Sisu – Finský John Wick v kulisách westernu z druhé světové je kulervoucí... doslova
Přiznám se, že tohle promítání bylo zajímavé od samého počátku už jen tím, že se odehrálo v rámci „mystery“ zážitku, kdy jsme nevěděli, co za film na nás čeká. A když bylo odhaleno, jaký zážitek nám bude nabídnut, nebyl jsem úplně nejšťastnější. Viděl jsem o několik dní dříve trailer a ano, zaujal mne mnohými prvky, ale že bych na to šel vyloženě a napřímo do kina, to určitě ne. Jenže pak se ukázalo kouzlo tohoto finského klenotu a hned v první minutě mě mírné zklamání přešlo.
Ještě než se na film vydáte do kina (protože jedině tak si užijete nádherný vizuál i akci), určitě nečekejte nic převratného. Jde o čistokrevnou jednoduchou žánrovku, která má několik fajn nápadů, ale prakticky v ničem nevybočuje tak, jak to kupříkladu udělal první John Wick, díky čemuž dostal rovnou celý svůj vesmír. A když už jsme u Wicka.
Ano, celou hodinu a půl se budete dívat na jakousi finskou variaci této dnes již akční legendy, jen to nemá takový budget a možnosti, o to víc si ale tvůrci pohráli s celkovou atmosférou a dalšími detaily. Jak spolu tyto filmy souvisí? Kdesi v pusté a nácky zničené krajině Laponska přežívá bývalý elitní voják finské armády Aatami Korpi, který chce už jen svůj klid, najít pořádnou nálož zlata a pak nejlépe s hromadou peněz někam zmizet ze světa. Skutečně ho najde, jenže po cestě do banky potká tankem obdařenou jednotku nácků, kterým se jeho zlato zalíbí a prostě si ho vezmou. No a tady začíná hon Korpiho na tuto jednotku, přičemž jediným cílem je získat zlato zpět za jakoukoliv cenu. A to se vlastně děje celou dobu – Korpi nahání jednotku, ta zase chce zabít jeho a přitom umírají všichni, kdo se jim postaví do cesty. A to je všechno. Zní to možná moc bezduše, ale naštěstí to tak plytké není. Ba naopak.
Naštěstí neměli tvůrci příliš prostředků na kdejaké efekty a další hovadinky, čili svůj um museli mířit jinam a povedlo se. Povedená je celá mytologie táhnoucí se za Korpim, kterému se přezdívá Kostěj Nesmrtelný a sám holýma rukama prý zabil 300 Rusů. Skvělá je kamera a hudba, výtečný je taktéž vizuál (to fakt musíte vidět na velkém plátně, kam se hrabou mnohé filmy za desítky miliard dolarů) a samotné vyprávění celé pouštní anabáze, které je rozděleno do několika kapitol, přičemž každá z nich má svůj jasný děj a závěr. Vše na sebe krásně navazuje a je poznat, že na snímku pracovali skuteční nadšenci. Od kulis, přes soundtrack až po nasvícení placu... perfektní práce.
I herecké výkony jsou nadstandardní, a to hlavně u dvou hlavních představitelů. Jorma Tommila, který hraje Korpiho, je uchvacující a i přesto, že jeho scénář je ještě menší než má Keanu u Wicka, dokážete všechno podstatné přečíst z jeho gest a výrazu. O něco lepší výkon, nebo minimálně stejně parádní, podal Aksel Hennie, jenž ztvárnil velitele jednotky. Ten je tak perfektně zlý a uvěřitelný, že je radost vždy ho vidět.
Nuže, pochvaly jsou za námi, najdu něco negativního? Vlastně ani moc ne. Jasně, film v ničem nepřekvapí a mnoho věcí jste viděli už někde jinde. Je tu několik okamžiků, které vám připomenou jiné slavné blockbustery posledních 10 let, ale namísto zoufalého odfrknutí a poznámce o vykrádání se tomu spíše zasmějete, anebo si řeknete – ty jo, to je vlastně cool záběr! Třeba jako ten v úvodu filmu s Korpim a štítem, kterým se chrání před střelami. Aneb „Wonder Woman confirmed“.
Někdo by taky možná mohl filmu vytknout, že se vlastně bere až moc vážně a vtipně situace vyplývají z okolností na bojišti a ne z námětu samotného. Je pravda, že zejména v druhé polovině se mnohé situace zvrhnou v činy, které nejsou úplně fyzicky možné a pokud by už od začátku bylo jasné, že tvůrci nechtějí natočit tak úplně válečné akční drama, bylo by to asi lepší. I mně přišla jedna sekvence s letadlem už trochu příliš, ale nakonec jsem to přijal jako součást Korpiho legendy a víc to neřešil.
Nakonec zmíním i několik finských žen, které jednotka veze s sebou a slouží k ukojení potřeb vojáků. Ta bude určitě v několika okamžicích někomu vadit stejně, jako se tomu stalo s ženským týmem v Avengers: Endgame. Jenže tady je propastný rozdíl v tom, že to dává smysl a navíc to vypadá mnohem víc cool. Na první pohled tak může působit tohle uskupení jen jako povinná moderní vsuvka o silných ženách, na ten druhý to sem ale patří. Za mě tedy určitě.
Hodnocení
I když není Sisu ve svém žánru ničím převratným, využívá ho v rámci svých možností naplno. Jednoduchý a přímočarý příběh posouvá do vyšších hodnocení všechno okolo – přehledné a zajímavé souboje, nádherné záběry prostředí, výborné herecké výkony, mytologie ohledně Korpiho, vynikající soundtrack, kostýmy, výprava... v tomhle ohledu nemám co vytknout. Sisu je také správně brutální a nebojí se to dát najevo. Ve výsledku se jedná o příjemnou jednohubku, která sice vypadá jako splácanec několika jiných snímků ( a taky je), ale zároveň má několik vlastních originálních nápadů a natolik vás pohltí, že vám to bude úplně jedno. Pro milovníky žánru je tohle přímo povinnost a doufám, že nevznikne druhý díl, takhle je to ideální.
90 %
Autor recenze – Michal Černý