Proč jsem šel svatojakubskou cestu pozpátku? - Část II.
Kniha - ochota - úsměv... to jsou tři základní styčné body k tomu, abyste se mohli cítit spirituálně na výši. Knihou se rozumí obsah jakékoliv duchovně laděné publikace, jejíž obsah pokud možno umíte nazpaměť. Ochotou se rozumí předávat tyto informace všude, kde se jen mihnete, lidem, kteří o to třeba ani vůbec nestojí. Ještě lepší je, pokud tyto informace vezmete za své a časem je budete považovat za svoje skutečné zkušenosti a vzpomínky. A na závěr je to úsměv, který musíte veřejnosti předkládat i ve chvílích největšího smutku a trápení. Duchovní rádce/učitel/společník přece musí mít vždy dobrou náladu, jelikož je povznesen nad obyčejné lidské starosti!
Mé rozhodnutí pokusit se stát takovým člověkem vlastně není úplně přání, které bych měl posledních nekolik let. Spíše jsem se rozhodl nechat se unášet proudem a nechávám se tahat provazem, který pevně drží někdo jiný. A nebylo to ani moc těžké, neboť když se nalézáte v tom správném prostředí, kde jste přesvědčováni o tom, že takřka vsechno je znamení k něčemu a nejlépe zásadnímu, pak je mnohem menší problém prostě na spoustu věcí říkat ano. Je to nejvíc pohodlné.
Já se nově nacházím v prostředí lidí, a to nejen doma, kteří denně operují s mnoha duchovními pojmy, slovíčky a frázemi, které zní nádherně a v životě dost jednoduše použitelně. A jak už jsem říkal, mně se to vlastně líbí. Nemusím dělat nic, jen si číst a obsah knih a článků hodit do vlastních slov a reprodukovat dál. A jak se tak rozhlížím kolem sebe, nikdo to nepřizná, ale nejsem určitě sám, kdo to má stejně. Nu což, vždyť to vydělává, ne? Uz teď jsem si jistý nekolika známými lidmi v oboru, kteří v tom mají čistě jen finanční zájem. Říkám si aspoň, že je fajn být obklopen momentálně lidmi, kteří jednají skutečně upřímně z přesvědčení.
A tak jsem pomalu otevřel dveře do nového světa, který vás změní, ať už chcete či ne.
Jak už jsem ale naznačil minule, do dokonalého štěstí zbývá už jen jedna jediná věc - Duchovní centrum. Místo, odkud dokážeme (prý) pomoct všem a všemu, co na světě existuje. Prý na to máme, neboť jsme nejsilnější skupina lidí v republice. Nechali jsme o vzniku centra hlasovat všemi, kteří jsou součástí naší skupiny. Při hlasování vidím, jak někteří uhýbají pohledem, dívají se podivně na sebe a zvednout ruku pro tento nápad se jim nechce. Já to ale nevnímám jako překážku nebo důvod zamyslet se a přehodnotit další kroky. Je tu totiž konečně šance, že mě navštíví mnohem víc lidí, se kterými si budu moct nezávazně povídat, „pomáhat“ jim a vést je na správnou cestu.
Vše skončilo tak, jak bylo předpovězeno vedoucím naší skupinky. Centrum bude! Domů se vracím před půlnocí, ale unavený nejsem. Cítím se být nabitý zvláštní energií, i když někde vzadu v hlavě slyším jakýsi tenký hlásek, který se mě snaží zastavit, vrátit o dva kroky zpět a začít úplně jinak, sám za sebe. Neposlouchám a s vidinou budoucnosti sebe obklopeného spirituální slávou usínám.
Uplynulo několik týdnů a přišlo vyústění toho, co jsem viděl v náznacích při hlasování o centru. Někteří z naší skupiny za námi přestali pravidelně dojíždět, každopádně v kontaktu jsme byli stále. Právě se nacházíme jen ve třech u dýchánku, kde rozmýšlíme nad další cestou. Založit centrum jen ve třech? Možné to je, ale potřebovali bychom... ano, potřebovali bychom mnohem více vstoupit ve známost, být vidět a slyšet, aby se po otevření centra začaly hrnout davy. Jedině tak to bez ostatních zvládneme!
A tak nás nenapadá nic jiného, než udělat spirituální meeting přes Facebook, kde se každému účastníkovi dostane kus léčivé energie. O pár dní později tedy tuto akci rozjíždíme a věřte nebo ne, má úspěch. V komentářích se to hemžilo srdíčky, láskou, kytičkami a chválou a i díky tomu jsme se definitivně rozhodli, že na založení centra si vystačíme aspoň ze začátku jen my tři. Úspěch této akce ale měl ještě jeden výsledek. V proudu vlastní pýchy a uspokojení jsme se rozhodli uspořádat vlastní festival, ať té slávě ještě víc pomůžeme. Pronajmeme si velký prostor s pódiem na přednášky a místem pro stánky s nejrůznějším zbožím a službami a vyděláme na tom nějaké peníze do začátku provozu.
A tak se o několik týdnů později stalo to, že jsem se prakticky na počátku mé ,,duchovní kariéry“ stal součástí tohoto festivalu jako přednášející.
...