The Last of Us: Part 1 - Stejná hra s vylepšeným prvotřídním vizuálem. Stojí pořád za vaše peníze? (Recenze)

Značka Last of Us se v posledních letech celkem činí. V roce 2020 jsme se po sedmiletém čekání od prvního dílu dočkali dílu druhého, který vyšel v již dosluhujícím roce konzolí předešlé generace. Následně nám streamovací gigant HBO Max velmi brzo dopřeje seriálovou (a podle slov tvůrců věrnou) adaptaci s Pedro Pascalem a Bellou Ramsey v hlavních rolích, a nyní se společnost Naughty Dog vytasila s remakem hry, která to celé v roce 2013 začala.

Asi bych lhal, pokud bych řekl, že oznámení tohohle remaku vzbudil jen a pouze pozitivní ohlasy. Abych se přiznal, tak sám jsem patřil mezi tu sortu lidí, kteří se na remake dívali spíše skepticky. Rozhodně jsem nepochyboval o řemeslné šikovnosti vývojářů z Naughty Dog, nicméně mi i tak přišla cenovka v podobě 80 Euro (u nás za 2 119 Kč) za grafický upgrade téměř deset let staré hry, která se ještě k tomu už jednoho grafického vylepšení dočkala, krapet přehnaná. Tohle mě postavilo do velmi složité situace, protože není žádným tajemstvím, že těmto typům remaku moc neholduji a dávám radši přednost plné reimaginaci, pokud už nějaká má vzniknout a má smysl. To znamená nejen zlepšení po stránce grafiky, ale i zlepšení, popřípadě úpravy nebo předělávky hratelnosti, level designu a příběhu. Krásným příkladem budiž remake Resident Evil 2. Na druhou stranu nechci kvůli tomu jen tak plivat na jistě tvrdou práci, kterou vývojáři při vytváření hry vynaložili.

Ono je vlastně i celkem těžké se o tom víc rozepsat, protože faktem zůstává, že The Last of Us Part 1, nabízí pouze grafické a opravdu jen mírné hratelnostní změny a vylepšení. Vše, co jste o The Last of Us slyšeli, ať už teď, nebo někdy v minulosti, tady zkrátka platí. Dostanete opět starou známou hru, ovšem tentokrát s tím nejlepším možným vizuálem, jaké může herní odvětví v současné době nabídnout, a díky tomu tak Part 1 působí po této stránce kontinuálně LÉPE pro druhou část, než jeho originální, či pro PS4 remasterovaná verze.

Grafický kabátek je to hlavní lákadlo, proč si remake pořídit a jak už jsem několikrát zmínil, ten je naprosto dechberoucí. Hlavní zmínku si určitě zaslouží mimika a tváře postav. Ta už v původní verzi hry byla na svou dobu nadčasová a i dnes vypadá naprosto obstojně, nicméně je naprosto bez debat, že Part 1 je o mnoho kroků dopředu a i spousta současných videoher, které přišly ať už tento rok, nebo i přijdou v budoucnu, se zcela určitě nebudou moct pyšnit vizuálem, jaký vám vývojáři z Naughty Dog skrz tuhle hru nabízí. Můžete si taky kolikrát při ostřejších konverzacích (ve kterých figuruje primárně Joel samozřejmě) všimnout, jak postavy hněvem prskají sliny. Zní to dost možná nechutně, když vám to takhle popisuji, ale chci tím vyjádřit, až do jakých extrémů vývojáři zašli. To samé platí i pro situace, kdy se postavy potí, nebo jsou vlhké. Můžete na jejich obličejích v určitých scénách pozorovat, jak jim kapičky vody stékají po obličeji, nebo rovnou z obličeje. O propracovanosti obličejů, co se týká vrásek, vousů, anebo šrámů ani nemluvě.

Krásně to podtrhovalo ten realistický filmový zážitek, kterého chtěli vývojáři docílit. Zdali tohle bylo součástí The Last of Us Part 2 bohužel neposoudím, protože tuhle hru jsem si ještě osobně nezahrál.

Nemluvme, ale jenom o hlavních postavách a dovolte mi, abych vám taky řekl, že i prostředí hry je naprosto překrásné, zvlášť pokud rádi pozorujete, jak si příroda bere zpátky území, které jí člověk sebral. Na holičkách nezůstávají ani budovy či jejich interiéry, které vždycky působí svou vlastní atmosférou, kterou ve vás vývojáři chtějí v daném místě a v dané situaci vyvolat. Míra detailů, která se zde nachází, je až absurdní a mým oblíbeným detailem se stalo samotné zpracování vody. Ať už do ní cokoliv vystřílíte, hodíte nebo skrze ní chodíte... Je to zkrátka až děsivě realistické a i přes to, že mě osobně to trochu děsí, zároveň mě to učarovalo. Myslím, že o vizuálu opravdu není potřeba příliš dlouho hovořit, přeci jen, abyste se sami přesvědčili, tak se můžete podívat na různé trailery nebo také na námi pořízené screenshoty.

Nyní se však přesouváme k části recenze u které věřím, že to je ta pasáž, kde někteří hráči, jenž hráli původní originál, budou buď skřípat zubama, anebo budou naprosto spokojení. Jak už bylo řečeno, tak remake neobsahuje žádné nové, nebo předělané hratelnostní či příběhové prvky a když už ano, tak jsou to opravdu jenom drobnosti, které nijak nevyčnívají a brzo zapomenete, že to vůbec nějaká změna vlastně je.

Vývojáři se rozhodli, že co se hratelnosti, level designu a vlastně i samotného příběhu týče, tak zůstanou plně věrní originálu a všechny tyhle aspekty zkopírovali (včetně dabingu a hereckých výkonů). Žádné cutscény navíc, žádné nové zbraně, žádné hratelnostní prvky, které by herní zážitek obohatily a vylepšily a ani jeden level či dva navíc nečekejte. A předělané původní levely už vůbec ne. Je otázkou, zdali je tohle vůbec špatně nebo ne. Argumenty, kterými můžete svoje, ať už negativní nebo pozitivní, stanovisko podpořit si určitě najdete. Na začátku recenze jsem říkal, že já osobně tomuhle přístupu k remakům moc nefandím. Tohle je však silně subjektivní a je jen na vás, jak se k tomu postavíte a proto jsem se rozhodl tuhle část ve své finální známce vynechat a být zde naprosto neutrální.

Přesto vám ale mohu říct, že i dnes se mi The Last of Us hrálo opravdu příjemně a příběh, byť už na bůhví kolikáté dohrání, může působit sebevíc ohraně, je stále velmi silný a připomene tak veteránům, ale i třeba nováčkům, proč je hra i dnes výjimečná. V době, kdy tato hra vyšla, nebyly podobné příběhy ve videohrách úplně standardem a právě The Last of Us je jedna z těch, která pomohla videoherní scénáristice ubírat se více dospělejším a surovějším směrem, speciálně v mainstreamovém odvětví. A už jen za to si nějaké to vřelé slovo zaslouží.  

Jistě si říkáte: „Má tedy The Last of Us Part 1 něco, co originální hra nebo její remasterovaná verze pro PS4 nemá?" A já vám mohu s úsměvem říct, že má. Jedná se ale o věc, kterou ocení především lidé, kteří jsou různorodě handicapovaní.

Určitě jste to už zaregistrovali, takže vás nepřekvapí, že stejně jako The Last of Us Part 2, má i tahle předělávka prvního dílu mnohem větší přístupnost pro tuto skupinu lidí. V nabídce přístupnosti najdete totiž pestrou nabídku, která se rozděluje do celkem šesti kategorií, mezi něž patří - alternativní ovládání, přiblížení a vizuální asistence, kinetóza, navigace a pohyb, syntéza řeči a zvukové signály a přizpůsobení boje.

Díky tomu si budete moct přizpůsobit hru tak, aby vám vyhovovala co nejvíc. Dopomůže vám to k lepšímu hernímu zážitku a máte tak možnost mít kompletní příběh obou her hezky pohromadě v pro sebe co největší kvalitě. Velký palec nahoru pro Naughty Dog.

Zmínit musím samozřejmě i ovladač DualSense, jehož využití ve hře mi upřímně nepřišlo nikterak výrazné. Možná je to tím, že už mám za sebou pár her, které tuto funkci plně využívaly a je tak složité zaujmout v tomhle směru moji pozornost, že už si nedokážu tak moc této unikátní funkce všímat. Ať už se bavíme o vibracích nebo adaptivních triggerech, tak ani z jednoho tábora není funkce, která by mi výrazně utkvěla v hlavě. Věřím ale, že pokud bude The Last of Us Part 1 vaší první hrou na PS5, tak to pro vás bude naprosto unikátní a atraktivní zážitek.

K ovladači neodmyslitelně patří i samotná konzole, takže jak jsou na tom výkonnostní režimy samotné hry? Na výběr máte opět ze dvou režimů - výkon a věrnost. Režim věrnosti vám umožní hru hrát v rozlišení 4K se 40fps, zatímco režim výkonu vám umožní hrát hru až v dynamickém 4K nebo 2K dle systémového nastavení výstupu videa na 60fps. Osobně jsem režim věrnosti nezkoušel a hrál jsem po celou dobu na výkon. 60fps jsem měl stabilní po celou dobu hraní a pokud byly náhodou nějaké záškuby, tak bych jim nepřikládal žádnou váhu, protože jejich vyskytování se rovná prakticky nule. To samé platí v případě bugů či různých glitchů. Na ty sem narážel častěji než na potenciální propady FPS, nicméně to je počet, který bych byl schopný spočítat pomocí jedné ruky, takže naprosto skvělá práce.

Pokud mám vyzdvihnout nějaké to výraznější negativum, pak je to za mě umělá inteligence. Nepřátel se to však netýká. U nich je vše naprosto v pořádku a tam si není moc na co stěžovat. Co se však týká vašich parťáků, kteří vám budou napříč vaší cestou pomáhat, tak to už je jiná. Mnohokrát se mi v potyčkách stávalo, že místo toho, aby mi mojí parťáci skutečně pomáhali, tak většinu času spíš na mě radši blbě čuměli a nechali mě se topit v záplavách nepřátel, ať už lidských nebo nakažených. Anebo prostě radši zdrhli do háje. A to se stávalo až nepříjemně často. 

Možná mám na umělou inteligenci svých virtuálních parťáků až příliš velké nároky, ale na to s jakou parádou se Naughty Dog pyšnilo umělou inteligencí, tak to ve finále není moc velká sláva.

Shrnutí

No a jsme na konci. O The Last of Us se za ta léta řeklo hromady věcí a tady se vyjma grafiky, přístupnosti a umělé inteligence není už o čem bavit. Vše ostatní je při starém a je jen na vás, jestli vám ty peníze stojí si tuhle hru zahrát s lepším grafickým hávem, nebo radši sáhnete po levnější, ale o něco "ošklivější'" (v hodně velkých uvozovkách) variantě. Pro nováčky a handicapované osoby je tento remake samozřejmě nejlepší možná cesta, jak se s touto sérií seznámit. Ovšem ti z vás, co hráli originál na PS3 nebo jeho remaster na PS4, si už musíte sami říct jestli do toho chcete nebo nechcete investovat.

Berte proto moje finální hodnocení s velkou rezervou. Když ohlédneme pryč od hratelnosti, level designu a příběhu, který si autoři vypůjčili z originálu, tak se jedná o naprosto prvotřídní titul, na kterém ta práce vidět prostě je. Pokud vám ale mermomocí záleží na tom, aby měl každý remake jinou nebo vylepšenou hratelnost, poupravený příběh a kompletně nový level design, tak si klidně pár procent strhněte.

Hodnocení - 90 %

Autor recenze - Šmudla