté fakt, že navzdory snahám podat ucelený obraz celé problematiky, ty tři a půl hodiny na to zkrátka nestačí a některé věci nejsou dostatečně vysvětlené.

Výsledek tak zůstává rozkročený někde mezi skoro až dokumentem o sérii vražd a osobním historickým dramatem soustředícím se na několik dílčích motivů a hrdinů, což je škoda, protože potenciál na skutečně silný a ucelený zážitek zde byl a tohle téma si o to vyloženě říká. Jenže Scorsese zřejmě tak trochu přecenil své síly, anebo se možná nechal unést událostí jako takovou.

Zabijáci rozkvetlého měsíce jsou rozhodně zajímavým projektem, který v mnoha ohledech svým očekáváním stran kvality dostál. Na druhou stranu celkový zážitek není tak silný, jak zřejmě sám jeho autor doufal a je škoda, že mu během příprav někdo neřekl, že komornější forma by byla lepší než takto rozmáchlé zpracování a možná až příliš ambiciózní zpracování.

Autor recenze – Steven47