Seriálový Zaklínač - Jak vytočit fanoušky snadno a rychle
Druhá sezóna Zaklínače zůstala ve sledovanosti daleko za očekáváním. Poučil se Netflix ze svých chyb, anebo se vesele žene do dalšího problému?
Na úvod by bylo asi dobré zmínit, že já sám se řadím k těm, kterým první řada přišla v pohodě. Jasně, význam Meče osudu byl změněn docela nevhodným způsobem, díky kterému se z tohoto ikonického příběhu vytratila většina symboliky, ale celkově se na televizní standardy jednalo o slušnou podívanou. Solidní efekty, parádní epizoda se strigou a mnoho dalšího zastínilo drobné ústupky, které bylo třeba učinit na úkor doby. Jenže ve druhé sérii se to zvrhlo neskutečným způsobem.
Změn začalo přibývat a kvalita až na „Zrnko pravdy" a pár dalších příběhových výjimek spadla. Není tedy divu, že se v zaklínačské komunitě začali bouřit i ti, kteří byli do té doby vlastně docela spokojeni. A jak zareagoval Netflix? No, dost špatně...
Rád bych podotknul, že tohle je čistě můj subjektivní názor, se kterým můžete a nemusíte souhlasit. Nicméně mi přijde, že ve vedení (potažmo v produkci) přestali tvůrci používat mozek.
Mluvím teď pochopitelně o nejnovější aféře kolem obsazení Keiry Metz a Margarity Laux-Antille. Pokud vás tato informace minula, jen zběžně zmíním, že Keiru si ve třetí řadě zahraje herečka Safiyya Ingar a Margaritu zase Rochelle Rose. Celý problém se pochopitelně točí kolem toho, že si obě dámy nejsou se svými postavami vůbec podobné. A já se ptám: „Proč to tak je?"
Dobrá, doba si to žádá. Jenže je tady jedno velké „ALE". A to se týká hlavně marketingu. Nebudu ze sebe dělat Brouka Pytlíka, který všechno ví a všemu rozumí, ALE zkusme se nad tím trochu zamyslet. S tím, že některé postavy budou vypadat jinak jsem víceméně smířený a nemám s tím problém. Prostě to tak je. Pokud to herečka uhraje a změn není moc, pak dejme tomu. Z mého pohledu se jedná třeba o případ Fringilly, která také vzbudila mnohé vášně, ale pokud se na to člověk podívá s odstupem, roli zvládá poměrně dobře. Jenže nic se nesmí přehánět a oznámení musí být vyvážená. To je pravidlo, na které tvůrci trochu zapomněli.
Představme si situaci, kdy byly právě oznámeny herečky, které ztvární Margaritu a Keiru. Margita si není moc podobná, ale Keira vypadá prakticky totožně jako její předloha. Naprosto autentická verze, která jako kdyby z oka vypadla svému knižnímu popisu (nebo herní podobě). Jak už to tak bývá, na Margaritu by se snesla vlna kritiky, ale sociální sítě by současně žily z toho, jak krásně se povedlo obsadit Keiru. Vlk se nažral a koza zůstala (skoro) celá.
Jenže to se tady nestalo.
Tvůrci sice doufají, že když půjdou s dobou, čísla půjdou zase nahoru, ale přitom z rovnice totálně vynechávají zaklínačskou komunitu, která prostě potřebuje vidět některé postavy tak, jak si je představovala. Negativní reklama je sice reklamou vzbuzující emoce, ale nikdy nevyváží vlnu fanouškovské spokojenosti. Což je podle mě fakt, který musí dojít každému průměrnému markeťákovi či produkčnímu. Natož pak někomu, kdo pracuje pro streamovací kolos a má zodpovědnost za výsledky celé společnosti.
Upřímně tedy moc nechápu, o co se Netflix snaží. Je mi jasné, že za propady odběratelů nemůže Zaklínač, ale řekl bych, že tohle ničemu nepomáhá. Upřímně doufám, že se stane zázrak. Bylo by super, kdyby přes všechny možné i nemožné náznaky dopadla třetí řada dobře, ale mám z toho obavu. Protože tudy stezka nevede...
Jaký je váš názor na tuto problematiku? Souhlasíte s tímto názorem, nebo máte na celou situaci úplně jiný pohled? Podělte se s námi o své názory v komentářích na Facebooku!