The Mitchells vs. The Machines (recenze)

Jsem moc a moc rád, když vám teď už s jistotou můžu potvrdit, že jejich nový dobrodružný animák zkoumající rodinné vztahy a strasti - "The Mitchells vs. The Machines" - není vůbec žádnou výjimkou. 

Při sledování vás logicky jako první udeří ten animační styl, jenž byl poprvé představen ve "Spider-Man into the Spider-verse". Ten nás opět omámí svojí pestrou paletou barev, kombinací 3D a 2D animace, neuvěřitelnou porcí detailů a skrytých obrazových významů. Je skvělé, že po Millesovi tady máme dalšího puberťáka (tentokrát puberťačku), kterému se díky tomuhle druhu animace můžeme podívat do hlavy a sledovat jeho originální a kreativní pohled na svět. Ten film je neskutečně přeplněný a nahuštěný nápady. 

Sprejerský newyorský kabátek vystřídal háv Instagramových filtrů, moderního stylu natáčení a internetových narážek. A já jsem přesvědčen, že generace Z, do které patřím i já, si právě v tomto bude velice libovat a neztratí svoji krátce udržitelnou pozornost ani na jednu milisekundu. A co je nejlepší? Neztratí ji ani rodiče, pro které je zde připraven opravdu dobrý příběh o vzájemném porozumění a nechybí ani excelentní chemie napříč všemi členy rodiny Mitchellových.

Je skvělé, že stylistické pojetí snímku přesně odpovídá příběhu a jde mu na ruku. Nevím, jestli je to jen tím, ale opravdu bych se nebál tvrdit, že film se díky tomu stává jakýmsi portrétem doby. V minulosti najdeme jistě spoustu děl, třeba z prostředí střední školy, které vystihují chování dané generace - například "The Perks of Being a Wallflower". Do budoucna si však myslím, že Rodinka bude stárnout i pro nadcházející pokolení o něco lépe a vůbec bych se nebál označení "animovaná klasika". Záporná organizace až podezřele podobná Apple, LGBTQ podtext u jedné z postav postav, sociální sítě - kdekoho tyto trendy můžou štvát, já za sebe je ale celkem vítám.

Ten film není bezchybný a kdybych měl tu chuť se v něm více šťourat, něco bych si našel. A jistě, občas je to možná moc zběsilé, občas vás nějaký reálný gif vytrhne z příběhu, občas ten styl vlastním prohřeškem nesedne na sto procent každému. Moje otázka ale zní, proč bych se tím měl sakra zatěžovat? A zvlášť, když si vezmu, co ten film může reprezentovat a co může pro danou generaci znamenat. Budu nostalgický a řeknu, že jako malý jsem strávil stovky hodin sledováním filmů jako Speed Racer, Lego příběh, Iron Giant či Zataženo občas trakaře. Anebo kolikrát jsem viděl všechny ty všemožné Pixarovky a animované Burtonovky! Jsem fakt rád, že tahle linie filmů může dál pokračovat i pro další a další děti po celém světě.