Někdo klepe na dveře... Starý a šokující Shyamalan to ale už není

Abych se hned na začátku přiznal, mám M. Night Shyamalana pořád rád, i když mě už od roku 2010 víceméně jeho práce irituje. Jo, to je ten rok, kdy vzniknul Poslední vládce větru. Od té doby vzniklo dalších šest filmů a jen dva z nich bych ze své strany označil za povedené (The Visit  a Split). Ostatní jsou jen jakýmsi závanem dávných ambicí něčím skutečně svého diváka překvapit a dát mu na konci úplně jinou perspektivu toho, co viděl.

Takovým filmem je za mě i poslední pokus - Někdo klepe na dveře. Důležitou otázkou je ale také to, zda o to má ještě vůbec režisér zájem a zda to nejsou to právě jen diváci, kteří od něj tohle očekávají, i když on sám se snaží o něco úplně jiného. A na to se pojďme společně s recenzí v krátkosti podívat.

Základní premisa je jednoduchá a z ní vychází i divácké očekávání. Na chatě, kterou obývá malá holčička a její dva tatínkové, se objeví čtveřice cizinců, kteří jim přišli jednoduše oznámit, že pokud si mezi sebou nevyberou jednoho, jehož život obětují, zemřou všichni ostatní lidé na světě. A víc prozrazovat z příběhu nebudu, neboť to není vůbec důležité. Ostatně, tohle zazní i v traileru.

Důležité je to, že člověk znalý Shyamalanovy původní práce dostane hned na začátku směr uvažování, kterým se může ubírat. Buď je to pravda, anebo se za touhle návštěvou skrývá něco úplně jiného. Anebo to může být ještě všechno jinak? Neodpovím, každopádně upřímně říkám, že na konci ani tak moc nezáleží. Zdá se mi totiž, že snímek má úplně jiné poselství a to, jak to celé dopadne, je spíše jen třešnička na dortu, kterou vůbec nemusíte jíst, dokonce vám ani nemusí chutnat. 

Mám totiž z posledních režisérových projektů pocit, že už mu pranic nezáleží vyprávět příběhy, které musí nutně skončit šokujícím zjištěním, jež může leckomu vyrazit dech. Jemu jde totiž spíše o průběh samotného příběhu, kdy ty největší emoce pozorujeme spíše někde uprostřed vyprávění, anebo značnou část před koncem, a to je přesně to, na co se chci v tomto článku zaměřit. 

Někdo klepe na dveře není úplně bravurně natočený snímek. Co pochválím je režisérův rukopis, tedy typické záběrování, díky kterému ho bezpečně poznáte a v podstatě se jedná o zajímavý styl, který vždy dodá snímku jistý mysteriózní podtón. I když tam žádná mystérie zrovna není. Taktéž se zde nachází několik skvělých napínavých i emočně silných scén, a to zejména ve vztahu mezi oběma tatínky, anebo mezi nimi a vůdcem podivných cizinců s tváří Davea Bautisty, který zde mimochodem předvádí absolutně skvělý výkon a jeho obsazení pozdvihuje výsledek filmu o několik příček výše. Skvostná je především hned úvodní scéna. Ostatní herci jsou fajn, ale nic výjimečného. 

Co drhne je spoustu hluchých míst, u kterých jsem nepochopil, co mají s příběhem nebo celkovou atmosférou společného. Závěrečné odhalení toho, co jsou oni 4 cizinci vůbec zač, mi moc retrospektivně nepasuje a spíš mi to přijde jako vysvětlení na sílu. Co dle mého nefunguje vůbec je rozhodnutí jednoho z hlavních „hrdinů“, které přichází ze vzduchoprázdna, protože ještě 10 minut před tím je všechno jinak. Emočně to nefunguje vůbec a i proto se mnou konečné rozuzlení nedělá prakticky vůbec nic. Prostě protože tomu vůbec nevěřím. 

Když se před závěrečným zhodnocením ještě vrátím k nadpisu článku, pak starého a šokujícího Shyamalana skutečně nečekejte. Troufl bych si říct, že je to zkrátka dáno tím, že se chtěl ve svém žánru někam posunout a namísto toho, aby vše vychrlil na samotném konci filmu, vynáší různé znepokojivé a překvapivé momenty v průběhu celého snímku, což se někdy daří lépe, jindy hůře. Bohužel, to samé platí o scénáři a celkové režii, kdy dělá úplně stejné chyby, jako všichni ostatní. Možná by mu pomohlo, kdyby se opět spolehnul na svoji vlastní fantazii a přestal adaptovat knihy. Což je i případ tohoto filmu. 

Hodnocení

Někdo klepe na dveře je lehce nadprůměrným thrillerem, který má své vynikající, ale i velmi slabé momenty. Jednoznačnou hvězdou je zde Dave Bautista a jeho vztah s ústřední trojicí v chatě. Snímek jasně nastoluje základní filosofické téma, které ale prapodivně vyšumí díky urychlenému závěru, kde nefungují ani emoce, ani vysvětlení toho, na co jsme koukali poslední hodinu. Vše by se dalo shrnout do slavné cimrmanovské věty - Nápad jistě dobrý, výsledky nebyly dobré... Shyamalan se nevzdává a pořád dokazuje, že v něm jistý talent dřímá, ale měl by se více spolehnout na vlastní vize, než pouhé adaptace cizích příběhů. 

65 %

Autor recenze - Michal Černý