Poslední dopis od Violet Evergarden
Když v roce 2018 vyšla první Violet Evergarden, velké množství lidí si tuto sérii zamilovalo. Nebylo se ani čemu divit. Tento kousek z dílny výborného Kyoto Animation obsahoval snad vše, co by jejich anime mělo mít. Od krásně melancholických a smutných příběhů, až po tu nejlepší animaci, kterou jsem kdy nejen v japonské, ale i světové animované tvorbě mohl vidět.
Příběh sledoval mladou Violet, která byla již od dětství využívána jako stroj pro boj v probíhající válce. Když válka skončila, jediné, co si mohla tato dívka vybavit, byla poslední slova jejího nadřízeného, majora Gilberta - Miluji tě. V poválečném státě našla práci u bývalého armádního velitele Hodginse jako automatická zapisovatelka. Práce zapisovatelek spočívala ve psaní dopisů pro lidi, kteří nejen že by neuměli psát, ale hlavně musely zvládnout vložit ty správné pocity a emoce do samotného textu.
V původní sérii jsme mohli vidět spoustu příběhů lidí, kteří tuto službu potřebovali a každý díl se věnoval právě jednomu dopisu. Každý z příběhů byl opravdu krásně melancholický, smutný, a hlavně dokázal vyvolat velikou spoustu těch nejrůznějších emocí, kdy bych každému, kdo by řekl že mu ani u jednoho dopisu neukápla slza, vzkázal, že prostě lže. Následující film byl spíše vedlejší příběh, který do samotného hlavního příběhu, Violetina hledání významu lásky a také samotného Gilberta, moc nepřinesl. To ale neznamená, že nepřinesl nic z toho, co už jsem tu zmínil před chvílí. Celý film obsahuje jen jednu dějovou linku, takže se všem postavám dalo více prostoru a vše působilo daleko silněji a klidně můžu říct, že jsem si film užil více než seriál.
Nejnovější, a také poslední film z tohoto světa, už není jen další vedlejší příběh, ale plnohodnotné pokračování. Violet je již velice slavnou zapisovatelkou a její služby vyhledávají lidé z nejrůznějších vrstev společnosti. Ona sama už zasvětila svůj život jen práci. To vše se ale změní, když najde jeden dopis. Dopis, jehož rukopis připomíná písmo někoho, kdo by už měl být mrtvý.
Na závěr příběhu jsem se samozřejmě neskutečně těšil. Jednalo se o jeden z těch momentů, kdy už jsem své hodnocení přibližně znal před samotným zhlédnutím. Stále jsem měl ale obavy, jak vše dopadne. To hlavně z toho důvodu, že jsem měl strach, že celý film bude věnován jen příběhu Violet a Gilberta. Na tom by rozhodně nebylo nic špatného, ale původní série si se svou rozmanitostí příběhů dokázala stále udržet mou pozornost něčím novým a v určitý moment jsem zjistil, že mě ty epizodní příběhy baví víc, než samotná hlavní dějová linka.
Naštěstí tomu tak nebylo. Ano, té hlavní části je zde stále věnovaná ta největší pozornost, byl ale také přidán další příběh. Příběh mladého chlapce Yuritha, který při těžké nemoci chce stihnout vyjádřit vše co chtěl, a to nejen své rodině, ale také svému nejlepšímu příteli. Samotná vedlejší dějová linka byla naprosto skvělá. V tom je ale také bohužel mínus. Ta vedlejší část mi prostě přebila to, co mě u filmu původně mělo udržet.
Nechápejte mě špatně, vztah hlavních dvou postav byl stále dost poutavý a zajímavý a nemůžu říct, že bych ho neprobrečel, ale chtělo to prostě dotáhnout ještě dál, jak bych od takového filmu očekával.
Už párkrát jsem zmínil, že se jedná o záležitost od Kyoto Animation. Tím pádem bych tu nějakou animaci nemusel vůbec zmiňovat. Pokud vám ale toto studio nic neříká, připravte se na jednu z těch nejlepších animací, které můžete v dnešní době vidět. KyoAni skutečně nezklamalo a od přenádherné původní série nenastal žádný propad. To už ale vlastně považuji za samozřejmost.
Celkově je poslední Violet velice příjemný kousek, který dokáže pořádně nadchnout a víceméně naplnil má očekávání. A jelikož ta očekávání byla opravdu vysoká, tak je snad samozřejmé, že ze zakončení tohoto příběhu nemůžu být zklamaný. 86%
Autor článku - Biasim