Venom 2: Propast - Když se váš život hroutí jako domeček z karet

05.09.2022

Když jsme se naposledy setkali s Eddiem Brockem, byla to nařachaná akční jízda. A jízda je to pořád - jen tentokrát trochu odlišná.

Zatímco minulá kniha s podtitulem Rex měla velmi široký žánrový rozptyl, Propast je svým tématem mnohem více ukotvená v psychologickém dramatu. Akce výrazně ubylo, dialogů naopak přibylo a čtenář se tak naplno ponoří do zákoutí Eddieho pomatené mysli, která (naštěstí) skrývá nejedno tajemství.

Dony Cates tentokrát ve svém scénáři pracuje zejména s několika silnými lidskými tématy, kterými je samota, rakovina a odcházení, které jakožto pojem vystihuje většinu příběhu nejlépe. Protože...

Největší dopad má na vás jednoznačně to, když pochopíte, že tento problém už se nevyřeší, že tohle nedopadne dobře, ale nejste schopni na tom nic změnit. Chcete to zastavit, chcete bojovat... Ve víru zoufalství však dojdete jen k děsivému uvědomění, že se právě proti své vůli stáváte divákem, který je připoután k sedadlu a musí sledovat neodvratně se blížící konec.

Temné pozadí Brockova života je novým čtenářům přibližováno v několika aktech, kdy se z poměrně jasné situace pomalu vytrácí jistota a vaše představa o celé rodinné historii se pomalu hroutí jako domeček z karet. Propast totiž nádherně pracuje se zvraty a dokáže vás velmi snadno šokovat svými spletitými uličkami, které však díky bohu neubírají hlavní lince na přímočarosti.

Na pozadí těchto pocitů se pak objevují zoufalé snahy o obnovení vztahů a ztracených spojení. A všechno to do sebe krásně zapadá.

Z nových postav je nejzajímavější zřejmě paralelní Reed Richards, který je jako charakter velmi nejednoznačný a čtenář netuší, co si o něm vlastně myslet. Jisté je, že jeho kresba z něj dost často dokáže udělat správně démonického vědátora, když na malém prostoru do poslední kapky ždímá obskurnost jeho schopností.

A Venom? Ten je tady samozřejmě taky. Nebo není? Na to už musíte přijít sami. Pravdou je, že tentokrát je to spíše Eddieho příběh, ale to nic nemění na tom, že symbiont v něm hraje dost zásadní roli. Klidně bych vám řekl jakou, ale to už bych podle mého názoru vyzrazoval příliš. V rychlosti tak jen řeknu, že závěrečná pointa krásně dotváří obraz, který se vám postupem Propasti vykresluje před očima.


Ač to možná vypadá, že jsem přehnaně pozitivní, nemůžu jinak. Civilní linka na mě působila velmi vyrovnaně a já díky tomu neměl pocit, že by se někdo snažil tlačit s emocemi příliš na pilu. I druhá Venomova kniha se mi tak jednoznačně trefila do noty a já se těším na to, co přijde příště. Donny Cates mě totiž přesvědčil, že je schopný zručně pracovat se všemi možnými žánry a já tak nemusím mít příliš mnoho obav, že bychom si nerozuměli i nadále.

Hodnocení - 85 %

Autor recenze - Nevka


Za recenzní výtisk děkujeme nakladatelství CREW. Pokud vás komiks zaujal, můžete si ho pořídit mimo jiné pod >tímto< odkazem se slevou 10 %. 


Nejnovější články

Přečtěte si jako první, co je nového