Proč hlavní média „cenzurují“ zprávy z herního světa?

Možná jste si toho také všimli. V posledních letech je herní průmysl na ohromném vzestupu a vydělává snad ještě více než je tomu ve světě filmů a seriálů. Není pochyb, že z dřívější volnočasové aktivity, zejména tehdy, kdy jste přišli domů z práce či ze školy, se stala pevná součást moderního života. Ba co víc, hraní vás dnes může živit mnohem lépe než běžná práce. I přesto se ale setkáváme s fenoménem, který je v této situaci poněkud nestandardní. A tím je zarputilé odmítání velkých a nejrozšířenějších médií toto téma hlouběji řešit a dát mu více prostoru. Proč tomu tak je?

Krásným příkladem je poslední veliká událost, kdy se gigant jménem Microsoft rozhodl koupit dalšího giganta, společnost Activison Blizzard. Ačkoliv toto oznámení vzbudilo velký rozruch a mnozí jej označují snad za největší událost na poli herního trhu za posledních mnoho let, v hlavních médiích abyste tuto informaci pohledali. Samozřejmě když si dáte tu práci, najdete nějaké články, ale proběhla nějaká diskuze v hlavním vysílacím čase? Byly toho plné noviny? Kolik vysílacího prostoru na toto téma padlo a kde jsou nějaké odborné rozbory nejrůznějších odborníků k tomu, co to všechno znamená? Kde jsou teď psychologové, znalci kultury, komentátoři a analytici? Nejspíše si připravují ostré nože až na situaci, kdy se opět objeví nějaký vražedný incident, aby mohli s nervózním výrazem oznámit, že onen útočník byl vášnivým hráčem videoher a jeho agresivita jistě vychází z toho, že i v té hře, o které jeho spolužáci, kolegové z práce, rodina či známí prohlásili, že byl na ní závislý, se zabíjelo jako na běžícím pásu.

A pak se opět dostaneme do onoho hloupého a nesmyslného kolečka argumentů, které se běžné diváky (hlavně rodiče) bude snažit přesvědčit, že hraní her je zlo, které je potřeba zakázat, či přinejmenším aspoň omezit.

Jednak nikdo nikdy neprokázal, že hraní her způsobuje u lidí sklony někoho zabíjet. Naopak, čím více jsou hry zakořeněny v našich životech, tím více si už i malé děti uvědomují, že nejde rozhodně o nic reálného a že je to prostě jenom hra. Navíc žijeme v době, kdy existuje několik platforem, kde můžete sledovat tisíce a tisíce jedinců, kteří hrají všechny možné myslitelné tituly, můžete si u toho s nimi povídat a ještě nikdy jsem nezažil případ, že by kdokoliv z nich radil svým divákům, či to jen naznačil, že to, co vidí, by měli zkusit i v reálném životě. 

Žijeme v době, kdy často vidím u dětí ze školky mobil v ruce, nebo kdy sledují v televizi o dost drsnější show, než jakou najdou v mnohých hrách. A to médiím kupodivu nevadí. Na jednu stranu je dosti podivné, na tu druhou je ale potřeba si říct, že se už od útlého mládí děti setkávají s násilím všude v těchto virtuálních a televizních světech, což jim dává jedinečnou příležitost si uvědomovat, co je reálné a co ne. Příkladem budiž 4letý člen v naší rodině, který sleduje od dvou let komiksové příběhy, kde se převážně lidi mlátí a zabíjejí, i tak je vám je ale schopný říct, že je to jen jako. Jistě, veliký podíl na tom má i výchova a ne všude mají děti to štěstí, že mají nad sebou dozor dospělého.

Jasně, občas se najde případ, kdy někdo skočí z okna jen proto, že si myslí, že ho zachrání Superman. Také se občas najde někdo, kdo se rozhodne vyzkoušet herní prakticky v praxi, ale... ale jsou to pořád jen jednotky lidí, v žádném případě nejde o dlouhodobé nájezdy skupin hráčů, kteří by byli zmagořelí svým koníčkem. 

Proč se tedy pořád média bojí herní komunity? Proč v televizích a rozhlase slyšíme o hrách převážně v konotaci s násilím a nebezpečím? 

Upřímně, sám to moc nechápu. O to víc, kdy většina moderátorů a tvůrců pořadů jsou sami aktivní hráči, popřípadě mají doma děti, které svůj volný čas tráví u počítačů a konzolí. Jak jsem už psal, nikde nevidím rozbory událostí v herním světě, debaty a diskuse o novinkách a zajímavostech. To všechno pořád padá na bedra různých herních webů a portálů, avšak ty sledují ti lidé, kteří jsou do komunity už aktivně zapojeni. 

Širší debatu na téma Moderní svět a hry si ale zaslouží i ti, kteří do problematiky tolik nevidí a sledují třeba jen televizi. Tam na ně ale jednou za čas vyskočí pouze nicneříkající text v interaktivní liště na spodku obrazovky, popřípadě zpráva, že zase někdo někoho zabil, protože hrál celý den GTA. 

Na dnešní dobu je to směšné a prakticky i nesmyslně dehonestující. Rád bych, aby se veliká média přestala tohoto tématu bát a otevřeně informovala o všech zásadních událostech a zajímavostech z herního průmyslu tak, aby se sledující a posluchači přestali bát a hlavně, dozvěděli se více o tom, proč jejich děti, známí a příbuzní u toho stráví tolik času a že se nemusí jednat jen o krvavé řežby protivníků. Hry totiž dneska nabízejí mnohem více a často dokáží naučit i to, co současný vzdělávací sytém nezvládá. Už jen proto si zaslouží v mediálním prostoru mnohem větší podíl ve vysílání. To je ale zase téma na úplně jiný článek. 

Autor článku - Michal Černý