Friends: The Reunion - Rachel, Ross, Joey, Chandler, Monica a Pheobe po 14 letech konečně spolu!
Přátelé jsou neodmyslitelnou ikonou, která i po tolika letech stále baví miliony lidí po celém světě.
Jistě se mezi vámi najdou stejní fanoušci, kteří svým hodnocením zajdou tak daleko jako například já. I po té době totiž tvrdím, že 'Přátelé' jsou dost možná nejlepší odvysílaný sitcom vůbec. Je nejlepší nejen díky scénáři a kreativitě tvůrců, ale zejména díky skvělým hercům. Ti se teď znovu schází po 14 letech, aby zavzpomínali na show, pobrečeli si a ukázali nám nějaké ty pikošky ze zákulisí.
Tento obrovský event, který jistě zboří veškeré rekordy sledovanosti, se odvysílal na platformě HBO Max/Go. HBO si uvědomovalo, že má v ruce obrovskou značku, a tak vynaložil veškeré úsilí do finálního výstupu. Kolem reunionu se začala vytvářet astronomická očekávání, z čehož jsem naivně soudil, že fanoušci nemůžou být z výsledku spokojeni. Samotná streamovací platforma několikrát zmírňovala nadšení a ujišťovala, že se nejedná o plnohodnotný díl. I z toho jsem byl kapánek nervózní a pomalu jsem se připravoval na zklamání.
Z výsledku jsem však až překvapivě potěšen. Jsem si vědom chybiček, nicméně HBO nám přes jisté nedostatky odvysílalo solidní a ve skrze lidskou poctu seriálu. Není sice ničím objevná, jako člověk milující seriál máte však tendenci ji vše odpustit.
Sraz začíná pochopitelně příchodem herců. Ti chodí dramaticky po jednom a poté se procházejí po kulisách. V dnešní době internetu není žádné překvapení, jak herci vypadají. Já sám je sleduji na sociálních sítích, a tak mne tento prvek minul. Samotné setkání bylo však příjemné a nešlo si ho neužívat. Moc se mi líbilo, jak začali komentovat jednotlivé místnosti a ihned začali trousit zajímavé poznámky ze zákulisí, které jsme doteď neměli šanci vidět. Například to, když se Matt LeBlanc (Joey) směje Courtney Cox (Monica), že si psala "taháky" replik na jídelní stůl.
Hned po tomto dojemném setkání vše zrychlí a začíná ta velkolepá show. Upřímně, tuto část beru za nejslabší. Je to z toho důvodu, že se nás speciál snaží rychle seznámit se všemi vrstvami. Stříhá se tu mezi otázkami od Jamese Gordena, kvízem s Davidem Schwimmerem a zbytkem castu, povídáním si o zákulisí s tvůrci show, impactem na diváky po celém světě, čtení scénáře + pár bonusů, doplněné vždy cameem nějaké známé osobnosti, která ne vždy má se seriálem něco společného.
Jako formát je to fajn, ale jelikož vás s tímhle vším musí nejprve seznámit, vše je na začátek trochu zběsilé. Osobně jsem měl nejraději část, kde herci byli spolu sami a povídali si mezi sebou. Chápu však potřebu HBO splnit nějaká očekávání. Proto se nechci zlobit na nějakou přehnanou přeafektovanost ve speciálních překvapeních, nebo na poukázání na kulturní problémy a LGBTQ+ vztahy. Nemůžu se však ubránit pocitu, že mi to k tomu prostě nesedělo a občas mě tento fakt vytrhával ze zážitku.
Dobrá, takže to máme negativa - zběsilost a americká přeafektovanost. Teď k pozitivům.
Reunion trvá 104 minut a to znamená, že si na tento formát po čase zvyknete. V moment, kdy se to stane, se vše začne až radikálně zlepšovat, a to vede až ke konci a k finální katarzi, která je naprosto perfektní. Celé to působí opravdu jako sraz s přáteli po letech. Nejprve se oťukáváte, ale na konci večera jste tam, kde jste před lety skončili. Toto přirovnání nepoužívám jen tak, opravdu máte pocit, že je prostě znáte osobně. A cítíte při sledování stejný pocit i po těch letech.
Ano v kontextu tohoto případu je zbytek castu pro herce samotné "těch pět". Je to v podstatě jejich rodina a vy jako divák je defacto šmírujete. Ta chemie, která ale celé ty roky způsobovala milionům lidí po celém světě pocit toho, že je celá šestice i jejich "přáteli" tady pořád je. Všechny trefné vtípky a poznámky mezi nimi pořád fungují jako kouzlo a já jsem rád, že jsem mohl být u toho. Reunion samotný není nakonec tak speciální, ani tak výjimečný. Některé prvky jsou trochu mimo. Po hodince a půl strávených v kruhu 'Přátel' jsem však rád, že jsou vlastně pořád stejní, jako si je pamatuji. A to že mají na tváři pár vrásek, to mi ve finále ani tolik nevadí. Moc jsem si to užil.
Autor článku - Wade Wright