Slečny - Kouzlo svobody a přátelství několika výjimečných žen
Slečny od Anne Gaëlle Huon vás možná minuly. A věřte mi, je to obrovská škoda. Mě osobně by pravděpodobně minuly také, ovšem po pár pochvalných recenzích jsem si je připsala na svůj nikdy nekončící TBR (to be read list, volně přeloženo do češtiny seznam knih, které si chci přečíst). A pak jsem se pustila do jednoho společného čtení, kde se právě Slečny četly.
Dovolím si ještě malou odbočku právě o společných čteních, které se na českém ,,bookstagramu“ rozrůstají jako houby po dešti. Já osobně je miluji, protože jsou takovou online variantou čtenářských klubů, jak je známe z amerických filmů. Čtení jedné knihy v určitém čase, debata ke knize, často zakončená i živým streamem účastnic. Pokud o něco takového stojíte, nebojte se po českém „bookstagramu" zapátrat, určitě najdete mnoho a mnoho společných čtení na knihy nejrůznějších žánrů.
Díky tomu jsem po
knize Slečny sáhla mnohem dříve, než bych to udělala bez něj.
Knížka se čte lehce, je to svým způsobem oddechovka, ač v sobě
skrývá i vážnější témata. Krátké kapitoly rychle ubíhají
a vy se stále více noříte do příběhu Rosy.
Právě Rosa, mladá Španělka, je hlavní hrdinkou našeho příběhu. V patnácti letech se rozhoduje, že spolu se sestrou Almou překročí hranice do Francie, kde si v sezóně přivydělá šitím espadrilek. Ty se v předválečné době využívaly jen jako pracovní obuv, a proto šiček nebylo nikdy dost.
Když Rosa přijde do francouzského městečka Mauléon, nic není tak, jak si představovala. Práce jí nejde příliš od ruky, španělské dívky ji mezi sebe nepřijímají a mistr v práci je nerudný a zároveň trochu slizký a přísný chlapík. O to větší neštěstí Rosu stihne, když se s jednou ze španělských děvčat sblíží.
Rosa ale často nachází štěstí v neštěstí, potkává hrstku francouzských žen, o kterých se v Mauléonu leccos šušká a když se Rosa ocitne v jejich vile, sama má možnost poznat, co je na oněch povídačkách pravdy.
Čtení této historické knížky jsem si neuvěřitelně užila. Líbilo se mi poznat tento malý cíp Francie, o kterém nepíše úplně každý. Také mě nesmírně bavilo sledovat, jakou cestu ušly espadrilky, než se staly běžným módním doplňkem každé ženy. Také jsem si mockrát uvědomovala, jak jednoduchý život a práci dnes máme, když nemusíme šít boty ručně a strhat si u nich ruce.
Musím říci, že kniha se mi dostala do ruky přesně v pravý okamžik.
Není jen milým a pohodovým čtením, u kterého zkrátka vypnete. Sledovat Rosinu cestu a to, jak bojovala za své blízké, sama za sebe i svůj talent, mi dodávalo obrovskou naději do dnů příštích. Bylo to postrčení, abych se sama nebála investovat čas a úsilí do něčeho, co mě nejen baví, ale je i mým snem. A za to musím Rose nesmírně poděkovat.
Abych nebyla jen čistě pozitivní, je trochu škoda, že děj této francouzské knížky plyne tak rychle. Občas jsem si přála, aby autorka prozradila více, nebála se jít trochu více do hloubky dané situace. Místo toho se spíše udál skok o pár let a mně zůstala hlava plná otázek, které jsme ale mohly probrat v rámci našeho společného čtení.
Knížku vydalo
nakladatelství Metafora, které spadá pod nakladatelský dům
Grada. Gradu má mnoho z nás spojenou spíše s odbornou
literaturou či literaturou faktu. Ovšem její dvě značky Metafora
a Cosmopolis se v rámci nakladatelského domu specializují na
beletrii a čím více jejich knihy objevuji, tím raději je
doporučuji.
Kniha Slečny samozřejmě není výjimkou a já ji hodnotím na 90 %.
Autorka recenze - Katie Dark