Nene – Jordan Peele opět útočí na divákovu příčetnost

16.08.2022

Tvůrce filmů Uteč a My vrací úder ve své novince. Povedlo se mu znovu vytvořit něco unikátního?

Než se pustím do samotného recenzování, rád bych některé z vás uklidnil. Pokud jste sem přišli jen proto, abyste si ověřili základní kvality filmu bez toho, abyste se o jeho obsahu dozvěděli něco „až moc konkrétního", pak se nemusíte zbytečně stresovat. Pro potřeby této recenze shrnu dojmy tak, aniž bych se dotkl čehokoliv zásadního, co by vám následný zážitek v kině mohlo zkazit.

Mám totiž pochopení pro každého, kdo o tomto filmu nechce dopředu nic vědět. Síla Peeleho projektů leží v postupném odhalování zápletky, na kterém stojí i následné budování atmosféry. Já sám jsem před projekcí viděl jen na první trailer, přičemž jsem se svědomitě vyhýbal všem dalším propagačním materiálům, protože jsem si díky nevědomosti Uteč i My užil o poznání více. A udělal jsem dobře i v tomto případě.

Photo © CinemArt
Photo © CinemArt

Nejlépe totiž fungují první 2/3 filmu. Divák je poměrně rychle vržen do víru podivností, které hned v úvodních minutách vyvolají řadu otázek. Tempo potom sice mírně klesne, ale to není vůbec žádný problém, jelikož v tu chvíli začíná houstnout atmosféra, která je umocněna výbornými hudebními motivy a vy jen čekáte, co přijde příště. Jordan nepoužívá laciné lekačky a opět se vyhýbá standardním klišé hororového žánru, což musí ocenit snad každý, koho už nebaví stále dokola koukat na ty stejné generické duchařiny, kterých jsou plná kina.

Nope se herecky opírá zejména o OJe (Daniel Kaluuya) a jeho sestru Emerald (Keke Palmer). Kontrast osobností této dvojky přidává scénám na energii a postavy dělá zapamatovatelné. Ze zbytku hereckého obsazení stojí za zmínku Steven Yeun (Jupe), a také Brandon Perea (Angel). Jiné postavy tady vlastně nepotřebujete, a když už se některé z nich objeví (třeba kameraman), většinou jsou „jen" divné.

Photo © CinemArt
Photo © CinemArt

A u oné „podivnosti" zůstanu i nadále. Když se příběh přehoupne do části, kde jsou záhady už víceméně vysvětleny a jde se do finále, začne být Nene poměrně generické. I přes svou poměrně dlouhou stopáž (131 minut) pak navíc uspokojivě neuzavře všechny příběhové linky (Jupeho zejména) a začne být svým vlastním nepřítelem. Otázkou však je, jestli ta zbrklost a náhlá změna přístupu k látce nebyla přeci jen tvůrčím záměrem. Minimálně jedna z replik vznesená „náhodnou" postavou těsně před závěrečnou akcí by tomu odpovídala. To však nemění nic na tom, že divák na tuhle hru nemusí přistoupit.

Pokud bych měl hádat, kde se bude rozhodovat o tom, jestli se vám film bude nebo nebude líbit, je to právě poslední třetina filmu. Netvrdím, že jsou u Peeleho netradiční finále něčím vzácným, ale závěr Nene bych přirovnal spíše k posledním filmům od Shyamalana (to ani nemluvím o tom, že úvod má podobný nádech jako Znamení - čímž tyto dva snímky nechci nijak srovnávat). Je to zvláštní, přepálené, někdy možná až hloupé, ale ono to vlastně funguje.

Photo © CinemArt
Photo © CinemArt

Rád bych se pustil i do rozboru toho, co se mi vlastně líbilo a nelíbilo na samotném příběhu/myšlence, ale tohle si z dříve zmíněných důvodů nechám na později. Kdo ví, třeba se k tomu dostanu za dva týdny, kdy už většina z vás bude po návštěvě kina a vznikne tak ideální prostor pro diskuzi.

Na závěr bych jen rád řekl: „Určitě do toho kina jděte." Neřeknu, jestli budete spokojení více, než v případě Uteč (Get Out) nebo My (Us), ale můžu zaručit, že vám z toho půjde opět hlava kolem. A to se počítá.

Hodnocení - 70 %

Autor recenze - Nevka


Nejnovější články

Přečtěte si jako první, co je nového