Přežijí foglarovky druhou polovinu 21. století?

Je mnoho autorů, respektive jejich děl, které jsou nesmazatelně vryty do historie literatury. Všichni tyto knihy známe, neboť nám je nutili ve školách, abychom o nich napsali do našeho čtenářského deníku. Což byla mimochodem dobrá věc - funguje ještě? Taktéž byly tyto příběhy zfilmovány, několikrát upraveny pro moderní publikum, některé se dočkaly i herního zpracování. Zkrátka, jsou díla, která přečkala několik generací, protože zachytila nadčasová témata, která se řeší nezávisle na vývoji společnosti. 

Jedním z takových spisovatelů je bezpochyby i Jaroslav Foglar, byť jeho význam je víceméně lokálního charakteru. JF nejenže stvořil městskou legendu Stínadel a Rychlých šípů, stvořil 13 bobříků, ale také dokázal zaujmout ,,obyčejnými" příběhy ze školních lavic a života městských kluků a výjimečně i děvčat. Jeho dílo tak patří mezi to, které žije už několikátou generaci a podle celkového zájmu čtenářů má stále co říct. Jenže...

Jenže je tu jedna potíž a proto vzniká toto psaní. Foglar ve svých knihách neřešil politickou situaci (snad až na Strach nad Bobří řekou), neřešil válečná témata, světové události, milostné příběhy a ani nic, čím dokázaly zaujmout příběhy těch knih, o kterých již byla řeč. Foglarovky jsou o dospívání, čistém chlapeckém přátelství a neduhách, které řešil na základce téměř každý z nás. Či jich byl aspoň jako divák účasten. Ale největší uzel tkví v tom, že tyto příběhy jsou úzce spojeny s kulturním a sociálním prostředím, ve kterých se tyto příběhy odehrávají. V reálném životě to pak znamená, že dnešní mladý čtenář se s příběhem dost těžko ztotožní, poněvadž dnes je úplně jiné kulturní, sociální a také technologické zázemí, než za první republiky, či v poválečné době. A to beru v potaz hlavní myšlenky těch příběhů, které se zdají být nezávislé na době vzniku.

Je dobré si všimnout, že dnes nejvíce rezonuje jeho dílo mezi sběrateli a dospělými, kteří vyrůstali v 90. letech, kdy Foglar žil a kdy nakladatelství Olympia vydalo jeho souborné dílo. 

Otázka je tedy jasná. Jakou má ještě životnost Foglarův odkaz a jeho dopad na smýšlení mládeže?

Možná se podivíte, proč se bavíme o době za 30 let. Inu, to jsou jednoduché počty. Dnešní vyrůstající generace je ,,masírovaná" Foglarem hlavně ze strany rodičů a učitelů (snad), kteří na něm vyrůstali, či mají jeho knihy za dobrý morální vzor. Jenomže co si budeme povídat, dnešní děti jsou spíše herní generací. To neznamená, že by se knihy nečetly, ba naopak, stále si drží oblíbenost a neporazily je ani elektronické čtečky, na druhou stranu představa, že by právě tato generace lpěla na Foglarovi a jeho odkazu, že by dnes chtěly zažívat dobrodružství, jako zažívaly Rychlé šípy a další hrdinové jeho knih, to se úplně říct nedá. V mnoha případech, hlavně díky změně prostředí, to už ani není možné.

Z toho celkem srozumitelně vyplývá, že až jednoho dne vyrostou jejich děti, budou v ještě úplně jiném prostředí, než jsme dnes a kdy je ještě aspoň trochu možné si představit sám sebe na pozadí všech těch příběhů. Syčící plynové lampy, temné uličky, výpravy do neznámých krajin za městem a dobrodružství v netknuté přírodě, chlapecké party, jež se mezi sebou bijí o vůdcovství čtvrti a další a další romantické detaily, které už nebudou mít téměř žádnou váhu.

A abych konečně odpověděl na otázku v nadpisu. Knihy jako takové tu samozřejmě budou, zcela jistě vyjde i nová reedice s novými ilustracemi, které taktéž zaujmou určitý okruh tvůrců. Možná se o nich bude učit letmo ve školách a sem tam nějaký rodič ji svému dítěti doporučí, nebo koupí, ale osobně si nemyslím, že by Foglarovo souborné dílo dokázalo zaujmout natolik, jako je tomu ještě dnes. Dnes zná Rychlé šípy zhruba 90 % obyvatel, jenže to jsou jen RŠ. Kdo zná Vojtu Řezinu, Láďu Vilemína či Petra Solnara? Kdo ví, jaká úskalí připravila dětským hrdinům Zelené vesty? I dnes jsou ostatní Foglarova díla pro drtivou část veřejnosti neznámým pojmem a ještě horší to bude za 30 let a dále.

Foglarovo dílo je součástí určitého nastavení a života společnosti jako takové a bohužel musím konstatovat, že za 60, 80 a 100 let už budou foglarovky číst jen skalní fanoušci, sběratelé a jedinci, kteří mají k literatuře obecně kladný vztah už od malička. 

Dá se proti tomu bojovat? Částečně ano. Jen se musí najít dostatečný počet lidí, kteří budou Foglarovo dílo nadále propagovat, dostatečný počet autorů, kteří budou jeho dílo rozvíjet, či se jím silně inspirovat a odkazovat na něj. Veliká síla také spočívá na dnešních rodičích a jejich zájmu o to, co čtou a čím se inspirují jejich potomci. Čekat, že se to samo udrží v kolektivním povědomí, nemá smysl a nefunguje to. 

Autor - Michal Černý