Mission: Impossible Odplata (první část): Výborná akce doplácí na nevyvážené tempo

Tom Cruise je synonymem poctivého filmu. V dnešní době je jedním z těch, kteří stále lpí na praktických efektech, což jeho počiny odděluje od žánrové konkurence. Jeho nejdelší a bezesporu nejznámější sérií je Mission: Impossible, která čítá už sedm přírůstků, a minimálně osmý stoprocentně přibude. První část velkého finále s podtitulem Odplata se od svých předchůdců v několika ohledech liší, bohužel to celkovému zážitku příliš neprospívá.

Mission: Impossible nikdy nespoléhala na složitý příběh, jednoduchá zápletka s pár zvraty vždy sloužila spíše jako pozadí pro akční scény všeho druhu plné odvážných kaskadérských kousků. Jenže nejnovější díl až překvapivě moc času stráví mluvením, při němž si všichni dávají na čas ve snaze budovat napětí. Ale efekt je spíše opačný a snímek je místy až úmorný.

Světovou hrozbou je tentokrát umělá inteligence, tzv. Entita, jež se dokáže dostat do jakéhokoliv systému a může znamenat zkázu celého digitálního světa. Lze ji však ovládnout pomocí klíče, po kterém rázem začne pátrat celý svět včetně Ethana Hunta.

Využití AI je pěknou aktualizací pro dnešní dobu a jedná se vlastně o celkem zajímavý nápad. Film nicméně nezvládá samotnou Entitu dostatečně prokreslit, aby její hrozba byla hmatatelnější. I přes 10minutovou vysvětlující pasáž v úvodu okolo ní panují značné nejasnosti, třeba co všechno dokáže, nebo jak přesně funguje, což kazí napětí. Tohle je bohužel příznačné pro všechny rozhovory napříč filmem. Dlouho se mluví naprosto o ničem a banální zápletka tak působí zbytečně překombinovaně, protože ji tvůrci neumí srozumitelně předat divákovi. Výsledkem je kolísavé tempo mezi dialogy bez náboje a intenzivními akčními pasážemi.

Ty jsou naštěstí vždy vysvobozením z pocitově nekonečného řečnění. Úvod na letišti výborně pracuje s prostředím a skvěle graduje. Automobilová honička v Římě je poté občas chaotická, ale i díky decentnímu humoru zvládá udržet pozornost, Benátky zase mají až nečekaně intenzivní finále. Pomyslným vrcholem je závěrečná sekvence s vlakem v Rakousku, a především její završení ve visícím vagónu. Takže ano, v tomto ohledu snímek nadále exceluje, byť ze stínu předchůdců plně vystoupit nedokáže.

Je nicméně škoda, že akce tentokrát skutečně nemá tolik prostoru, kolik by se dalo očekávat, a navýšení stopáže na šílených 164 minut se projeví hlavně v dialozích. Každý jeden kaskadérský kousek totiž nejenom že luxusně vypadá, ale divák ví, že ho Tom Cruise opravdu absolvoval. Tenhle aspekt by se měl tlačit do popředí, ne být upozaďován.

Nadále fungují ústřední postavy. Huntovi nejbližší spolupracovníci Luther a Benji se starají o povedenou dynamiku a rozptýlení při akčních scénách. Ženská posila Grace v podání Hayley Atwell má s hlavním hrdinou od první scény parádní chemii a právě jejich interakce vylepšuje už zmíněnou pasáž v Římě či třeba úplný závěr. Zbytek osazenstva však výrazně zaostává. Okolo lidského záporáka spolupracujícího s Entitou sice panuje určité tajemno, ale jeho myšlenkové pochody i motivace nejsou zcela jasné, kvůli čemuž nevyvolává dojem takové hrozby.

Další vedlejší postavy jsou naprosto nezapamatovatelné, a navíc je jich zbytečně moc, takže se v nich divák snadno ztratí. Třeba dvojice agentů, jež se několikrát objeví pravděpodobně s cílem Hunta zajmout, ale kdykoliv k tomu mají příležitost, tak to neudělají.

Aby toho nebylo málo, tak náladu snímku pravidelně mění situační humor, který je sice povedený, ale hodně kontrastuje s tím, jak se zbytek děje snaží tvářit vážně a osudově. I proto dramatičtější scény často nemají takový dopad. Zčásti je to i tím, že nejsou zajímavěji vystavěné. Například ta možná nejdůležitější na mostě se během chvilky stane a než ji divák stačí zpracovat, jede se dál.

A menší poznámka na závěr k hudbě – už v teaseru působil soundtrack podivně, jako by nekorespondoval s děním na plátně. A v kině tenhle pocit nezmizel. Kromě známého motivu totiž jako kdyby skladatel používal několik opakujících se tónů, takže všechny skladby zní velmi podobně a nedokáží přesně reflektovat danou scénu, někdy dokonce působí rušivě.

Hodnocení

Nová Mission: Impossible sice povětšinou exceluje v akci, ve všem ostatním však dost pokulhává a kvůli nevyváženému tempu nezvládá bavit po celou stopáž. Nebýt častého a zdlouhavého vysvětlování, zřejmě by šlo o daleko plynulejší zážitek, který by se mnohem více blížil kvalitám předchůdců, ačkoliv by stále měl své problémy.

Autor recenze – Steven47