The Rings of Power - Seriál má úplně jiné problémy než tmavého elfa (recenze první série bez spoilerů)

Jako tradičně začnu tím, co všechno se povedlo. Tím nejvýraznějším je samozřejmě vizuál, charakter prostředí, lokace samotné, kostýmy (většinou)... zkrátka, na 95 % všeho, co vidíte, je znát onen obří rozpočet, který byla a je tak všude diskutovaný. Tvůrcům se podařilo využít rekordní budget téměř do maxima a je to zatraceně znát. 

Dost výsledku pomáhá i Nový Zéland, který opět posloužil jako Středozem, takže se trochu obávám toho, jak bude prostředí vypadat od druhé řady, kdy se většina natáčení přesouvá do Velké Británie (navzdory původním plánům se občas mihneme ještě na NZ), ale to si myslím až takový zásadní problém nebude, obzvláště v dnešní digitální době a co si budeme povídat, CGI je v tomhle seriálu na dost vysoké úrovni. Aspoň prozatím. 

Co se týká kostýmů a masek, pak jednoznačně vedou skřeti, kteří jsou, stejně jako v případě Pána prstenů, reálný namaskovaný komparz a na výsledku je to hodně poznat. Ale ani ostatní rasy a národy nezaostávají. Sem tam zbroj či kostým nevypadá úplně nejlépe (kupř. elfové plující do Valinoru), nicméně tyhle okamžiky jsou vzácné a uznávám, že i tady byla odvedena kvalitní práce.

Prostě a jednoduše, vzhledově se jedná o jeden z těch lepších fantasy světů, která nám seriálová produkce za poslední léta navařila. 

Dostaňme se ale dál, což jsou herci. Ti většinou předvádí lehce nadprůměrné až vynikající výkony a až na občasné přešlapy, které mnohdy způsobuje spíše scénář, jde o velmi dobrý výběr. Zcela překvapivě, byť to tak pro mě z trailerů nevypadalo, je nejotravnější postava ta hlavní, tedy Galadriel v podání Morfydd Clark. Nevím, zda je to tak zahráno schválně, každopádně její herecký projev se mi zdál až do poslední epizody poněkud toporný a její vyjádření emocí je ve všech případech téměř identické. Jsou tam úsměvy, slzy i zlost, ale ono to u ní vypadá skoro stejně. Dokážu to přesto pochopit, přeci jen se jedná o jednoho z nejstarších Elfů, který zažil mnohé a ony se ty emoce během tisíců let dost omrzí. Moc tomu ale ani nepomáhá to, že je zde Galadriel zpodobněná jako umanutá, arogantní a tvrdohlavá válečnice, jež musí mít vždycky pravdu. Na druhé straně je po zásluze potrestaná velmi zajímavým způsobem, což diváka aspoň částečně uspokojí.

Koho chci ale vychválit do nebes je Robert Aramayo coby Elrond a Owain Arthur jako Durin IV. Respektive, jejich společná linka, což je jakýsi mini epos o přátelství. V podstatě vše, co se týká trpaslíků je zde skvěle ztvárněno, dokonce i vztah Durina a jeho otce. Tvůrcům se dokonce podařilo této rase přiřadit dva zcela nové rituály, které jako by Tolkienovi z pera vypadly, na což byla radost pohledět. Průpovídky o tom, že na seriálu pracují lidé, kteří nemají k Tolkienovi žádný vztah a neví, co činí, se tak ukázaly být zcela liché. 
V neposlední řadě taktéž nemohu opomenout na Markellu Kavenagh coby chluponožku (prahobitku) Nori. Na tu jsem si z počátku nemohl zvyknout, ale s každým dalším dílem mi přirůstala k srdci stejně tak, jako Cizincovi z hvězd. Jen škoda celé linky těchto prahobitů, o tom ale později. 

Než se dostanu k negativům, zmíním hudbu.

Tady zastávám stejný názor, jaký jsem měl při hodnocení prvních dvou dílů. Hudební podkres skvěle dotváří děj a charakter viděných událostí, to je ale všechno. Vůbec si nevybavuji jediný hudební motiv, což se kupříkladu o Pánovi prstenů ani po dvaceti letech říct nedá. Což je škoda, protože je to právě soundtrack, který zejména živému zpracování Tolkienova díla přidává na duši. 

Nyní tedy k tomu, co s nepovedlo a na čem by měli tvůrci od druhé série zapracovat.

Scénář, střih, příliš mnoho postav a dějových linek a v neposlední řadě taktéž ucelená režisérská vize, jež dává dílu nějaký řád a sune ho smysluplně kupředu. Tak by se daly stručně shrnout problémy této série, avšak pojďme se na ně podívat o něco blíže.

Dílo může být tisíckrát vizuálně dokonalé, ale pokud haprují dialogy a smysl příběhu, pak to nezachrání ani rozlišení 180K. V tomhle případě samozřejmě nejde o žádnou katastrofu, nicméně autoři zde použili jedno pravidlo - Když nevíš, hoď tam moudro nebo filosofický výlev. To samo o sobě špatné není, ale musí se s tím také umět vhodně naložit, a ne cpát několik „chytrých“ dialogů do každého dílu. Kouzlo Pána prstenů totiž mimo jiné spočívalo i v tom, že dokázalo tyto okamžiky používat střídmě a v pravý okamžik. A po čas celé trilogie to bylo rozhodně mnohokrát méně než zde. Jinak se scénářem nemám žádné výrazné problémy, tvůrci měli dost omezenou předlohu a prakticky vše si museli napsat sami, což nedopadlo vůbec nejhůř. 

Co se týká střihu bojových a dalších akčních scén, ty jsou zvládnuty víceméně dobře, problém ale opět nastává v drobných detailech, které dokáží dost pokazit zážitek z původně dramatické scény. Příkladem budiž příjezd Númenorejců do bitvy se skřety, který je představen hned třemi způsoby. Úplně v pohodě stačil jeden a téměř by se to vyrovnalo příjezdu Rohirů do Helmova žlebu. Takhle se žádné „epično“ nedostavilo, spíš jen pocit z podivně odvedené práce.

U střihu zůstanu ještě v případě představení jednotlivých postav. Jako příklad si vezmu Isildura a jeho otce Elendila. Isildur nemá v první sérii v podstatě žádnou důležitou roli, šlo čistě o to nastínit jeho vztah s otcem a jeho touhu dostat se do Středozemě. Nicméně to se dalo udělat v několika scénách, nebo tedy v jednom díle, a ne to roztáhnout do skoro celé série. A opět stačilo odstřihnout aspoň 50 % scén a bylo by to mnohem svižnější. Úplně by to v jeho případě stačilo.
Radikálně prostříhat by si také zasloužily linky s vedlejšími postavami, protože dost často jsem měl pocit, že v dané lokaci musí mluvit každý s každým. Není zrovna zábavné během 15 minut sledovat až tři hovořící páry, které ale ve výsledku nemají žádnou důležitost. 

Tím se v podstatě obecně dostávám k dějovým linkám, kterých je až moc a vůbec by neuškodilo aspoň jednu z nich nechat až na druhou sérii, protože v té první nemá na nikoho dalšího žádný vliv. Mluvím hlavně o chluponozích/prahobitech. Jejich linka je sice díky Cizincovi zajímavá, ale kdyby si jejich příběh nechali tvůrci do celé první epizody jako otvírák druhé sezóny, bylo by to mnohem údernější. 

Hodnocení

První série je de facto rozdělena do tří částí. První dvě seznamovací epizody nám ukáží, že zbytek nebude tak hrozný, jak se předpokládalo. Třetí až pátý díl přináší až moc zdlouhavé dialogy, příliš mnoho postav a mnohdy špatně střižené vyprávění. Poté ale přijde fenomenální a bezpochyby nejlepší šestá epizoda, jež předestírá už ne tak skvělé, ale přesto kvalitní finále. 
Prsteny moci v první sezóně přináší spoustu skvělých momentů hodných Tolkiena, ale taktéž spoustu špatně odvedené práce vzhledem k rozpočtu a přípravě. Když nepočítám fantastický vizuál, výpravu a všechny ty pozlátkové detaily okolo, jde ve výsledku o lehce nadprůměrný počin, který má ale obří potenciál dostat se na vrchol. Druhá série se má zaměřit více na Saurona, tedy uvidíme, jak moc se to povede. Já osobně se těším. 

65 %

Autor recenze - Michal Černý