Matrix: Resurrections - Průměrná sci-fi romance, na kterou snadno zapomenete
Skvělá propagace, nostalgie, atmosférické trailery a ukázky a hlavně velkolepý návrat Keanu Reevese a Carrie-Anne Moss. To všechno, a mnoho dalších detailů, přilákalo pozornost milionů diváků, kteří se díky tomu těšili na další ponor do králičí nory, nekonečné filosofické debaty a dechberoucí akci, přizpůsobenou moderním technologiím. Jak tento očekávaný návrat po 18 letech hodnotí naše redakce?
„Uvidíme ještě někdy Nea?“ ptá se malá Sati na konci třetího dílu a Vědma jí odpovídá, že jednoho dne nejspíše ano. Otázka, která rezonovala mezi diváky mnoho let a málokdo by nechtěl vědět, jestli se to stane, či zda Neo skutečně zemřel a mezi lidmi a stroji zavládne věčný mír.
Vědma se nemýlila a Neo se skutečně vrátil. Vrátila se i Trinity a pár dalších postav a taky Lana Wachovski, která zatoužila tuto otázku zodpovědět. Jenže jak se zdá, některé věci by měly zůstat zahaleny závojem tajemství a ponechat divákům otevřené dveře ke všem zákrutám jejich fantazie.
Některé recenze říkají, že film budete buď milovat nebo nenávidět, ale to není tak moc pravda. Není zde nic, co byste měli vyloženě milovat, ale taky to není úplné bahno filmografie. Tři členové naší redakce sepsali krátká shrnutí svých pocitů, z nichž jednoduše rozklíčujete (a taky z nadpisu), že některé okamžiky jsou sice fajn, ale jako doplnění původní trilogie se to míjí účinkem. No posuďte sami.
Nevka
Abych pravdu řekl, čekal jsem více. To však nemění nic na tom, že minimálně já jsem v kině dostal takříkajíc ,,aspoň něco“. Nejsem z nového Matrixu kdovíjak odvařený, ale minimálně úvodní hodinka mě bavila náramně. Pohrává si celkem slušně s myšlenkou dalšího levelu mystifikace, přičemž se snaží vzdávat svým specifickým způsobem čest původní trilogii. Akce je sice dost často nepřehledná (hlavně tedy na konci oné zmiňované části), ale já jsem si psychologické dýchánky plné pochybností s mistrem Andersonem užíval.
Pak se to však zlomí do romance, která působí jako fan-fikce někde z Wattpadu či hlubin matrixovského multivesmíru. Nemůžu říct, že bych se vyloženě nudil, ale celý námět od té chvíle působí hodně levně a béčkově. To stejné se dá říct o většině scén odehrávajících se ve „světě strojů“ mimo simulaci. Otázkou tedy jen zůstává, jak moc jste na podobně alternativní příběh ochotni přistoupit. To, co většině fanoušků (podle současných názorů) bude připadat jako dehonestace klasiky, může někomu vyhovovat jako hodně ujetý slaďák s náznakem vyšší myšlenky. Jen musí počítat s tím, že těch myšlenek tady není tolik, kolik by si asi přál.
Hodnocení - 65 %
Biasim
Nepovažuji se za nějak velkého fanouška této série. Ano, první díl byl a je naprosto skvělý, a to ať už ohledně akce nebo příběhu, ale hlavně díky všem myšlenkám, které obsahoval. Následující dva díly sice kvalit toho prvního nikdy nedosáhly, ale stále se jednalo o docela fajn podívanou.
Nyní ale přišel Matrix nový a už od začátku začínal dostávat velice rozporuplné reakce. Já se bohužel stavím na tu stranu, které nový díl opravdu nepřipadá dobrý. Ať už je to neskutečný meta začátek, u kterého mám pocit, že by se dal využít u jakéhokoliv jiného filmu a klidně i lépe. Ano, u několika momentů se mi v hlavě odehrávalo takový ten příjemný „wtf“ pocit, ale po skončení projekce ve mně vůbec nic nezůstalo. Příběh sám o sobě mě také nijak zvlášť nezaujal. Je sice pěkné vidět z Matrixu pořádnou sci-fi romanci, ale když si zpátky přehrajete, co jste právě viděli, uvědomíte si, že se jednalo o naprosto zbytečnou zápletku.
Poslední věc, která by mi dokázala film zpříjemnit, je akce. Ani mi tolik nevadilo, že byla tak odlišná od minulých dílů, ale ona prostě nebyla zábavná. Když mi řeknete: „Vybav si bojovou scénu z druhého nebo třetího dílu", vidím před sebou několik trikově zastaralých, ale přesto krásných specifických momentů. Tady vidím jen velké množství střihů, kdy se divák absolutně nestíhá ponořit do akce a je z ní neustále vyrušován. Po samotném skončení projekce jsem si sice řekl, že to nebylo tak špatné, jak jsem čekal, ale ještě tentýž večer jsem si uvědomil, že Matrix je asi poslední věc, kterou si z toho dne pamatuji. Spíše vůbec. To samé následovalo další den, kdy jsem na film zapomněl úplně.
Takže ne, za mě
nový Matrix není jen neplnohodnotné pokračování série, ale ani
dobrý film.
Michal Černý
Ať už máte k jednotlivým dílům původní trilogie jakýkoliv vztah, nelze jim upřít několik zásadních věcí. Typickou a jedinečnou atmosféru, vztah mezi postavami a jejich motivace, osudovost, všudypřítomné napětí visící ve vzduchu, pomyslný souboj dobra a zla (svět lidí a strojů) znázorněný dlouhotrvající mezi Agentem Smithem a Vyvoleným, spousta příběhů, dějících se na pozadí hlavní dějové linky, komplexnost a bohatý svět Matrixu jako takového, rozsáhlost, hluboké filosofické myšlenky, o nichž lidé debatují dodnes, symbolicky přehnané, avšak velmi důmyslně zpodobněné programy jakými byli například Klíčník, Architekt, Francouz...
Zkrátka, celé to mělo nějaký komplexní význam, nitky se důmyslně spojovaly na nečekaných místech a v mnoha směrech, ne jen u akce a scénáře, šlo o dost zásadní počin v dějinách filmu.
Tohle všechno čtvrtý díl zahodil. Namísto toho si vzal koncept, o kterém si zřejmě Lana myslela, že je zcela nový a šokující. Kritika Hollywoodu, zbytečných pokračování kvůli penězům a konzumní společnosti. Inu, fajn téma na politickou konverzaci v hospodě před deseti lety. Ale opírat se o tahle témata v Matrixu v roce 2021? Naprostá šílenost. Lana se taktéž rozhodla zparodovat předchozí díly (ano, doslova se tam dělají ,,legraci“ z mnoha věcí, které původní trilogii proslavily), což možná funguje první hodinu, protože vůbec netušíte, o co se jedná, ale jakmile přijde na řadu vysvětlení a film se začne zabývat i světem strojů, je veškerá filosofie pryč a vše směřuje pouze k jednomu cíli bez toho, aniž by se nějak zásadně reflektoval předchozí děj.
Druhá půlka je tak jedna velká obyčejná romance s hromadou nezapamatovatelné akce a nezáživným, dost se opakujícím motivem zastavování kulek (asi abychom nezapomněli kde jsme). Setkáváme se dokonce s několika známými postavami, které mezitím zestárly, či se jinak vyvinuly, ale na jakékoliv silné emoce zapomeňte. Že se opět setkávají s Neem? Pohoda, vždyť proč by to mělo něco zásadního znamenat. Byl to jen týpek, který ukončil obří digitální válku.
Zjednodušeně řečeno. Emoce nefungují, velká a slíbená revoluční romantická linka vzhledem k bídnému scénáři vyšumí do ztracena a samotný závěr dle mého potlačuje veškerá epická rozhodnutí a postupy, které Vvvolený kdysi dávno učinil. Všechno je tomuhle filmu jedno. Sice nic z toho neboří nebo nemaže, ale spíše to připomíná studentský film, jenž se opírá o originál, ale pracuje s úplně jiným světem. Je tu sice pár zajímavých nápadů, kupříkladu návrat Morphea (to je ale pěkný nápad, ne provedení), nebo interakce lidí a strojů v reálném světě, některé úvahy jsou taktéž hodny hlubšího prozkoumání, ale ve výsledku si po konci filmu nejsem schopný nic pořádně vybavit.
V rámci nostalgie a připomenutí důležité války minulosti se divák dočká spousta prostřihů na původní trilogii, avšak je jich tak moc, až to působí směšně a naprosto zbytečně. Divák není až takový debil, aby si tyto konkrétní momenty nevybavil. Někde jsou fajn a dávají smysl, ale skutečně jen někde.
Za mě tedy naprosto zbytečné pokračování (jak ironické) a bylo by mnohem lepší, kdyby původní trilogie zůstala otevřená, jak tomu bylo doteď. Chybí tomu ona matrixovská atmosféra, kterou nezachrání ani stejný hudební podkres důležitých scén. Jestli se chcete ponořit do filmových úvah nad smyslem života okolo a hrátkách s pravdou, existují mnohem lepší počiny.
Hodnocení - 50 %
A jak čtvrtý díl hodnotíte vy?