Poslední série Sedmi smrtelných hříchů - Zklamání střídá zklamání

Když před pár lety vyšlo první Nanacu no Taizai, stalo se u velké části diváků velmi populárním anime. Není se ani čemu divit. Hříchy sice nepřináší něco extra nového nebo originálního, ale máme šanci vidět vcelku kvalitní šónen, který všechny klasické prvky tohoto žánru využije co nejlépe to jde. Osobně jsem si první Smrtelné hříchy také velmi užíval.

V tom je ale ten problém. Užíval. Po prvních dvou sériích, které si byly kvalitou velice blízké, přišla série třetí. Je toho spousta, co bych mohl říct o nesmyslném vývoji příběhu nebo daleko horší práci s postavami. Většina lidí si ale stěžovala hlavně na animaci. Není se vůbec čemu divit. První dvě série byly kvalitou animace opravdu vysoko, jenže na té třetí se silně podepsala změna studia. A ne zrovna k lepšímu.

Ze začátku jsem tedy nevěděl, zdali dát čtvrté sérii šanci, jelikož jsem si nechtěl ještě více pokazit pohled na starší díly. Protože se ale jedná o sérii úplně poslední, risknul jsem to a pustil se do ní.

Už od začátku je vidět, že se tvůrci moc nepoučili. Slabá úroveň animace je vidět hned v první minutě. Není to ani v nějakém souboji, ale už i v těch nejjednodušších záběrech, ve kterých se nic pro kresbu a animaci komplikovaného neděje.

Na samotných soubojích si původně Smrtelné hříchy dost stavěly. Sice se v nich nevyskytoval nějaký světoborný systém síly a všechny útoky byly postaveny jen na systému čísel, kdy ten, kdo měl jednoduše víc bodů síly, byl silnější a na nějaké kreativní využití úderu nezbyl čas, ale vše bylo aspoň velmi příjemné na pohled.

Na aktuální sérii je zkrátka vidět, že špatnou animací může série opravdu trpět. Všechny souboje byly nejen vizuálně nehezké, ale také naprosto neoriginální a odfláknuté. Dalo by se to pěkně vysvětlit na duelu Escanora a Meliodase. V minulé sérii byla totiž jediná dobrá scéna, ve které byl právě Escanor. Kresba byla sice slabá, ale tvůrci z toho stále dokázali dostat alespoň nějaké zajímavé hlášky a celkem velké množství fajn způsobů útoků. Proto by každý očekával, že když se utkají zrovna jedny z nejsilnějších postav, Escanor a Meliodas, uvidí něco podobného. Tady ale stačí jen párkrát mrknout, najednou je po všem a vy jste si ani neuvědomili, že něco proběhlo. Takhle nevyužitý potenciál je tam bohužel každou chvíli.

Teď už by to ale chtělo se posunout k samotnému příběhu. Ten začíná přesně ve chvíli, kdy skončila minulá série. Jelikož měli tvůrci skvělý nápad utnout příběh přímo v průběhu bitvy, nemáte ani chvíli na rozkoukání a už začne akce. Bohužel, pokud jste předchozí díly neviděli krátce před sledováním této, nemáte moc šanci pochytit a pamatovat si, co se vlastně děje, jelikož na nějaký vysvětlovací úvod zde není prostor.

Většinu epizod strávíme v této bitvě, až mi to trošku připomíná stejnojmennou ságu z Naruta. Je to až zbytečně protáhlé. Tvůrci se sice snaží zapasovat do příběhu nějaké zvraty, aby nás u děje udrželi, ale všechny jsou víceméně zbytečné a vše skončí zhruba tak, jak už byste to odhadli v prvních epizodách. Ona to je ale vlastně výhoda, jelikož jen díky tomu jsem si byl schopný užít konec. Samotná poslední epizoda sice byla neuvěřitelně kýčovitá a plná klišé, ale jelikož mám na Hříchy stále i dobré vzpomínky, užil jsem si ji. Protože byla už spíše rozlučková, dal se díky tomu celý zbytek série ignorovat.

Jen díky závěru jsem schopný dát poslednímu Nanacu no Taizai 15%.

Autor článku - Biasim