Noční koupání: Příjemná žánrovka na jedno zhlédnutí (první dojmy)

Minulý rok odstartoval Blumhouse nepříliš povedenou M3GAN, takže jsem rád, že Noční koupání dopadlo o něco lépe. Rozhodně se nejedná hned na začátku roku o horor, který by měl ambice vyčnívat nad vším, co tenhle rok vyjde, na druhou stranu ale zvládá několikrát i slušně vyděsit, jelikož bazénové sekvence jsou natočené vcelku efektně a záběry zpod hladiny vyvolávají až klaustrofobické pocity. A ne, po tomhle už po bazénu za domem zas tolik netoužím.

Je fajn, že film nikam příliš nespěchá a nesází jednu lekačku za druhou. Prakticky veškeré úseky ve vodě tak zvládají šponovat napětí, a to i když se odehrávají ve dne. Třeba velká party s desítkami lidí by alespoň zdánlivě měla vyvolávat dojem jakéhosi bezpečí, ale přesto zvládne působit podobně nepříjemně, jako když si jde v noci jedna postava sama zaplavat. Je však škoda, že tu asi nejlepší scénu („Marco Polo“) propálil hned první trailer.

Zatímco po řemeslné stránce je novinka zdařilá, chybí jí, vzhledem k delší stopáži, nějaká nadstavba. Hlavní aktéři jsou fajn, ale v rámci jejich vykreslení nejdou tvůrci příliš do hloubky, což lze říct i o načrtnutých motivech. Otec a jeho vyrovnání se s koncem kariéry je podivné a některé postavy zase působí vyloženě navíc, třeba syn trenéra baseballu či přítel Izzy. A samotné rozuzlení pak působí dost zrychleně a tak trochu z ničeho. Než se divák stačí pořádně zorientovat, přijde intenzivní finále, které jednoduše nemá nějak extra velký dopad.

Na snímku se nejspíše projevuje fakt, že se původně jednalo o čtyřminutový kraťas a ten přechod na celovečerní formát zkrátka režisér úplně nezvládl. V podstatě děj jenom bez většího propracování roztáhl. Přesto jsem celkově spíše spokojený a být to kratší, jednalo by se o příjemnou, lehce nadprůměrnou žánrovku.

Autor textu – Steven47