RECENZE: Sandman: Preludia a nokturna – Nikdy to není jenom sen…

Zatímco řada ostatních zemí žije netflixovským hitem Sandman (a bude druhá řada, jej!), v Česku je tenhle epický počin stále poněkud přehlížený. To je ale věčná škoda, protože jeho předloha, série Sandman z pera boha mezi komiksovými tvůrci, krále příběhů a vládce postav, které by snadno mohly být našimi sny i nočním můrami, Neila Gaimana, je svého druhu geniální záležitost. CREW na hru na bohy a Věčné moudře přistoupilo a dalo nám do rukou českou verzi legendárního příběhu, který nemá s Iron Many, kapitány všeho druhu a okostýmovanými ostrostřelci nic společného. Pokud máte rádi lehké čtivo a šťastné konce, od Sandmana ruce pryč. 

Pokud jste ale připraveni pohlédnout do vlastního temného zrcadla a přiznat si, jak zkažení, zbabělí a pyšní v nitru jste... vítejte. Tahle série je přesně pro vás.

První kniha sandmanovské série nese podtitul Preludia a nokturna a skládá se z celkem osmi částí na 240 stranách - Spánek spravedlivých, Hostitelé na draka, Nech si o mně třeba něco zdát, Co Peklo schvátí..., Pasažéři, 24 hodin, Hluk a vřava a Tlukot jejích křídel. Ty na sebe plynule navazují a před čtenářem rozvíjí jako červenou nit příběh, který začíná neplánovaným uvězněním vládce říše Snění a končí moudrými radami jeho starší sestry.

Jakožto správný fanda (a možná tak trochu i závislák... ale jen docela maličko) jsem si vzala k ruce kromě skvostného omnibusu z překladatelské dílny NAKLADATELSTVÍ CREW také anglický originál z edice vydané k 30. výročí komiksového zrození Sandmana. Hned úvodem musím přiznat, že nová obálka od Davea McKeana s Morfeem ležícím se svou ikonickou přilbou pod rudým pláštěm se mi na první pohled zalíbila o něco více než rudo-zlatá psychedélie české verze, byť je obojí dílem stejného umělce.

Co je ale naopak třeba náležitě pochválit (byť můj vnitřní „kánonumilný nácek“ raději začal preventivně natahovat moldánky) je samotný překlad. U některých zažitých hlášek jsem se přece jen trochu obávala, jak vyzní v češtině. Díky bohům všech Pantheonů - zbytečně. Velmi mě potěšilo také zachování grafiky názvů jednotlivých sešitů, které dohromady tvoří tuto knihu o osmi dějstvích. Nová edice prospěla i barvám, výraznější a ostřejší jsou nejen jednotlivé panely, ale také obálky, jimiž je omnibus v úvodu každého „dílu“ prokládán.

Zatímco jsem si blaženě poslintávala nad jedním ze svých oblíbených komiksových světů vůbec, zarazilo mě pár odchylek od originálu. Například přejmenování Gregoryho na Dereka (a Goldieho na Drahouška) a obecně změna chrličů (gargoylů) v draky. Co však cením, je zachování pravidel pro výběr jmen těchhle rozkošných potvůrek a když měli gargoylové G, draci dostali Déčko. Takhle by to, prosím pěkně, šlo.

Čím dál jsem omnibusem postupovala, tím více jsem trnula, jak dopadne jeho poslední příběh. „Peachy keen“ je hláška prakticky nepřeveditelná do českého jazyka, nicméně i tady si překladatelé nakonec docela dobře poradili. Prďácký řešení!

Vrátíme-li se ke grafice, zaujalo mě, že zatímco u řeči některé z postav zůstal zachován původní font, jinde tomu tak nebylo. Přestože Morfeovi nadále náleží černé bubliny, text v nich je výrazně uhlazenější než v anglicky psané předloze, takový Lucifer (ďábelsky podobný Bowiemu v jeho „Ziggy Stardust období“) ale získal font velmi podobný původnímu. Že by pekelná protekce?

Objektivně vzato, jestli si některá série zaslouží pozornost, je to rozhodně právě Sandman. Většině toho, co stvořili komiksoví tvůrci, se totiž vymyká i tím nejzákladnějším, což jsou postavy. Řekne-li se Endless, chcete-li Věční, čtenář tak nějak automaticky nabude dojmu, že půjde o neomylné postavy přinejmenším božského charakteru... dokud neotevře prakticky libovolný díl Sandmana. Právě ty nejvíce mocné a nejméně „člověčí“ postavy vykazují nejvíce lidských rysů. Omylnost. Pýchu. Hněv. Závist. Obyčejnou sourozeneckou řevnivost dohnanou ad absurdum. Mají k dispozici všechen čas světa, moc, o které se nám, malým lidičkám utrácejícím své výplaty za komiksy a sběratelské figurky, ani nesnilo. A přesto dělají úplně stejné blbosti a ze svých chyb se pořádně nepoučí, ani kdybyste je mlátili bagetou po hlavě od rána do večera.

HODNOCENÍ

Nejedná se v žádném případě o dílo pro každého. Abyste si Preludia a nokturna užili, musíte mít v sobě kousek melancholie, alespoň malý sklon k filosofování a velmi otevřenou mysl. Nejedná se o příběh, kde hrdina potká padoucha, nabančí mu, co se do něj vejde, šoupne ho do vězení a ještě stihne rande se sexy novinářkou. Netflixovský hit původní příběh výrazně zjemnil a ořezal určitou surovost Gaimanova originálu. Sandman je syrovou sondou do toho, jaký život je a jaký musí být, aby se dal alespoň trochu žít, a to bez ohledu na to, zda jste jen člověk, démon nebo člen té nejvíce dysfunkční rodiny nesmrtelných entit všech komiksových vesmírů.