O mrtvých se nemluví – Unikátní představení o nejkontroverznější součásti života

Nedávno jsem měl tu čest zavítat do, pro mě do té doby neznámého, divadla Na zábradlí, kde se odehrávalo představení nesoucí na první dojem zvláštní název - O mrtvých se nemluví. Když mi zde byla nabídnuta účast měl jsem jisté pochyby. Při samotném představení byly ale všechny pochyby i očekávání rozdrceny.

Představení pojednává o pohledu na jednoho z největších lidských strašáků – smrt. Zde dostáváme názory ze dvou úhlů pohledu. Z toho našeho tuzemského a mexického. Při hře mě každý příběh, každý fakt i samotné vyprávění nenechalo bez zamyšleného pohledu na tváři. Dvě hlavní protagonistky neustále předávaly různé pohledy a názory na tuto nevyhnutelnou skutečnost. Některé mě donutily se zamyslet či zarazit, jiné mě ale naopak uklidnily nebo mi nabídly možnost se s nimi pokojně smířit.

Velké plus přikládám hned několika faktorům. Prvním je, že jedna hlavní protagonistka je z Čech (Linda Straub, jež se alternuje se Zdenkou Josefi) a druhá z Mexika – Valeria Oviedo. Dostáváme tím tak přímé, objektivní a kulturně rozdílné názory a pohledy na to, jak na smrt nahlížejí jejich členové rodiny, přátelé či ony samy. Stejně tak se dozvídáme o tom, jaké obřady a svátky jsou spojené se smrtí v našich luzích a hájích a jak v „zemi smrti“, tedy Mexiku. 

„Snažím se před smrtí nezavírat oči, i přesto, že je to velice těžké, jelikož žijeme v zemi, ve které se smrt bere jako tabu,“ říká hlavní česká protagonista Linda Staub ohledně svého pohledu na smrt.

Musím také ocenit toleranci obecenstva. V hledišti společně se mnou a mým kamarádem totiž kromě českých diváků sedělo také pár španělsky mluvících. Kvůli tomu se taky promítají na plátno španělské titulky a obráceně.

Na závěr bych velmi rád pochválil myšlenku a celý nápad, že smrt vlastně není něco, na co musíme nahlížet úplně špatně či úplně pozitivně. Je hlavně na nás, jak se na tuto nevyhnutelnou skutečnost budeme dívat a jak se s ní vnitřně srovnáme. Máme kvůli ní žít ve strachu a držet se zkrátka? Nebo jí máme plně přijmout a brát jí jako naši nedílnou součást?

Hodnocení

Musím uznat, že tohle představení bylo jedno z mála, které mi dalo cennou radu do života. Bez legrace. Oceňuji myšlenkou, provedení, doprovodné tance, nebo také skvěle odehranou stínohru. Na druhou stranu, pokud jako diváci máte rádi „břichorvoucí“ komedie či nervy drásající tragédie, nemuselo by se vám představení líbit. Za mě je ale úžasné a věřím, že nás v mnoha věcech může ponaučit.

85 %

Autor recenze – Adam Steinbach