Poslední tajemství Jana T. - Výtečné završení Stínadelské legendy

Jaroslav Foglar patří k těm vzácným autorům, kteří dokáží vnést svůj svět do života obyčejného člověka. Přenést příběh do světa, ve kterém se člověk pohybuje, do jeho volného času a kulturního vyžití.

Stínadelská trilogie bezpochyby přesně takovým dílem je. Tajemná městská čtvrť Stínadla, ježek v kleci, archetyp Mirka Dušína, létající kolo, žlutý špendlík, Vontové, Jan Tleskač... to jsou pojmy a jména z příběhu, který přežívá v kolektivním podvědomí jako stále přítomná ozvěna časů minulých. Děvčata a kluci především v očích čtenářů ještě pořád svádějí šarvátky v podivně znějících uličkách za zvuku syčejících plynových lamp. 

Není tedy s podivem, že na takové dílo se velmi špatně navazuje, neboť málokdo má na to odvahu, a také, je to skutečně obtížné. Přesto se někteří našli. Jedním z nich je i Jaroslav Velinský alias Kapitán Kid, Foglarův přítel a obdivovatel. Umělec, jenž se rozhodl zakončit mýtus jakými je dobrodružství v temných uličkách, ať už byly kdekoliv. A je velmi dobře, že to udělal.

Hned v úvodu mě příběh překvapil. Ostatně kdo by taky čekal, že tolik prostoru právě v tomto příběhu dostanou děvčata. Na chvilku mě to zarazilo, poněvadž Rychlé šípy se objevují až v osmé kapitole, ale s každým dalším odstavcem mi to bylo čím dál více sympatičtější a důvod, proč bychom se měli do Stínadel opět podívat, byl dostatečně srozumitelný.

Nehledě na to, co všechno se objevilo v příběhu dále.

Nejvíce mě potěšily hned z kraje dva momenty, dvě pasáže. Jeden, který mi dokázal vrátit ty podivné pocity spojené s Vonty. Je jím píseň Vontů, dramatický a temný nápěv, jenž věstí vždy veliké změny. Ve spojení s ženskou hrdinkou, obyvatelkou ,,mystické" čtvrti, je skvělá nadstavba. Druhá je pasáž, která nám prakticky popisuje svět Stínadel z pohledu běžného člověka, který může být pro mnohé dost zdrcující. Ve zkratce, Stínadla jsou ve skutečnosti pro většinu obyvatel jen další z mnoha čtvrtí, kam chodí do práce, domů a ke známým. Ostatně Martina, hlavní protagonistka, chodí do školy mimo tuhle čtvrť, kde bydlí. A to, že jste obyvatel Stínadel rozhodně neznamená, že jste automaticky Vont. Dospělé, až na pár výjimek, vůbec vaše organizace nezajímá, několik smrtelných nehod a těžkých úrazů nemá na jejich životy prakticky žádný vliv. 

Paradoxně to tak pomáhá uvěřitelnosti celého příběhu, vždyť stačí vzpomenout na své dětství třeba v podobném prostředí, jaké je v knihách. To se příběhy, byť ne tak velkolepé, děly také. Kolik dospělých se zapojovalo do vašich fantazijních světů žitých s kamarády a dalšími dětmi z jiných částí města?

Zpět k příběhu.

Po svižném a překvapivém úvodu se rozjíždí starý dobrý příběh Rychlých šípů. Ve Stínadlech se zase něco děje, oni se tam musí vydat, přitom narazí na další záhady a pak se to vše proplete opět s ježkem v kleci. Tentokrát ovšem spolu s touto partou přicházíme na kloub samotné podstatě celého příběhu, jeho kořenům. Kdo byl Jan Tleskač a odkud pocházel? Kde se u něj hlavolam vzal? A mohl se do něj opravdu vejít plánek létajícího kola?

Nicméně je tu také hrozba v podobě nepřátelského vontského sdružení, které si chce uzmout veškerou kontrolu a RŠ musí udělat vše proto, aby se tak nestalo. Čili jde o již vlastně čtvrté zpracování téhož ústředního tématu. Ale ve chvíli, kdy se vysvětlí jeho původ a to, kdo za sdružením stojí a jaký je jeho příběh, dalo to zrovna tomuto motivu zase jiný feeling.

Dále se mi líbí zapojení postav z trilogie, o kterých jste věděli, že existují, ale nedostali jste žádné charakterové pozadí, žádný osobní příběh. To se tady mění a i díky tomu je krásně vidět, jak je vlastně celý příběh od narození Jana Tleskače, až po závěr této knihy, uzavřen ve strašně malém světě, a v docela dost malém časovém úseku. Autor tak celý mýtus rozšiřuje, ale tím ho zároveň ukončuje. O tom ale na konci recenze.

Neskutečně geniální je návrat Širokka, který snad nejvíc ukazuje, jak tenká je hranice mezi dětským a dospělým pojetím Stínadel.

Nechybí ani další prvek, kterým je až parodická míra štěstí hlavních hrdinů. Jasně, často je někdo bije, zavírá do zamčených místností a láká je do pastí, ale oni vždy mají nějaký plán, vždy najdou potřebný předmět, který by jim skvěle posloužil v dané situaci, vždy potkají tu správnou osobu několik hodin či dní po tom, co po ní zatouží. Na druhé straně si říkám, že to vlastně k podobným příběhům patří. Potřebují svižný děj, kde se věci neřeší v řádu měsíců, natož let. Proto musí hrdinům občas pomáhat. Také to sedí v rámci uvěřitelnosti v návaznosti na původní charakter a uvěřitelnost vývoje postav. Dokonce se jednou hlavní linkou trefil i do dnešního trendu, nebudu ale prozrazovat.

Důležitou součástí foglarovského světa jsou doprovodné ilustrace, které jsou tentokrát samotného autora - Kapitána Kida. Ty mi přijdou oproti těm z původních vydání strohé a méně vtahující, zase jsou ale dospělejší a dodávají atmosféře svůj osobitý ráz. Není jich ale tolik a autor dává člověku dostatek fantazie pro to, aby si důležité obrazy poskládal v hlavě sám. 

No a jaký je závěr ,,tetralogie" a zakončení příběhů našich hrdinů? Jak už jsem říkal před chvílí, Velinskému se podařilo spoustu věcí logicky doplnit, odvodit a navázat na věci dříve nakousnuté, anebo doposud umně skryté. Závěr vlastně poskytuje zakončení dvou hlavních dějových větví na jednu stranu očekávaně, ale dělá to v jednom případě celkem nečekaně a originálně. Vy víte, že se to jednoho dne stane, vy starší jste to dokonce již prožili. Rychlé šípy čeká stejný osud, jako každého. Dospívání. 
Příběh poskytuje několik rovin pohledu na věc a upřímně, tahle verze, jakou nám Velinský nabídl, by byla myslím plně podpořena i samotným Foglarem. 

Velinský mýtus uzavírá, ale jeho doplnění odkazu také zároveň celé záležitosti dává nové možnosti a otevírá ho pro sice příběhově jiná, ale přímá pokračování stínadelských dobrodružství.

Podtrženo sečteno - Poslední tajemství je sice bolestným, ale zároveň důstojným ,,pokračováním" stínadelské trilogie. Vývoj je uvěřitelný a propracovaný, byť v mnoha místech až moc naivní. Ostatně jako předloha. Zároveň je inovativní, inspirativní a ve své podstatě předběhl dobu a naznačil vývoj společnosti velmi správně. Po celý čas čtení jsem navíc měl pocit, jako kdyby šlo o skutečné pokračování Tajemství Velkého Vonta a já si neměl problémy představit jakoukoliv scénu, kterou mi scénář nabízel. Chci tím říct, že bych neměl problém PTJT uznat jako oficiální uzavření celé této eskapády kolem ježka a Tleskače. 

A ano, najde se určitě mnoho lidí, kterým tato kniha nebude po chuti. Ať už trochu jiným tónem v některých částech, anebo větším zapojením dívčího osazenstva. Každopádně přesně proto se povedlo napsat pokračování, které může dnešním mladším čtenářům sednout o trochu více, než originál. 

Autor/Ilustrace - Jaroslav Velinský 

Nakladatelství - Baset (2013, dědicové, druhé vydání)

Hodnocení - 92 %