Smrtelné zlo: Probuzení – Skvělý horor, ale zbytečné pokračování

21.04.2023

U série Evil Dead mám pocit, že se dlouhodobě nechce moc posouvat a cokoliv měnit. Kromě komediální Armády temnot je totiž každý díl variací na to, co už jsme viděli. Novinka s podtitulem Probuzení toho také moc neokoukaného nenabízí. Jako horor nicméně funguje opravdu dobře a může se směle zařadit mezi nejlepší přírůstky do ságy. Jenom škoda, že nepřišla dříve.

Původní trilogie Sama Raimiho, kde režisér (zejména ve dvojce) kombinoval strach s humorem, mi nikdy k srdci nepřirostla a skutečně jsem si užil pouze tu zmíněnou Armádu temnot. Ta ovšem s hororem neměla společného takřka nic. Remake z roku 2013 mě naproti tomu ihned vtáhl svou atmosférou a byl skutečně děsivý. Postupně se nicméně změnil v přehlídku nechutností a absolutně ztratil můj zájem. Nejnovější verze by se dala označit za jeho povedenější dvojče.

Hned úvodní scéna nabídne typický pohyb kamery, která se plíží mezi stromy. Opět jsme v chatě uprostřed lesa. Ovšem ne na dlouho. Smrtelné zlo bude totiž poprvé řádit ve městě. Beth přijede na návštěvu za sestrou Ellie, která bydlí sama se svými třemi dětmi – dcerami Bridget a Kassie a synem Dannym. Než si obě ženy stačí pořádně promluvit o tom, jak mají těžký život, zasáhne celou oblast zemětřesení. To odhalí pod parkovištěm domu starou banku, kde Danny najde Knihu mrtvých. I přes varování sestry ji začne studovat a když mu dojde, že udělal chybu, je už pozdě.

Asi největším zklamáním je struktura příběhu. Ta je totiž prakticky stejná jako posledně. A vlastně i jako dvakrát předtím. Zkrátka žádné osvěžení se nekoná a kromě dílčích změn snímek nemá čím překvapit. Bez nadsázky se jedná v podstatě o „remake remaku“. I vzhledem k nic neříkajícímu konci si říkám, jaký byl smysl tohoto dílu a co tvůrci plánují do budoucna.

Náhradu za Bruce Campbella se stále nedaří najít. Postavy tedy i napodruhé nejsou příliš zajímavé, a i když se film snaží nakousnout téma rodičovství a mateřské lásky, působí to hodně nuceně. Osazenstvo je sice početnější, protože i v dalších bytech bydlí několik lidí, moc dlouho však nepřežijí a opět sledujeme pouze malou skupinu bojující o život. Samotný dům ve výsledku není skoro vůbec využitý, a kromě vizuálu není znát, že se prostředí změnilo, což je škoda a promarněný potenciál.

Z hlediska hororové atmosféry je ale snímek opravdu výborný. Nechybí standardní lekačky, není jich však zbytečně moc a hned několik scén skvěle buduje napětí, třeba nápaditou prací s kamerou. Tempo je tentokrát pomalejší a na pořádné krvavé hody dojde až v závěrečné části. O to výživnější ale jsou a především finále je hodně brutální a intenzivní. Díky tomu, že před ultimátní řežbou je prostor alespoň pro pár dialogů, jsem si nakonec docela oblíbil sympatickou hlavní hrdinku a u posledních scén jsem jí dokonce upřímně fandil.

Charakteristickým znakem původních filmů byl humor, který v nedávném remaku naopak prakticky vymizel. Probuzení v tomhle ohledu zůstalo tak někde mezi, kdy se v pár scénách snaží vtipkovat, vyvolává to však spíše trapný dojem, kterého diváci rozhodně mohli být ušetřeni.


Hodnocení

Smrtelné zlo: Probuzení nedělá jako horor nic špatně, ba naopak, ve srovnání s konkurencí si vede velmi dobře. Bohužel trpí na to, že nezvládá celý koncept jakkoliv oživit. Fanouškům žánru ho můžu jedině doporučit, znalcům série svým způsobem také, jenom nesmí čekat, že by novinka opustila zaběhlou šablonu, která už působí vyčerpaně a kazí dojem z jinak povedeného díla.

60 %

Autor recenze – Steven47


Nejnovější články

Přečtěte si jako první, co je nového

S klepajícími se prsty datluji tyto dojmy ihned po novinářské projekci. Pokračování filmu, který označuji za jedno z předních sci-fi dékady, byť ne každý se mnou souhlasí. Pomalé tempo leckoho odradí, leckdo namítne, že je Duna nabubřelá a působí jako velký trailer na pokračování. Jaké jsou tedy moje pocity ze dvojky?

Je to už nějaký ten pátek, kdy Bohemian Rhapsody roztrhlo pytel s novou vlnou mainstreamových filmů o slavných hudebních legendách. Ke Queenům se přidal Eltonův Rocketman, Whitney Houston s I Wanna Dance With Somebody, zanedlouho se k nim přidá Michael Jackson... A to zdaleka nebude vše.

Dokumentární filmy podle velmi silných skutečných událostí to mají často u diváků o něco jednodušší. Příběh Nicholase Wintona v tomhle ohledu není výjimkou. Ačkoliv má totiž samotné zpracování určité nedostatky, výsledný zážitek je natolik emotivní, že je zvládá z velké části přebít.