Režisér
Dan Trachtenberg nás zavedl na komančskou prérii na začátku 17.
století. Zajímavý krok, řeknete si nejspíš. Proti komu bude predátor
bojovat? Vždyť proti Indiánům, kteří neznají konvenční zbraně, bude mít nesrovnatelnou výhodu! Máte pravdu, pohádkový román od
Karla Maye si tady určitě nepředstavujte. Tady se jde drasticky na blízko a na krev.
Sledujeme
mladou lovkyni (Amber Midthunder), která si musí ve svém kmeni vydobít pevné postavení a sama
se ještě v lovu hledá. Nemá samopaly a raketomet, jako měl
Arnie, ale má jinou velice podstatnou zbraň - sekeru na provázku.
Ehm, pardon... Intelekt, ano to je ta zbraň. Určitě je dost vynalézavá,
pálí jí to. To je dobře, protože již za nedlouho ji půjde po
krku drsnější zvíře než puma nebo medvěd.
Víte,
na prvním Predátorovi pro mě nebyla nejzajímavější
nahláškovanost nebo nějaké blockbusterové měřítko. Ne. V čem
film pro mě vynikal byl prostě a jednoduše souboj jeden na jednoho. Lovec a kořist.
Kořist, která měla značnou nevýhodu, ale dokázala lovce
přechytračit a na poslední chvíli změnit tento status quo. Prey
se k tomuto původnímu tématu vrací a servíruje nám díky tomu
zábavnější podívanou, než tomu bylo doposud.