Nová Malá mořská víla je zdařilou alternativou slavné pohádky, větší ambice však nemá

Hraná předělávka Malé mořské víly přináší několik zajímavých změn, které by si určitě zpětně našly místo i v původním animovaném filmu. Navíc je kvalitně obsazená, má ucházející vizuál a nedělá slavnému dílu ostudu. Kde je tedy problém? Jedná se o nenápaditou kopii, jež se bojí udělat výraznější zásahy do příběhu, čímž by se více odlišila od originálu.

Na konci 80. let Disney oživilo pohádku Hanse Christiana Andersena ve známé animované verzi. Ta se poté dočkala pokračování, vlastního seriálu i prequelu. Do kin nyní připlavalo zpracování v hrané podobě.

Příběh původní disneyovky zná asi každý. Ariel je dcera krále oceánů Tritona a mořská panna, která touží poznávat lidský svět. Během bouře zachrání ze ztroskotané lodě prince Erika a zamiluje se do něho. Když se to dozví její otec, zakáže jí byť jen přiblížit se k mořské hladině. Naštvaná Ariel vyhledá pomoc zlé čarodějnice Uršuly, jež ji promění v člověka výměnou za princeznin hlas – lidská podoba však vydrží pouze tři dny. Během nich musí dostat od prince polibek z pravé lásky a pokud selže, její duše propadne Uršule. Ta mezitím spřádá plán, jak získat královskou korunu.

Dějová struktura zůstala prakticky nedotčená. Novinka naštěstí přináší dostatek dílčích úprav, aby působila alespoň trochu odlišně. Například vztah Ariel s Erikem dostává více prostoru a díky pár přidaným scénám působí uvěřitelněji a méně pohádkově. Už tak kvalitní hudební podkres obsahuje několik skladeb navíc, které skvěle zapadají do celkové atmosféry. Erik se nově kromě své písně dočká i prokreslenějšího charakteru – dozvíme se více o jeho původu i o něm samotném. Závěrečná scéna je na rozdíl od originálu delší a dokáže lépe „vyždímat“ emoce. Dojem z ní bohužel kazí fakt, že sází na dějovou linii sledující konflikt podmořského světa s lidmi, jež napříč snímkem působí nuceně a moc nefunguje.

Příběhových úprav lze najít ještě více, povětšinou se ovšem jedná o méně podstatné detaily jako změna dějiště vybraných scén a jejich zkrácení, či naopak prodloužení. Vzhledem k tomu, že stopáž narostla o více než 45 minut, jich je ale celkově málo. Nová verze tak spíše zvládá povedeně doplňovat mezery v původním díle než přicházet s výraznějšími tvůrčími změnami a nápady. Pozitivem však je, že zachovává základní podstatu a sdělení animovaného filmu o vlastních snech či důležitosti přátelství. Ponechává taktéž humorné hlášky, které i po letech dokáží pobavit.

Velkou proměnou logicky prošla také vizuální stránka. Digitální podmořský svět sice vypadá hezky a nikterak zážitek nekazí, přesto se nelze ubránit srovnání s nedávným druhým Avatarem od Jamese Camerona, který v této kategorii exceloval a Malá mořská víla se mu nemůže rovnat. Zvlášť méně osvětlené pasáže nemají tolik detailů a v několika momentech počítačové efekty doslova bijí do očí. Barevná paleta navíc není příliš výrazná, kvůli čemuž se vytrácí určité kouzlo a celek působí sterilně.

Co se naopak tvůrcům podařilo na jedničku je herecké obsazení. Halle Bailey uvěřitelně ztvárňuje zvědavost, naivitu a nevinnost Ariel. Fantasticky zvládá i zpěv, který je nedílnou součástí její role. Klíčová je výborná chemie mezi ní a princem Erikem v podání Jonaha Hauer-Kinga. Triton Javiera Bardema je poté správně charismatický, Melissa McCarthy zase perfektně zachytila zlovolnost Uršuly. Pochvalu zaslouží i čistě hlasové výkony, především Daveed DIggs jako krab Sebastian dodává filmu potřebné odlehčení.

Hodnocení

Nejnovější zpracování Malé mořské víly svým způsobem nedělá nic vyloženě špatně a přesně splňuje definici rodinné zábavy – pobaví, dojme a je vhodné pro všechny věkové kategorie. Bohužel se nesnaží experimentovat a ve výsledku je spíše alternativou ke slavné pohádce, než snímkem stojícím na vlastních nohách. Ale o to zřejmě nikomu ani nešlo.

Autor recenze – Steven47