Rychlé šípy 33 - Téměř perfektní návrat legendy

 Zajímavosti

Je bublina pes či fenka? Jak moc finančně náročné je pořízení některých artefaktů pojících se s Foglarovým dílem? Jak moc ovlivnily jeho práci westernové příběhy? Co má společného s Foglarem Coca-Cola nebo Google? Který český komiksový hrdina držel ježka v ruce? Kdo jsou Žlutý lebky? Odkud pochází úsloví „U Jóviše? Kde vlastně leží Druhá strana? Dá se někde v Praze nalézt místo, kde měla klubovnu parta Bratrstvo kočičí pracky?

Tohle a mnoho dalšího se v publikaci dozvíte a vězte, že o mnohých zajímavostech a poznatcích jste buď netušili, anebo jste neznali tak podrobné pozadí. Já sám jsem hltal každou větu a už jen kvůli této části jsem velmi rád, že RŠ 33 mám ve své knihovně. Musím také uznat, že i díky nim se mi tahle parta dostala o něco více pod kůži a snad mě i trochu mrzí, když vidím, co všechno jejich oživením Foglar dokázal ovlivnit a vytvořit, že jsem o ně v minulosti nezajímal více. 

Sice pro mne asi i tak zůstává na prvním místě především jejich velkolepé stínadelské dobrodružství s ježkem, nicméně od chvíle přečtení mám k jejich klubovnímu životu mnohem větší respekt. Slavomil Janov, jenž dal celou publikaci dohromady, odvedl skvělou práci a jestli na většinu čtenářů zapůsobí tak, jako na mě, pak smekám klobouk a mám jistotu, že minimálně dalších pár let neupadne tato parta v zapomnění.

33 nových příběhů

I vzhledem k tomu, co jsme napsal v úvodu, si úplně netroufám srovnávat dílo pánů Dubského a Zemana s Foglarem a Marko Čermákem či Janem Fišerem, každopádně co si troufnu říct je to, že jejich šípácké výtvory dokážou zcela jistě oslovit dnešní mladou generaci stejně tak dobře, jako to bylo dokázáno kdysi již zmíněnými. 

Nějaké starší komiksy samozřejmě v državě mám a po jejich letmém srovnání s touto publikací se odvážím tvrdit, že vypadají nejen úplně stejně skvěle, ale vlastně se i stejně lehce čtou a mají úplně stejnou atmosféru, jako když jsem si ty původní komiksy pročítal jakožto malý klučina za slabého světla mojí lampičky. Nevím, jak to udělali, ale je to prostě tak. 

Chlapci ale mají samozřejmě svoje vlastní zpodobnění, které je stejně jako v případě Jiřího Gruse a jeho verze postav z nové edice Albatrosu dle mého kombinací již viděného, a přesto originálního. RŠ a další známé postavy zkrátka vypadají trochu jinak, ale i tak z nich mám pocit, jako kdyby se nikdy nezměnili. Opět ukázka mistrovství zejména kreslíře Karla Zemana. Navíc jsou některé příhody opravdu vtipné a v podstatě u všech jsem si říkal - Jo, tohle jsou ty staré dobré Rychlé šípy! 

Mám k tomu ale jen dvě připomínky, které se někomu budou zdá možná malicherné, mně ale trochu vyvedly z pozornosti.

První (a menší) se týká Jarky Metelky. Hned v prvním políčku na mě totiž vyskočila jeho podivně rostlá hlava neúměrná zbytku těla. Nevím, jestli je to přehlédnutá nepozornost, záměr, či nějaká podivná chyba tisku, každopádně je to jako pěst na oko a já měl poté tendenci hledat všude možně něco podobného, aniž bych vůbec chtěl. 

Druhá připomínka se týká samotných příběhů, a to těch, které partu zavádí opět do Stínadel. Nejsem z nich vyloženě zklamaný, ale když jsem viděl, že se parta OPĚT VRACÍ do Stínadel, čekal jsem popravdě trochu něco jiného a hlavně z doby po událostech ze stínadelské trilogie. Maličký spoiler - ale snad nevadí - je ten, že tomu tak není. Nebo tak to aspoň vyznívá z většiny z nich. 

Ano, chlapci řeší v temných uličkách záhadu zapomenutého pokladu, odhalují totožnost nové nebezpečné party, ale také potkávají Širokka, běhajícího s ježkem v ulicích, který jim opět uniká. Což bylo pro mě asi tím největším zklamáním, neboť jednak jsem si přál, když už se tam OPĚT vrátili, vidět Stínadla po jejich velké proměně, a jednak ony příběhy nejsou ani bůhvíjak (pro mě) skvěle zakončeny a jejich příběhy jsou i na poměry jednoduchých zápletek hochů až moc naivní, uspěchané a řekněme nedodělané. 

Každopádně v souhrnu, jak už jsem psal na začátku, je čtení nových dobrodružství zábavnou a příjemnou vzpomínkou na dětství a jsem rád, že jsem se s nimi mohl aspoň v krátkosti opět setkat a vidět, jak chrabré a silné Rychlé šípy vítězí nad lstivými a zbabělými chlapci z Bratrstva kočičí pracky, pomáhají okolí a směle se vydávají na místa, kam se ostatní bojí jen podívat. Jiří Dubský a Karel Zeman odvedli skvělou práci a doufám, že jejich spolupráce bude i nadále pokračovat a my si jako čtenáři budeme moct po večerech u lampičky pročítat. 

Rychlé šípy v Africe

Já tyhle venkovní hry spojené s RŠ prostě zbožňuji a jsem moc rád, že vznikla další. Postup je jednoduchý. Na mapě, kde je část Prahy ohraničena tak, aby se co nejvíce přiblížila mapě Afriky (a kde se pravděpodobně mohly nalézat RŠ a kde se nejvíce pohyboval Foglar) je 33 zastávek, které zkrátka máte navštívit. S nimi se pojí fotografická soutěž - na každé této zastávce máte pořídit zajímavou fotografii a tento soubor potom zaslat do redakce - a jedna poznávací soutěž (v publikaci jsou 3 fotografie a popis těchto míst, která máte také nalézt). Zároveň je to hlavně poznávací okruh, abyste měli možnost zásadní místa spojená s RŠ či samotným Foglarem. Navštívíte tak místa, kde Foglar pracoval, kde se narodil, kde se má nacházet bájný pětiboký kámen, kde se setkával se svojí láskou (nikdy nenaplněnou) Boženou Voldřichovou apod. 

Jakmile budu mít na celodenní výlet čas, vydám se opět do těchto míst a z výpravy samozřejmě podám hlášení.

Slovo závěrem

Publikaci jsem přelouskal na jeden zátah a jsem nesmírně rád, že se mi podařilo, i díky pomoci jednoho ochotného foglarovce, jeden výtisk získat. Zajímavosti jsou hodnotné a o mnohých z nich jsem nevěděl, příběhy jsou typicky šípácké a myslím, že zejména z ilustrací by byl sám Foglar nadšen. Tady není o čem moc debatovat a pokud se vyskytnou výhrady, budou zejména subjektivního charakteru.

Hodnocení - 95 %

Autor recenze - Michal Černý