Od čtvrtých Postradatelných jsem neočekával vůbec nic. Měl jsem zrovna den volna, takže mi kino přišlo vhod, a stejně tak i mozkový relax v podobě nenáročného akčního filmu. A i přesto, že mi bylo jaksi jedno, co uvidím, jsem odcházel ze sálu s pocitem, že ty necelé dvě hodiny šly strávit mnohem zajímavějším způsobem a tak trochu jsem své...
The Sandman - Seriál je (téměř) stejně geniální jako komiksová předloha
Neil Gaiman je, aspoň dle mého vidění, ve světě komiksů stejně tak veliké jméno jako kupříkladu Stan Lee, anebo v klasické literatuře Stephen King či J. R. R. Tolkien. Budeme-li se tedy bavit o nadpřirozenu a fantasy. Gaiman ve světě proslul hlavně díky sérii Sandman, která je mistrnou kombinací náboženských, pohádkových a všelijakých mýtických postav, které ožívají v unikátním vesmíru, kde se vše vzájemně doplňuje a povyšuje na stejně unikátní zážitek ze čtení. Ne nadarmo bývá Gaiman označován za krále moderního fantasy.
Proto když byl oznámeno seriálové zpracování z dílny Netflixu a odhaleny první záběry, byl jsem nadšen a pevně jsem věřil, že to nebude další z řady zklamání jako u jiných projektů. A skutečně nebylo.
Na rozdíl od svých jiných recenzí si tady dovolím začít negativy, poněvadž jich je skutečně málo a chci se u tohoto projektu spíše soustředit na to dobré, což je zbylých 95 %, a s nimi taky skončit. Tedy...
Co musím tvůrcům vytknout je až přílišné tlačení na pilu v zastoupení homosexuálních (a dalších?) bytostí. Už samotná předloha je dost napřed a „woke“, jak jsou dnes označována podobná díla, avšak tady šli tvůrci ještě dál a k úpravě pohlaví, a u některých postav i změně rasy, přidali asi 200 % erotického napětí mezi stejným pohlavím. Já to u prvních epizod moc nevnímal, i když jsem na to byl od několika lidí upozorněn, ale s každým dalším dílem to bylo čím dál více zjevné. Ve výsledku mi to vlastně ani moc nepřekáží, ale dle mého to absolutně zbytečně pobuřuje dost lidí, kteří jinak zbožňují samotné komiksy, což se pak opět zbytečně projevuje na výsledných hodnoceních.
Taktéž se mi občas nepozdával casting, na druhé straně je tu ale dost postav a většina herců odvádí skvělou práci. O tom ale za chvilčku. Taktéž by mohl být výsledek o něco více temnější a drsnější, a zároveň barevnější a rozmanitější, stejně jako v předloze, ale k tomu snad bude sloužit pokračování, na kterém se jistě už pracuje.
No a to by bylo všechno, nyní bych rád pohovořil o tom zbytku.
Zcela jednoznačně je Tom Sturridge jako Pán snů výtečná volba a jeho mumlavé šeptání je skvostné. A lze-li označit jeho výkon za výtečný, pak Boyd Holbrook jako Korinťan je famózní. Ale ani ostatní nezůstávají stranou. David Thewlis jakožto John Dee (exceluje zejména v páté epizodě) je nezapomenutelný, stejně tak Gwendoline Christie jako Lucifer, perfektní je i Patton Oswalt coby havran Matthew a určitě nechci zapomenout na skvělou Lucienne v podání Vivienne Acheampong a třešničkou na dortu je Mark Hammil jako Mervyn Pumpkinhead... Zkrátka, narazíte zde na pochybné herecké výkony, ale tito a mnoho dalších je hravě přebijí a v paměti vám zůstanou hlavně oni.
Výtečnou složkou seriálu je i hudba, která skvěle doplňuje aktuální atmosféru a prostředí. Co mi neskutečně sedlo (a hodně lidí to bohužel odradí) je důraz spíše na dialogy a filosofické ,,tlachání“ než na akci a epické souboje. Ten nejvíce epický souboj se totiž odehrává v představivosti Morphea (Sandmana) a Lucifera. Žádná kouzla typu Harry Potter, žádná mocná zaklínadla, žádná monstrózní fantasy. Veskrze jde o komorní drama, kde si poměrně dost věcí musí divák domyslet sám.
Za naprosto nejlepší epizodu považuji šestý díl, který je v podstatě filosofickým traktátem o smrti, kde se „nic neděje“. Morpheus jen následuje svoji sestru Smrt při její práci a následně sledujeme jeho setkávání s nesmrtelným jedincem napříč staletími. Na téhle epizodě je skvěle vidět, v čem Sandman vyniká nejvíce, a to jak v komiksu, tak i seriálu - je to skvěle propracovaný příběh s filosofickým přesahem a vynikajícím scénářem. Výjimečnost celého konceptu pak podtrhuje i nádherný vizuál, který v živém zpracování nedosahuje takových kvalit jako v komiksu, ale i tak zaujme. A nakonec, výjimečnost této epizody (a nejen jí) spočívá v tom, že seriál si většinou nebere z komiksu jen silnou inspiraci, ale adaptuje ho téměř tak jak byl napsán, políčko po políčku, což je naprosto úžasná věc zejména pro jeho čtenáře. Lví podíl na tom má určitě i fakt, že se sám Gaiman na výrobě seriálu podílel a velmi dobře si pohlídal produkci.
Shrnutí
Existují pouze dvě možnosti. Buď se unudíte k smrti už po prvních dvou dílech, anebo budete nadšení a s výjimkami hltat každou vteřinu tohoto skvostně vymyšleného světa. Seriál má tu úžasnou vlastnost, že vůbec nemusíte znát předlohu, a přesto vás dokáže pohltit, až místy nebudete dýchat. Je pravděpodobné, že náhlá změna atmosféry a příběhu v sedmé epizodě dokáže některé trochu zklamat (to je tím, že se jedná o počátek druhého dílu komiksové ságy), ale vytrváte-li, budete v posledních dvou dílech odměněni. Jedná se totiž celkově o skvostnou komiksovou adaptaci. Kéž si i další série udrží minimálně stejnou kvalitu.
Hodnocení - 95 %
Autor recenze - Michal Černý
Nejnovější články
Přečtěte si jako první, co je nového
Festival ilustrace a komiksu LUSTR, největší přehlídka svého druhu v Česku, vstupuje do jubilejního ročníku.
Před rokem se poprvé nad Prahou nesl hlas Zvonu #9801, který symbolicky připomíná 9 801 rekvírovaných zvonů, odvezených v srpnu 1942 z protektorátu do válečných továren v Říši. Tak mohutný zvon byl v Praze naposledy umístěn před téměř pěti sty lety. Zrod Zvonu #9801 podnítila stejnojmenná iniciativa, odlití v nejstarším rakouském zvonařství...
Jak autor hororových mang dokáže svým čtenářům podat nehororový příběh o roztomilých kočkách? Pakliže jste už někdy slyšeli například o titulech Ryby– Útok z hlubin, Tomie, Spirála, nebo Balónky oběšenců od známého a obdivovaného mistra horrorových mang Džundžiho Itóa, pak si jistě říkáte to samé.