Rings of Power - Nový trailer, ale pořád stejná katastrofa

14.07.2022

Nové zpracování Tolkienova díla budí rozruch a samozřejmě ani já k tomu nejsem imunní. Tentokrát tu máme nový plnohodnotný trailer, jenž je oproti minulém nudnému teaseru o něco málo lepší, každopádně žádná velká výhra to taky není. 

Pár článků už tu díky novému seriálu vzniklo, čili nemusím se moc rozepisovat a rovnou na vás vychrlím dojmy z nové ukázky.

Předně chci říct, že ani tentokrát necítím žádnou radost, žádný pořádný hajp... ten seriál je mi z hlediska diváckého zážitku aktuálně úplně jedno a po veškeré propagaci necítím žádnou potřebu ho vidět z pozice fanouška knižní předlohy. A není to z důvodů hereckého castu či přítomnosti dodatkových postav, které v původním příběhu nejsou. Mně vadí úplně jiné věci.

Předně snaha o epičnost, kterou tam já ale vůbec nevidím. Postavy mezi sebou mluví a velkém zlu a nebezpečí, o přežití, válce... ale já nic z toho necítím. Trailer(y) se hemží robustními záběry na části Středozemě, ale já vidím jen obří zelené plátno, popřípadě dost uměle dodělané živé prostředí. Což je další věc, která mě dost mrzí a stejně tak  mě mrzela u Hobití trilogie. Nepůsobí to totiž vůbec reálně a vzpomínám tak na původní Jacksonovu trilogii, jenž je stará více než 20 let, ale dodnes působí mnohem více svěžeji a uvěřitelně. 

Jak prostředí, tak ale i kostýmy postav, jejich celkové ztvárnění, detaily a rozmístění rekvizit... to všechno mi přijde, jak už jsem několikrát psal, strašně vyumělkované, naaranžované na perfektní detaily, až to ale ztrácí přirozenost. Vůbec to na mě nedýchá světem, který si žije svým vlastním životem, ale jako počítačová simulace nebo dokonce hra, kde je vše nesmyslně naskriptované, až to bolí. 

Kde naopak vidím malé zlepšení je hudební podkres, na kterém opět pracoval Howard Shore. Sice to pořád není ona typická „středozemská“ hudba, na kterou jsme zvyklí z filmových zpracování, každopádně už to nezní tak hrozně jako v předchozím teaseru a myslím, že se na to bude dát zvyknout. Každopádně nechápu, proč Howard přistoupil na tak razantní změnu.
Taktéž musím uznat, že sem tam je některý záběr velmi povedený a cítím v něm onu magii Středozemě, ať už se jedná o záběr na přírodu, či skutečně nějaký náznak nebezpečí. Ale pár vteřin mi zážitek rozhodně moc nevylepší.

Suma sumárum, pevně doufám, že trailery nám lžou a výsledek bude něco úplně jiného. Zachránit to může mnoho věcí, ale já o nich momentálně dost pochybuju a celé mi to přijde jen jako laciná nostalgická ždímačka, protože filmaři netuší, jaké nové fantasy by vymysleli. Což je mnohem smutnější než na první pohled vypadá. 

Autor článku - Michal Černý

Nejnovější články 

Přečtěte si jako první, co je nového

S klepajícími se prsty datluji tyto dojmy ihned po novinářské projekci. Pokračování filmu, který označuji za jedno z předních sci-fi dékady, byť ne každý se mnou souhlasí. Pomalé tempo leckoho odradí, leckdo namítne, že je Duna nabubřelá a působí jako velký trailer na pokračování. Jaké jsou tedy moje pocity ze dvojky?

V moderní společnosti je prakticky nemožné potkat člověka, který se ani jednou v životě nesetkal se spojením pojmů mutant a bojové umění ninjů. Tahle kombinace se objevila v povědomí nejen fanoušků obrázkového čtení – komiksů, ale i hraných snímků, nebo jejich animovaných verzí. A to nemluvím o hromadě oblečení, hraček, sběratelských figurek a...

Je to už nějaký ten pátek, kdy Bohemian Rhapsody roztrhlo pytel s novou vlnou mainstreamových filmů o slavných hudebních legendách. Ke Queenům se přidal Eltonův Rocketman, Whitney Houston s I Wanna Dance With Somebody, zanedlouho se k nim přidá Michael Jackson... A to zdaleka nebude vše.

Dokumentární filmy podle velmi silných skutečných událostí to mají často u diváků o něco jednodušší. Příběh Nicholase Wintona v tomhle ohledu není výjimkou. Ačkoliv má totiž samotné zpracování určité nedostatky, výsledný zážitek je natolik emotivní, že je zvládá z velké části přebít.