Myšlenkové pochody #7: Seriály, na které se nezapomíná – Dinosaurové

„Nejsi máma, nejsi máma, nejsi máma!... Jsem dítě, musíte mě milovat!... Zlato, jsem doma.“ Tyhle seriálové hlášky asi netřeba představovat. Minimálně v případě, pokud se vaše dětství z části odehrávalo v 90. letech u televizní obrazovky. Pokud jste však v paměti nenalezli osoby nebo dílo, ve kterém tyhle dnes již kultovní hlášky zazněly, dovolte abych vám představil další z nestárnoucích seriálů – Dinosaurs (Dinosaurové).

Tenhle americký televizní sitcom z let 1991–1994 na stanici ABC mají na svědomí producenti Michael Jacobs a Bob Young. Tihle dva pánové se rozhodli pro myšlenku tradičního sitcomu zasazeného do netradičního prostředí. Jejich svět je sice totožný s lidskou moderní dobou 90. let, ale má jistou změnu. Postavy jsou tvorové, které obývali planetu Země před miliony let, tedy jak už asi tušíte – dinosauři.

Jenže tohle nejsou ti krvelační či tupí obyvatelé prakontinentu zvaného Pangea, jak je známe ze školních učebnic a jiných vzdělávacích publikací a dokumentů. Tohle jsou tvorové nám mnohem bližší a příjemnější. Velkou zásluhu na tom má i takzvaná antropomorfní stylizace. To znamená, že mimolidským skutečnostem či jevům se přisuzují lidské rysy, vlastnosti, nebo přímo lidská podoba.

Sitcom se zaměřuje nejen na „klasickou“ rodinu Sinclairových, ale i běžný život na Zemi s ohledem na dobu. Rodina se skládá z otce Earla, který pracuje ve společnosti Wesayso Corporation, v níž poráží stromy, dále tu je manželka v domácnosti Fran a tři děti – syn Robbie, dcera Charlene a nejmladší syn, malý Sinclair (dítě, které oficiálně dostalo jméno Baby Sinclair). Také nesmí chybět babča Ethyl a rodinní přátelé Roy a Monica.

Rodina Sinclairových zde nádherně figuruje jako takový mezník mezi světem dinosaurů a tím naším. Díky jejich osobním starostem ať už v manželství, rodinném soužití, nebo problémům s dětmi, se určitě mnoho diváků dokáže ztotožnit  s daným charakterem nebo scénou. Sitcom však nefunguje jen jako jistá forma komedie, ale velmi chytře je zde zanesena i „naučná stezka“ o pravěku, což zahrnuje fungování žebříčku hodnot u masožravců, býložravců, a dokonce i jejich jednotlivých poddruhů.

Seriál má spoustu nádherných epizod a krásně naráží svými gagy na problémy obyčejného lidského života. Problémy s despotickým šéfem Earla v jeho zaměstnání – B.P. Richfield – kterému se vždy bojí říct své skutečné názory. Fran, která se snaží držet rodinu a domácnost pohromadě a figuruje zde i jako správná matka, která sice dělá chyby, ale své děti vede k tomu, aby se jim snažily předcházet. Robbie, kterým zmítá puberta a i když se snaží pochytit od svých vrstevníků běžný život „teenagerů“, vítězí u něj jeho obrovská inteligence a nadání. Charlene se stala obrazem mladých dívek, kterým záleží hlavně na svém vzhledu a co si o ní myslí ostatní než svět a její nejbližší, kteří ji obklopují. A co teprve Baby Sinclair, které je na svůj věk batolete nejenže vychytralé, ale i velmi inteligentní a dokáže mnohem lépe rozpoznat problémy dospělých než oni samotní. Samozřejmě vše v nevinném a groteskním hávu.

Seriál skvěle pracuje i s vážnými sociálními tématy, jako například nerovnoprávnost pohlaví, vliv televize, rasimus, ekologie, vegetariánství, nebo problémy se stářím a následném zaopatřovacím procesu. Ale nebyl by to správný sitcom, kdyby neparodoval i známé filmy a seriály. Příklad za všechny? Kdo by mohl zapomenout na díl, který byl skvělou parodií na Vymítače ďábla s Baby Sinclairem! 

Sitcom má i opravdu hodně skvělých hlášek a scén parodující běžný život, jako například vyústění jisté scény jedné z epizod: „Ožral jsem se, spadnul do bažiny, praštil jsem se do hlavy, ztratil jsem paměť, adoptovala mě rodina bobrů, postavil jsem pár přehrad, vzpomněl jsem si, kdo jsem, sežral jsem bobry a vrátil jsem se. Co! Vám se to nikdy nestalo?“

Seriál se dočkal čtyř sérií a má dohromady 65 epizod. Kdo by však čekal na nějaký happy, hlavně když jde o sitcom, bude zklamán. V poslední epizodě totiž dojde k opravdu hrozné události – SPOILER – dinosauři totiž díky technologickému pokroku zničí svou vlastní zem. Ano, zde jejich zkáza nebyla zapříčiněna obřím meteorem, ale mohli si za to sami. Technologický pokrok nikdo nezastaví, ale je nutné s ním opravdu dobře naložit.

Sitcom obsahuje spoustu skvělých věcí a myšlenek, které překonaly zub času. Prakticky nemá přesné věkové určení a i po letech zde diváci najdou spoustu věcí, které je donutí se smát, anebo se zamyslet. Tam, kde nám totiž jako dětem některé věci nepřipadaly vůbec vtipné, nebo neměly takovou sílu, jsou v pokročilém věku a při opětovném zhlédnutí mnohem silnější a často i lépe pochopitelné. 

Stejně tak celkové zpracování. Seriál totiž pracuje s živými herci v kostýmech, loutkaři v kulisách a samozřejmě dabéry. Jednotlivé charaktery postav pracují i s mimikou obličeje a to prostě jeden člověk v detailně zpracovaném gumovém kostýmu nezvládne. Navíc je zde maximální absence počítačové grafické úpravy, takže vše, co divák vidí na obrazovce, je opravdu poctivá filmařina. Při aktuální hromadě CGI efektů je tohle opět krásná vzpomínka na dobu, kdy lidé tomuhle uměleckému řemeslu, nejen v televizi, opravdu věnovali obrovský kus práce a své vlastní osobnosti. Koordinace, stejně jak chemie, zde totiž musela opravdu fungovat na jedničku.

Pokud tedy hledáte něco, u čeho se budete chtít smát i po letech, nalézt nejen nové vtipné gagy a scénky, ale i vzpomínky na čas strávený u televize, Dinosauři jsou přesně pro vás.

Autor textu – Jan Dee Doležal