Pátá oběť chystá čtenáře na honosné finále

Jak se povedlo pokračování Čtvrté opice a co nám napovídá o blížícím se vrcholu trilogie?

Než se však pustím do rozboru příběhu, rád bych se ještě krátce zastavil u přebalu knihy. Je to totiž právě druhý díl, který svou výraznou okrovou barvou perfektně doplňuje zbylé dva díly série. Nebýt onoho kontrastu mezi tmavě oranžovou Oběti a šedou barvou Opice a Dítěte, knihovna by byla na první pohled mnohem více jednotvárná a Porterova série by v ní zřejmě vizuálně zapadla do pozadí.

Celkově bych moc rád ocenil, že si přebal hraje nejen s motivem samotné okrové barvy, ale pracuje i s oprýskanou fasádou a působením času jako takového. Ve spodní části navíc obsahuje i detail na betonovou silnici, která se drolí, praská a obecně působí neuvěřitelně realisticky. Stačí jen natáhnout ruku a zkusit se toho dotknout... V kombinaci s pěti černými siluetami načmáranými „ledabyle" na zdi si tak nemám na co stěžovat. Perfektní práce!

Než se však pustím do recenze knihy samotné, rád bych vás upozornil, že pokud jste ještě nečetli ani Čtvrtou opici (čili první díl), raději v tuto chvíli přestaňte číst. >Tímto< odkazem vás nasměruji právě na recenzi tohoto dílu, kterou si můžete bez obav přečíst. V případě tohoto článku už totiž budu pracovat s několika SPOILERy odkazujícími na minulý díl, takže se tato recenze pro naprosté nováčky změní na takové menší minové pole.

Většina základních motivů a vypravěčských postupů zůstává stejná jako v případě Čtvrtého dílu. Děj odsýpá, nikde se moc nezdržuje a sype před čtenáře jeden dějový zvrat za druhým. Největším rozdílem ve struktuře je pak zřejmě množství „vypravěčů". Pokud počítám dobře, dohromady se jich tady vystřídalo deset plus deník. Jestli jsem na někoho zapomněl, tak mi to odpusťte. Některé z postav mají tak krátké kapitoly, že jsem je při zpětném propočtu mohl teoreticky přehlédnout. A má to svá pro i proti.

Když začnu u pozitivní stránky věci, musím pochválit, že se Bakerovi opět podařilo velmi dobře přiblížit psychické rozpoložení, ve kterém se oběť zrovna nachází. V tomto případě má navíc po ruce obětí hned několik. Čtenář tak může jen zoufale sledovat, jaké šílenosti se mu odehrávají před jeho očima a čekat, kam to všechno povede. V tomto případě si totiž nemůžete být absolutně jistí tím, kdo přežije nebo za pár stránek zemře... A strach je přesně tím, co knihám tohoto žánru dodává tu správnou hrůznost reálného světa.

V dalších kapitolách se opět setkáváme s Porterem, Nashem a Clair, které na straně vyšetřovatelů doplňuje nově zvláštní agent Frank Poole. Ten se na scéně objevuje ve chvíli, kdy je původní tým z vyšetřování odvolán a iniciativu přebírá FBI. Tento krátký odstavec navíc vystihuje i podstatu celého druhého dílu. Porter oficiálně nesmí nic dělat, ale jak asi čtenáři jedničky tuší - nemůže si prostě pomoct.

I v tomhle ohledu můžu pochválit viditelný posun od prvního dílu. Jelikož už pár set stránek máme za sebou, Porter je nám bližší a chápeme jeho motivace. Když tedy učiní rozhodnutí, které ho může stát kariéru, cítíme tíhu okamžiku i na svých bedrech. Což je za mě jen dobře.

Zároveň však musím říct, že množství postav v tomto případě občas působí až moc na sílu. Není to nijak zásadní problém, ale vyprávění občas může působit trochu zmateně nebo nekoordinovaně. Zejména v případě, že se rozhodnete vyzkoušet audioknihu. Normálně bych tuto možnost zřejmě tak často nezmiňoval, ale v reakcích známých nebo ostatních „čtenářů" jsem si všiml, že se Porterova série v tomto formátu těší neuvěřitelné oblibě. Kdo ví, třeba ji v ohledu na mnohá doporučení taky někdy vyzkouším.

Druhý díl je celkově o něco brutálnější a krutější než jeho předchůdce. Když už si je čtenář jistý tím, co přijde příště, Baker ho překvapí nečekaným zvratem a obrátí celou situaci vzhůru nohama. Samotný závěr už je poté naprostou třešničkou na dortu. Záměrně jsem nezvolil slovo konec, protože v tomto případě jsme se dočkali naprosto šíleného cliffhangeru, který nás svým bezelstným vyzněním „pokračování příště" nutí ihned sáhnout po dalším díle.

P.S.: Kapitoly „Muže v černé pletené čepici" jsou něčím, co vám moc kriminálních příběhů nenabídne. 

Pokud mám shrnout kvality druhého dílu a srovnat je s dílem prvním, musím konstatovat, že mnohé z drobných problémů první knihy se již podařilo vyřešit k mé plné spokojenosti. Ač bych příště uvítal méně postav, docela jsem si na tento styl vyprávění zvykl a vzhledem k tomu, jak moc otevřený závěr je, máme se ve třetím díle na co těšit.

Snad jsem toho vyzradil právě tolik, abyste si knihu mohli užít stejně jako já!

Hodnocení - 85 %

Knihu můžete koupit na webu Albatros Media například pod >tímto< odkazem. Milovníky audioknih jistě potěší, že si Pátou oběť mohou užít také v >této< verzi.