The Witcher: Monster Slayer - Skvost či nuda, nic mezi tím

Původně jsem chtěl sepsat sáhodlouhou recenzi, ale nakonec jsem uznal, že to není vůbec potřeba.

A navíc, recenze by ode mě nebyla tak úplně fér vzhledem k tomu, že za sebou nemám každodenní několikahodinové hraní a ani nejsem vyloženě nadšenec do podobného stylu hraní.

Nicméně zahrál jsem si, pozoruji reakce ostatních, poměřuji je se svými zkušenostmi a mohu jednoznačně říct, že tenhle AR počin buď budete dlouhodobě milovat, anebo jej po pár dnech či týdnech odložíte, protože vás vyloženě štve, nebo vám už nemá co nabídnout. 

Postup samotný je jednoduchý.

Všude okolo vás se vyskytují monstra různé obtížnosti, přičemž vaším úkolem je jejich likvidace. K tomu vám slouží meč, lektvary, bomby, kouzla, šikovné prsty a aspoň trochu taktického uvažování. To spočívá v přípravě na souboj, kde si musíte na nestvůru připravit vhodnou zbroj a výše uvedené pomůcky, aby dostala co největší magickou nálož. 
Aby to nebylo celé tak jednotvárné, je součástí samozřejmě i nějaký příběh, kterého se držíte pomocí questů. Za poražení nepřátel a plnění úkolů dostáváte samozřejmě zkušenosti a odměny, které následně transformujete do zlepšování vašich schopností. Navíc tu jsou speciální denní úkoly, jejichž dokončením získáváte peníze, které následně můžete směnit za lepší vybavení.

Celé to zní skutečně zajímavě, ovšem do té doby, než to začnete skutečně hrát. To přichází rozhodující chvíle, která určí, zda svůj telefon použijete ke smysluplnější činnosti, anebo budete od rána do večera máchat mečem před oknem sousedů. 

Prvním problémem, na který narazíte, může být samotný quest. Mnoha hráčům se totiž pravidelně stává, že je hra zavede na území, kam je prostě vstup zakázán. To třeba po 10 minutách chůze nemusí být úplně příjemné. Pro takové případy je určena relokace úkolu, ovšem k tomu potřebujete být od toho aktuálního vzdáleni aspoň 1 kilometr, což znamená další pochod někam úplně pryč. Jenže ani tak to neznamená výhru. Přemístění úkolu totiž neznamená, že se objeví někde přímo u vás. Mně se třeba stalo, že se spawnul hned vedle toho původního, což pro mě znamenalo další kilometrovou výpravu. Na jeden úkol jsem tak nachodil 3 kilometry, což jsem tedy moc nečekal.

Další otravnou překážkou může být samotný útok na monstrum. Máte totiž dva typy útoku - lehký a silný. Zatímco lehký spočívá v tom, že prostě swajpujete zleva doprava a shora dolů v rychlém tempu, silný se nese v pomalejším režimu, kdy před dalším pohybem musíte chviličku vydržet. Jenže ne vždy váš displej tuto sofistikovanou činnost rozpozná, na což hra reaguje náhodným střídáním těchto dvou útoků, což se vám vůbec, ale vůbec nehodí. 

Pak tu máme systém craftění olejů, elixírů a bomb. Těch je mnoho druhů a musíte je používat na stejné typy nepřátel, aby vůbec měly nějaký účinek. Ze začátku to jde samo, porážíte jednoduchá monstra, sbíráte potřebné bylinky v okolí a vyrábíte jeden elixír za druhým. Jenomže jak potřebujete porážet stále silnější protivníky, potřebujete i více zásob. a tady už narážíme na hranici mikrotransakcí, které nejsou úplně potřebné (o tom si povíme hned v zápětí), ale zcela evidentně vás vývojáři nutí investovat aspoň něco. Stříbrný meč se opravdu hodí a než na něj našetříte, chvilku to trvá. Navíc když vám dojdou potřebné lektvary (což  není nic výjimečného), můžete si je za mrzký herní peníz taktéž přikoupit. Nemáte ho? Nevadí. Stačí si jej za ten reálný doplnit.

interakce s ostatními a mikrotransakce spojím do jednoho povídání. Kooperace tady vlastně není žádná. Jediná pomoc od ostatních hráčů spočívá v tom, že si mezi sebou můžete posílat speciální balíčky s různým vybavením. A to je všechno. Žádné žebříčky, aliance ani nic, do čeho by přibývaly body za rychlý postup hrou. To v praxi znamená, že nikam nespěcháte, nepotřebujete mít něco hotového do konce týdne, ani tu není žádný speciální event. Zkrátka, až něco uděláte, tak to uděláte. Nutnost používat reálné peníze tedy není žádná, jen si zkrátka s ostatními nepopovídáte o questech a o tom, jak včera porazili toho krutopřísného démona tím nejlepším mečem ve hře, zatímco vy jste v parku plnili teprve desátý úkol. 

Na druhou stranu je ale právě tohle škoda, výraznější a účelnější spolupráce s ostatními by jistě pozvedla hratelnost o řád výše.

Když to celé shrnu, pak stejně, jako v názvu článku. 

Monster Slayer má sice pár zajímavých prvků, avšak nejedná se o žádnou revoluci, kterou musí každý aspoň zkusit. Pokud jste ochotni odpustit několik nedostatků, nehoníte se za pofidérním prvenstvím za použití reálných peněz, rádi hodně chodíte a aspoň trochu máte Zaklínače v oblibě, pak se pro vás může tahle hra stát dlouhodobou závislostí, stejně jako tomu je u Pokémon GO. Mimochodem, zapomněl jsem na hudbu, která je skvělá a úžasně doplňuje zážitek z hraní (pokud nějaký máte).

Pokud jste ale nároční hráči a vše výše uvedené berete jako těžkotonážní chybu, nebaví vás běhat jako blbec za úkoly sem a tam a monotónní sekání do nepřátel vám nepřijde nijak zábavné, rychle to všechno opustíte. Nezávisle na tom, zda máte fantasy rádi, či ne. 

Autor článku - Michal Černý