Lze ve fantasy žánru vymyslet něco nového? A je to vůbec potřeba?

Na začátek si můžeme veskrze říct, že na obě otázky existují velice jednoduché odpovědi. Ano, lze vymyslet a přidat spoustu nových věcí a ne, není to potřeba. V autorech často dřímá otázka, jak svůj příběh vylepšit, okořenit, mít ho poutavý a založený na tom, co funguje, ale přesto něčím nový a tím pádem neokoukaný. 

Mylně se ale lidé domnívají, že středobodem úspěchu je vždy bourat hranice a tvořit úplně nové stavby. Za každou cenu být originální. Jenomže pak před námi stojí realita, která říká úplný opak.  

Pojďme si tedy obě otázky trochu více rozebrat a zjistit, co vlastně nejlépe funguje a proč jsou úspěchy díla postavené na úplně jiných věcech, než je třeba 20 nových ras, i když neříkám, že nemohou být zajímavé. 

Fantasy je své podstatě a na první pohled velmi otevřeným světem, ve kterém je možné téměř cokoliv. Prakticky cokoliv, co si dokáže lidská mysl vytvořit. Dokonce můžeme celý žánr obohatit celým dalším odvětvím, nejvíce populárním je spojení fantasy, sci-fi a trochu i pohádky. Snad nejlepšími příklady takové fúze jsou komiksy nebo ještě konkrétněji - Star Wars. Tam už samozřejmě záleží na tom, jak moc dokážete vybalancovat obě hrany žánru. Když použiju příklad Star Wars, zmíním film Star Wars IX: The Rise of Skywalker, kde byla například složka fantasy tak moc přepálená, až to dopadlo, jak to dopadlo. Strašně.

My se ale dneska pobavme o té čisté formě fantasy světa, na jakou jsme zvyklí. 

Lidé - čarodějové - elfové - trpaslíci - několik druhů ošklivých skřetích protivníků - draci - několik druhů monster a nemrtvých individuí - stromové bytosti - magie...zkrátka, chápeme se. 

Když vám řeknu pár příkladů, hned to bude jasné. Pán Prstenů, Zaklínač, Harry Potter, Hra o Trůny, Eragon nebo třeba i série knih začínající Noční hlídkou...a další a další, jmenuji jen ta nejznámější. Každý titul se navíc pyšní ještě dalším označením, tedy městské, historické či hrdinské fantasy. Ale ať je to jakkoliv, stále lze vidět jednoduchou premisu, kde se spolu do konfliktu dostávají síly dobra a zla, dobrého, či špatného záměru, a kde se dostává do hry i magie v jakémkoliv provedení, přičemž se více či méně setkáváme s dalšími typickými stvořeními, které k fantasy žánru patří, viz příklady výše uvedené.  

A pak je tu ještě Terry Pratchet a jeho dílo, anebo japonská manga, kde je nejlepším zástupcem snímek Cesta do Fantazie. Tato díla jsou pojmem sama pro sebe a to je na úplně jiné psaní. 

Je dobré si všimnout, že drtivá většina těch nejslavnějších příběhů neobsahuje žádné ultra speciální charaktery, které by staly populární někdy v nedaleké minulost a oblíbené tak, že by je všichni začali používat. Mohou se od sebe lišit jednotlivé rasy v použití magie a spojenectví s dalšími, magie samotná může hrát větší či menší roli v příběhu, záleží také na tom, kdo ji může používat a jakým způsobem funguje, může se lišit historie jednotlivých ras a jejich úmysly, zda se kloní spíše k destrukci, nebo pomoci - zkrátka, celé se to dá shrnout takhle.

Nezáleží na tom, jak moc speciální postavu máte, ale jakým způsobem skrze ni dokážete vyprávět svůj příběh.

To pak můžete mít úplně ,,obyčejnou" sestavu jakou použil Tolkien, a přesto dokážete nabídnout propracovaný příběh, dotýkající se desítek dalších generací. V takový okamžik se ptám, kde jsou ta díla, která nabízí úplně nové zpodobnění fantasy světa?

Tím se dostávám k druhé otázce.

Je tedy jasné, že snaha rozšiřovat "lore fantasy světa" o zcela novou úroveň je spíše vnitřní touhou autora, než tím, že by to dělat musel, aby dokázal zaujmout. Čtenáři spíše chtějí vyprávět nové a neokoukané příběhy, ztotožnit se s postavami i přes jakoukoliv jejich magickou moc, schopnost nebo původ. Chtějí postavy nenávidět, milovat a vžít se do jejich situace. A je jedno, zda jste trpaslík, čaroděj nebo vampírokočkoelf s rentgenovým viděním. Když nebude mít postava dobrou backstory, ať už v rámci celého příběhu, nebo své osobní podstaty, nikoho to nebude zajímat. Samozřejmě jde taky o formu zpracování, o čemž chci hovořit nyní.

Proč tohle celé vzniká je to, že i já nyní podobnou situaci řeším. Nejsem tedy na to sám. 

V současnosti pracuji i na jiném, herním projektu, pod hlavičkou české vývojářské společnosti Sagittaras Games. Pokud mohu něco prozradit, pak to, že je aktuálně v rané fázi vývoje nová hra s fantasy základem. A v týmu, který se zabývá příběhem, stojíme přesně před takovým problémem. 

Jaká magie v našem světě funguje? Kdo ji ovládá? Jaké jsou její hranice? Kolik ras uvedeme a kolik z nich bude úplně nová rasa a jak moc nových schopností bude mít? Jak vůbec ten svět vznikl? Bude to dávat smysl? Takových podobných otázek se nám hlavou honí mnoho a dopátrat se odpovědí není vůbec jen tak. Na jednu stranu totiž víte, že to jediné, co je nejdůležitější, je udržet lidi u hraní, což nemá udělat jen příběh, ale je důležitou součástí. Aspoň u nás. To znamená, že sice stavíte na už osvědčených základech, ale také chcete přinést aspoň trochu originality ze své strany, odlišit se od konkurence, která je na herním poli v tomto žánru opravdu veliká. 

Zkrátka, abych to celé shrnul, odpovím na kdysi položenou otázku kamarádem na střední. Toho zajímalo, proč se objevují ve fantasy pořád ty samé věci, na rozdíl od sci-fi, kde jsou neustále nové technologie, nové planety, nové vesmíry. Inu, tenkrát jsem to říct neuměl, dnes to jde. 

Fantasy je především o čtenářově/divákově/hráčově imaginaci. Nemusíte vše dopodrobna vysvětlovat a ukazovat, stačí pár informací o čemkoliv, o komkoliv a pokud to celé zaonačíte v chutném a křupavém obalu, sami konzumenti si řeknou o větší obsah. Bude je zajímat váš náznak, vaše vyprávění, které třeba máte jen v hlavě. Ono totiž můžete mít spoustu skvělých nápadů, ale někdy je potřeba je představit ve správný čas. A někdy vůbec. 

Co si myslíte o fantasy vy? Potřebujete, aby se objevovaly stále nové a originální rasy, schopnosti a lokace, anebo spíše holdujete klasickému pojetí, ovšem s napínavým a dramatickým příběhem?

Autor článku - Michal Černý