Master Assassin Ezio (Animus Collection) - Ubicollectibles

Kdo se nám to skrývá pod bílou kápi tentokrát?

Assassin´s Creed je jednou z těch sérií, které zcela jistě zajistily, že se hráči po celém světě začali mnohem více zajímat o naši historii. Výborný gameplay doprovázený intenzivním příběhovým zážitkem, stylová stealth akce, a to všechno zabalené v nádherném kabátku nejrůznějších období naší civilizace. Existuje snad lepší způsob, jak prodat zájem o dějiny těm, kteří milují svět her a ke klasické literatuře se jen tak nedostanou?

Není tedy divu, že se Assassin´s Creed velmi brzy stal fenoménem. Zřejmě i proto si Ubisoft velmi brzy uvědomil, jakou sílu má jeho značka. Nejlépe to demonstruje časové osa, která sleduje vydání jednotlivých dílů. Premiéru si první asasín, kterým byl Altaïr (celým jménem Altaïr Ibn-La' Ahád) odbyl v roce 2007. Následovala dvouletá pauza, a pak přišla zběsilá série dalších pokračování. Pokud se zaměříme jen na hlavní sérii, pak budeme hovořit o celkem 12 dílech na rozmezí 14 let... Děsivé je, že tohle pekelné číslo můžeme klidně ještě řádně navýšit, protože pokud budeme počítat i další nepřímo navazující tituly, dostaneme se na krásných 23 kousků.

A tak se brzy stalo, že kvalita některých dílů hlavní série (nemluvě o dílech vedlejších) začala být upozaďována na úkor kvantity, což vedlo k pochopitelné nespokojenosti hráčů i kritiků. Asasínská dobrodružství se díky tomu postupem času stala kontroverzním tématem, který rozděluje hráče na dvě skupiny. Jedna je spokojená, užívá si časového posunu a je ráda, že má své jisté. Ta druhá se však stále nemůže smířit s tím, kam se jejich milovaná série dostala.

Pravdou je, že kvalita původních dílů byla jistou dobu v nedohlednu. Na druhou stranu je třeba říct, že v posledních letech se série opět hodně zvedla. I když se najdou i odpůrci posledních dílů, tak je nutné uznat, že Origins, Odyssey i Valhalla (ta už méně) jsou mezi hráči vesměs oblíbené. Svou roli v tom jistě hraje i to, že se odehrávají v oblíbených historických obdobích, které představují spoustu prostoru pro příběhové hrátky. Egypt, peloponéská válka a vikingové prostě táhnou. Ale o těch dnes řeč nebude.

My se totiž podíváme na zoubek Eziovi! Jednomu z nejznámějších a nejoblíbenějších asasínů, který se svého času proháněl po střechách v „něžném" období renesance.

Na začátek recenze by bylo asi dobré říct, že sošku Ezia v tomto případě má na svědomí výrobce Ubicollectibles, který spadá licenčně přímo pod Ubisoft. Série, kterou tímto kouskem společnost zahajuje, se zaměří na prvky a detaily spojené s proslulým strojem Animus. Ten na základě kódu DNA pátrá v paměti a mapuje tak historii vzdálených předků zkoumaného člověka. Nápad je to skvělý. Funguje však i v případě sošky?

Zcela určitě! Než se však dostaneme k samotným detailům postavy, zastavíme se u podstavce. I přes to, že mám rád většinu herních sošek ze Zaklínače a v případě her Geraltovi taky straním, tady se postavím na stranu Ezia. Jeho podstavec je totiž elegantní, nenápadný a hodně nízký. Vizuálně ho odlišují pouze 3 tmavé dlaždice, které působí futuristicky, a příhodně ladí s moderní podstatou Animu i čistou esencí renesance. Pokud si sošku navíc postavíte na poličku, pak v porovnání s vysokými stojánky Dark Horse pomalu ani nevíte, že tam ten podstavec je.

Vzhledem k existenci efektu Animu se nabízí formulace, že „digitalizace" Ezia sošce vévodí. Jenže ono to tak v praxi úplně není. Jasně, samotný efekt je sice nádherný a vystupuje mimo základní obrys postavy, ale zdaleka neční tak, jak by se mohlo z promo fotek zdát. Na světle je totiž spirála znaků částečně průhledná a má odstín fialové až růžové barvy. Působí tak nenápadným mlhovitým dojmem, jenž nenarušuje základní „Eziovu kostru", která si drží svou tradiční pozici.

Perfektní detail je také vidět na přechodu kódu ve zbytek těla. Z Eziova pláště na místech kolem něj vystupují drobné kostičky, které naznačují, že brzo se rozkladu na kód dočká i zbytek těla. Nejvýrazněji je tento detail vidět z pohledu zepředu. Na zádech několik málo kostiček taky najdete, ale tam není efekt evidentně tak důležitý. A to se dá pochopit. Jen málokdo si vystavuje své sběratelské sošky čelem ke zdi.

K samotnému plášti toho není moc co říct. Dominuje mu červená až rudá barva, která krásně hraje v kontrastu s bílou. Na plášti proto oceňuji hlavně to, že jednotlivé kusy látky* jsou oddělené. Pokud jste tedy opatrní a nesnažíte se je ulomit, můžete na dotyk cítit, jak se hýbou volány či jiné „volně vlající" části pláště.

* (Celá soška je pochopitelně z PVC. Označení kovů, látek a dalších materiálů je čistě ilustrační.)

Tyto dvě barvy pak doplňují hnědé vysoké boty a mohutný kovový ornament na opasku se znakem, který je pro celou sérii naprosto typický - zná ho zřejmě i ten který hru nikdy ani nehrál. Pásek potom pokračuje na záda, kde můžete nalézt tři malé hnědé brašny. Nad nimi je volně připásán „mosazný" límec, který na rameni drží volně vlající plášť.

Ale teď už k těm nejtypičtějším částem Eziova obleku. Těmi jsou nátepníky, dvě dýky a špičatá kápě. Ubicollectibles opravdu nezapomněli na nic, a i v případě této sošky dávají sběratelům na obdiv ty nejzákladnější aspekty asasínského outfitu. Typické postavení s překříženým předloktím, které znáte snad ze všech promo materiálů, kápě skrývající obličej svého nositele a dýky, které čekají na svou další oběť. Jednoduše paráda.

Nejslabším prvkem sošky tak zůstává obličej, který tady byl odstaven takříkajíc na druhou kolej. Není sice záměrem, abyste se Eziovi pod kápi neustále koukali, ale když už se tam podíváte, najdete poměrně jednoduše modelovaný obličej zarostlý zastřiženým fousem. Nevypadá sice nijak zle nebo nevkusně, ale množství detailů je jednoduše nižší než u dražších sošek.

Komplexně se však jedná o fantastickou sošku. Množství detailů je úžasné a myšlenka Animu, který zrovna pracuje na plné obrátky je úžasná. Ubicollectibles si tak zaslouží jasný palec nahoru a fanoušci mohou s nadějí vyhlížet další přírůstky do série.

Za sošku na zhodnocení děkujeme společnosti Xzone, na jejímž webu najdete sošky z této série i mnoha dalších!